Rozjímání se nekoná, zato kšefty kvetou
Ten prokletý předvánoční čas, tolik nepodobný původnímu záměru: "Neseme vám noviny, roz-jííí-meeej-te!" Cožpak to není právě naopak? Na rozjímání není čas, snad až po Vánocích, kdy je po všem. To už pak můžeme po dvouměsíčním masírování od obchodníků rozjímat, ale o čem? Nejspíše o tom, že jsme rádi, že ten blázinec, který byl vyprovokován na počátku listopadu, je za námi.
Je to opravdu tristní a mnohdy strašné. Tisíce lidí, kteří v životě nikdy nic nevyrobili, nabízejí tisíce nesmyslných výrobků, které většinou nepotřebujeme, ale za které pod prskavkami slušně poděkujeme (Ježíškovi) a pak si můžeme jen nadávat (sami sobě), co s tím de facto budeme dělat. Dobře, někdo se postříká voňavkou, ozkouší novou košili, zahraje si novou verzi počítačové hry. Ale jsou tohle skutečně Vánoce?
Beru jistý generální pardon nad malými dětmi. Ty ještě věří, že jim někdo (Ježíšek) přinesl něco víc než spotřební zboží, které putuje bum bac do kouta a je docela jedno, kdo to zaplatí (my). Pro mě osobně je hezká knížka dárkem dárků, ale nejsem náhodou přestárlý staromil?
Nechci být škarohlídný, ale fenomén Vánoc je dnes skutečně jen a jen záležitostí kšeftu. Abych byl "in", je potřeba vyměnit obyčejný, byť kvalitní fotoaparát za digitální. Jinak jsem "out". Normální PC je ' třeba obměnit za placatou obrazovku s tekutými krystaly. Z obyčejné televizní obrazovky, kde dávají stejně kulové jako po celý rok, přejít na domácí kino. Mohu vám vyjmenovat desítky podobných příkladů a všechny jsou o přechodu z "out" na "in".
Ale kde je to rozjímání? Kde jsme my? In, nebo out? Kam se vytratilo tiché, bezmluvné rozjímání o svátcích zrození, kdy se máme zklidnit, usednout, podržet se za ruce a v duchu si porozjímat? Ještě je potřeba rychle zajet do hypersu-permarketu, protože ještě chybí toto a ono a ještě toto.
Ale buďte rádi, protože držíte současnou vládu při životě. Kdyby vy jste neutráceli, tato vláda by již dávno padla, neboť jedině vy, šíleně utráciví, držíte vládu při životě. Jste tahouni ekonomiky, gratuluji vám. Obzvláště pak obdivuji ty jedince, kteří si na vánoční dárky půjčují, zadlužují se. Bravo. Ve skrytu duše, až přijde v následujícím roce zdražení čehokoliv, na co se podíváte, budu duchem s vámi, až budete rozjímat, z čeho to zaplatit. Budu s vámi soucítit, že vám to jaksi nevychází. Že jste přecenili síly a půjdete s kamerou do zastavárny? Budiž vám útěchou, že si tam zapíší vaše jméno a adresu, to jen proto, aby měli jistotu, že jste to neukradli.
Blahořečená společnost, která se rozhodla žíti na dluh.
Blahoslavení ti, kteří jsou duchem nezbohatlí a místo rozjímání o lidské pospolitosti se potřebují vytáhnout, že to ještě jakžtakž jde.
Říkám to v okamžik, kdy jsem před chvílí vytáhl z trouby bouchané brambory, tak nějak jsme je s dcerami dlaní rozplácli, nožíkem máslo přiložili, osolili a při konzumaci této horké bramborové dobroty, kdy nejlépe pochytíte anglický přízvuk, jsme rozjímali.
Máme ještě na biftek. Ale chtělo se nám rozjímat.
Zdroj: MFdnes, Richard Crha , 12/2003
Na úvodní
stránku