Děti režimu


         Je stará věc, že kdo do něčeho špatného spadne a nedokáže či nechce z toho ven, snaží se do toho vtáhnout jiné lidi, hlásaje, že je to normální. Tak se viklají normy, lidé se zhoršují a svět se kazí. Například teď propadlíci marihuaně hájí právo ozpěvovat ji a zákaz označují za cenzuru. O cenzuře, kterou mám vyzkoušenu, si myslím, že by dnes byla užitečná všude, kde chybí vkus, slušnost a  selhává odpovědnost a rozum. Mezi normálními a slušnými lidmi není co cenzurovat. O tom, co je slušnost, bude se přít jen vratký člověk.
         Zakázat ošklivost, sprostotu a surovost, k tomu není třeba extra zákona, to má na svém území dělat každý vedoucí a funkcionář. Člověk zlý a škodlivý by měl být zakázán přímo sám, osobně: žij, ale neúčinkuj! Co, například, říct o člověku, který, jak jsme slyšeli, chce si otevřít obchod s rozdílem škodlivých exhalací u nás a v Americe? To vláda dovolí?
        Pohrdám lidmi, kteří mezi vším, proti čemu nebo za co je správné bojovat, vyberou si boj o marihuanu. Vždyť to není nic dobrého pro nikoho, kdo se s ní nezapletl, a kdo se už zapletl, ten nemá přirozený rozum a cit. Je to jak v nemoci: při některé nemoci dostane člověk horečku, při jiné vyrážku. Narkomanovi se vyrazí zvrhlý názor a on se s ním tlačí do politiky na trh svobod. Marihuana tu nebývala a ten nedostatek nevadil, nemusí tedy zas být. Nic se bez ní nikomu nestane. Nevědět o ní je velice snadné, mám to vyzkoušeno.
         Nějaká ˝svatost˝ a  neposkvrněnost je ovšem nedosažitelná a nepraktická. A kdo ví, zda je dobrá pro pochopení člověka. Ale co kdo děláme špatného, máme správně dělat s  vědomím, že je to špatné nebo hřích. Hřešme, uhýbejme trestu, a padne-li na nás, držme! To je normální. Zvrhlé je posouvat normu slušnosti, abych jako nehřešil.
        Je špatné chtít všecko smět. Buďte ve vám milé nízkosti a netahejte nás mezi sebe. Totéž si myslím o boji homosexuálů za právní povýšení jejich úchylného vztahu. Směšného. Co je v něm třeba právně zajistit, sjednejte si smluvně, právně vymahatelně. Ale jste pod čárou normálu, buďte si tam a nekřivte ji k sobě. Je to pozoruhodné, že boj o svobodu nějakého svého jednání a zájmu nevedeme tolik my normální, jako všelijací odlišní, postižení, podvodní až zlí.
        Obchod se smogem! Zločin na internetu. Zvrhávání všeho. Ptáváme se, kdo ty lidi zplodil a tak vychoval. První úvaha bývá, že jsou to děti komunismu: tam poznali zbabělost, lež, zneužívání moci, kradmou chamtivost. A co dnes? Dnes tady vidí pyšnou chamtivost, odvahu k darebáctví, svobodu čehokoliv. Každý režim živí nějaké zlo. Může dobrý, čestný člověk vzniknout jen ze sebe. Ne.
zdroj: Lidové noviny, 09.07.2002, autor ©Ludvík Vaculík

Na úvodní stránku

Ř