Žijeme na úkor jiných


         V České republice je místo jen pro necelé čtyři miliony lidí. Nová unikátní metoda, kterou vymysleli kanadští vědci, umožňuje vypočítat, jak velký otisk na tváři planety každý jedinec zanechává. Všechno, co člověk dělá, lze totiž přepočítat na plochu zemského povrchu. Snad jsem tady vyryl nějakou brázdu, pomyslí si leckdo na sklonku života. Má nepochybně pravdu - každý z nás totiž na této planetě zanechává svůj otisk. Jeho velikost závisí na tom, jakým stylem žijeme. Odborníci říkají této brázdě" ekologická stopa.

Les kontra benzin


Země je přelidněná, varují vědci a diskutují o tom, kolik obyvatel naše planeta uživí a kdy se přiblížíme k nebezpečné hranici. Lidstvo se mezitím pomalu dostává do pasti. Posuzovat dopad civilizace na životní prostředí ale není tak snadné. Ještě nedávno totiž chyběla jednotná metoda, kterou by se dalo určit, jak velký vliv na přírodu má jedinec, město, region, stát či celý svět. Nyní, alespoň podle některých odborníků, je tato metoda k dispozici. Autoři tzv. analýzy ekologické stopy, Mathis Wackernagel a William Rees z univerzity v Britské Kolumbii v Kanadě vycházejí z jednoduchého faktu. Všechno, co člověk dělá, ať už je to například mytí rukou, cesta do práce, nákup zboží nebo jiná každodenní činnost, lze přepočítat na plochu zemského povrchu. Vzniká tak jakási pomyslná soukromá parcela", která vyjadřuje, kolik hektarů jedinec potřebuje k tomu, aby měl dostatek surovin a energie pro svou činnost. Tento pozemek, poskládaný z lesů, pastvin, orné půdy a dalších ekosystémů, zároveň musí pohltit a zpracovat odpady člověkem vyprodukované. Například při dokonalém spálení jednoho litru benzinu v dobře seřízeném automobilovém motoru se uvolní více než půl kilogramu oxidu uhličitého. Pokud mají být na Zemi zachovány příznivé podmínky pro život, musí každá molekula tohoto plynu, která vylétne z výfuku auta, zase někde zmizet. Kanadští vědci vyšli z toho, že hektar průměrného" lesa dokáže za rok pohltit přibližně 1,8 tuny uhlíku v podobě CO2. Lze spočítat, že ekologická stopa jednoho litru benzinu činí přibližně 3,5 m2 lesa.

Chybí nám 440 000 čtverečních kilometrů


Cílem každé vlády, není-li vládou sebevrahů, bláznů či vládou totalitního státu, což se vzájemně nevylučuje, je zvyšovat životní úroveň obyvatel. Mnoho studií přitom dokazuje, že s větším blahobytem roste chuť. Lidé kupují více zboží, spotřebovávají více energie. Konzumní společnost tak stále více poškozuje životní prostředí," říká Viktor Třebický z Ústavu pro ekopolitiku v Praze. Při současném životním stylu lidstva bychom potřebovali ekologickou kapacitu planety zvětšit zhruba o třetinu. Vyplývá to ze studie vypracované v roce 1997 Mathisem Wackernagelem, jedním z autorů metody ekologické stopy. Ještě chmurněji vyznívá propočet pro Českou republiku. Jeho autorka Petra Kušková z Přírodovědecké fakulty UK zjistila, že je zde místo jen pro 3,7 milionu obyvatel. Zbytek", tedy více než 6,5 milionu lidí, vyrývá ekologickou stopu v zemích, odkud se k nám dovážejí suroviny, stroje, průmyslové zboží a potraviny. Názorněji řečeno, potřebovali bychom k České republice přidat ještě 440 000 čtverečních kilometrů lesů, luk, polí a dalších ekosystémů, abychom nežili na úkor někoho jiného. Řeč čísel mluví jasně: každý obyvatel Česka spotřebovává ročně 6,7 hektaru plochy, k dispozici má přitom pouze 2,4 hektaru biologicky aktivní půdy. Deficitní ekologická stopa tedy činí 4,3 hektaru na osobu.

