Děti režimu
Je stará věc, že kdo do něčeho špatného spadne a nedokáže či nechce z toho
ven, snaží se do toho vtáhnout jiné lidi, hlásaje, že je to normální. Tak se viklají
normy, lidé se zhoršují a svět se kazí. Například teď propadlíci marihuaně hájí
právo ozpěvovat ji a zákaz označují za cenzuru. O cenzuře, kterou mám
vyzkoušenu, si myslím, že by dnes byla užitečná všude, kde chybí vkus, slušnost a selhává odpovědnost a rozum. Mezi normálními a slušnými lidmi není co
cenzurovat. O tom, co je slušnost, bude se přít jen vratký člověk.
Zakázat ošklivost,
sprostotu a surovost, k tomu není třeba extra zákona, to má na svém území dělat
každý vedoucí a funkcionář. Člověk zlý a škodlivý by měl být zakázán přímo sám,
osobně: žij, ale neúčinkuj! Co, například, říct o člověku, který, jak jsme slyšeli,
chce si otevřít obchod s rozdílem škodlivých exhalací u nás a v Americe? To vláda
dovolí?
Pohrdám lidmi, kteří mezi vším, proti čemu nebo za co je správné bojovat,
vyberou si boj o marihuanu. Vždyť to není nic dobrého pro nikoho, kdo se s ní
nezapletl, a kdo se už zapletl, ten nemá přirozený rozum a cit. Je to jak v nemoci:
při některé nemoci dostane člověk horečku, při jiné vyrážku. Narkomanovi se
vyrazí zvrhlý názor a on se s ním tlačí do politiky na trh svobod. Marihuana tu
nebývala a ten nedostatek nevadil, nemusí tedy zas být. Nic se bez ní nikomu
nestane. Nevědět o ní je velice snadné, mám to vyzkoušeno.
Nějaká ˝svatost˝ a neposkvrněnost je ovšem nedosažitelná a nepraktická. A kdo ví, zda je dobrá pro
pochopení člověka. Ale co kdo děláme špatného, máme správně dělat s vědomím, že je to špatné nebo hřích. Hřešme, uhýbejme trestu, a padne-li na
nás, držme! To je normální. Zvrhlé je posouvat normu slušnosti, abych jako
nehřešil.
Je špatné chtít všecko smět. Buďte ve vám milé nízkosti a netahejte nás
mezi sebe. Totéž si myslím o boji homosexuálů za právní povýšení jejich
úchylného vztahu. Směšného. Co je v něm třeba právně zajistit, sjednejte si
smluvně, právně vymahatelně. Ale jste pod čárou normálu, buďte si tam a nekřivte
ji k sobě. Je to pozoruhodné, že boj o svobodu nějakého svého jednání a zájmu
nevedeme tolik my normální, jako všelijací odlišní, postižení, podvodní až zlí.
Obchod se smogem! Zločin na internetu. Zvrhávání všeho. Ptáváme se, kdo ty lidi
zplodil a tak vychoval. První úvaha bývá, že jsou to děti komunismu: tam poznali
zbabělost, lež, zneužívání moci, kradmou chamtivost. A co dnes? Dnes tady vidí
pyšnou chamtivost, odvahu k darebáctví, svobodu čehokoliv. Každý režim živí
nějaké zlo. Může dobrý, čestný člověk vzniknout jen ze sebe. Ne.
zdroj:
Lidové noviny, 09.07.2002, autor ©Ludvík
Vaculík
Na úvodní stránku