Život v ideální stopě


Když mluví automobilový závodník o ideální stopě, má na mysli cestu, která jej dovede k cíli co nejrychleji, případně s co nejmenší spotřebou paliva - a samozřejmě také relativně bezpečně. V řeči ekologů nabývá ideální stopa poněkud jiných parametrů. Měla by zabírat jen tolik plochy, kolik má člověk k dispozici. Jestli za člověkem vznikne stopa ideální, nebo deficitní, záleží na jeho životním stylu. Ten přitom podle Viktora Třebického nelze v žádném případě vyjádřit známým rčením: vraťme se na stromy. Není ani nutné, aby žil člověk jako asketa. Jde spíše o efektivní využití vymožeností civilizace a zamyšlení nad tím, zda to, co chci, taky skutečně potřebuji. Kanadští vědci uvádějí ve své studii několik ukázek, jak vypadá život v ideální stopě. Člověk, který bydlí v několikapatrovém domě, za sebou rozhodně nechává menší ekologickou stopu než jeho příbuzný žijící v rodinném domku. V hustěji osídlených oblastech jsou totiž obchody, služby, komunikace a další prvky infrastruktury využity mnohem lépe. Totéž platí o využití energie na vytápění a ohřívání vody. Kolonie sestávající pouze z rodinných domků, které vznikají v okolí velkých měst, tedy přidělávají ekologicky uvažujícím odborníkům vrásky na čele. Obyvatel hustě osídlené oblasti má většinou kratší cestu do práce i za zábavou. Zřejmě tedy zvolí městskou dopravu, nebo dokonce pojede na kole či půjde pěšky, auto pravděpodobně nechá v garáži. (Ostatně i automobil lze využívat efektivně. Například v některých amerických městech je pro řidiče se dvěma a více spolujezdci vyhrazen zvláštní jízdní pruh - dojedou tedy tam, kam potřebují, rychleji než sólisté" za volantem.) Deficitní ekologickou stopu za sebou můžeme zanechat i v prodejnách potravin. Například nakupováním zeleniny ze skleníků. Na první pohled má skleněný přístřešek pochopitelně mnohem menší rozměry než pole pod širým nebem. Ale neustálé zavlažování, hnojení a další ošetřování rajčat nebo okurek pod průhlednou střechou je energeticky náročnější, a proto zabírá v přepočtu více plochy než pěstování stejného množství plodin na poli. Pokud si může člověk vybrat, měl by přednostně nakupovat potraviny ze svého regionu nebo alespoň své země, nikoliv ze zahraničí. Doprava zboží na velké vzdálenosti spotřebuje značné množství energie a naše ekologická stopa je zase o pár desítek čtverečních metrů větší. Dost radikální vliv má na velikost ekologické stopy také letecká doprava. Proto bychom, pokud to není nutné, měli na dovolenou raději cestovat po zemi než vzduchem. Ekologická stopa někdy ukáže nečekané souvislosti. Rolls-Royce, používaný dvaceti přáteli po dostatečně dlouhou dobu, což není v případě těchto vozů nepředstavitelné, může mít přes ohromnou spotřebu benzinu menší ekologický dopad, než kdyby těchto 20 lidí po stejnou dobu jezdilo vlastními elektromobily. Vzduch ve městech elektromobily sice nezamořují, ale proud k nabíjení akumulátorů musí být někde vyprodukován. Znečišťuje se tak ovzduší v okolí nějaké vzdálené elektrárny. Kromě toho je ke vzniku každého vozu třeba nezanedbatelné množství surovin.

Deficit poroste


Metoda vědců z Kanady není přijímána bez výhrad. Odborníci poukazují zejména na zkreslený a neucelený výčet vlivů na životní prostředí a přeceňování vlivu spotřeby energie. V některých případech také nejsou zcela jasné mechanismy, kterými příroda škodlivé látky odbourává (zatím například příliš nerozumíme tomu, jak velký vliv vlastně mají lesy na trvalé odčerpávání CO2 z ovzduší). Přesto získává ekologická stopa značnou popularitu. Poměrně názorně totiž ukazuje, že člověk je závislý na přírodě, a nikoliv naopak," vysvětluje zájem o novou metodu Viktor Třebický. Ekologická stopa zároveň zvýrazňuje bezprecedentní nerovnost ve využívání přírodních zdrojů, která dnes na Zemi panuje. Pokud jde o Českou republiku, podařilo se významně snížit například emise oxidů síry a dusíku, ale problémy zůstávají. Za posledních deset let vzrostla individuální spotřeba českých domácností, což nezůstane bez vlivu na životní prostředí, a to nejen na území ČR. Závislost české ekonomiky na dovozu velkého množství zboží se prohlubuje, zároveň stoupá vývoz energie a surovin. Náš ekologický deficit se proto bude patrně dále zvyšovat. Jsme příliš zahleděni do svých problémů a odmítáme přijmout globální zodpovědnost za škody, které díky naší spotřebě vznikají daleko za hranicemi České republiky. Význam těchto škod v globalizujícím se světě poroste," varuje Třebický. Přitom v dokumentu Státní politika životního prostředí je tato zodpovědnost zmíněna jen okrajově. Stále převládá názor, že bychom měli pomoc spíše přijímat než ji aktivně poskytovat zemím, za jejichž problémy jsme svým způsobem života spoluodpovědní. Ekologická stopa může ke změně tohoto názoru účinně přispět.
zdroj: Lidové noviny , 16.6.2001, autor: Josef Matyáš, redaktor přílohy Věda LN

Na úvodní stránku