Tak doktoři v tom taky jedou?
Už jste to četli? Tak doktoři v tom jedou taky. Dneska už se nedá nikomu věřit. Výrobci léků jim platí lyžování na horách a oni pak předepisují víc prášků. Nedávno o tom psali v novinách. Vypadá to, že v Česku už zřejmě kradou úplně všichni. Národ se jen rozdělil na ty, o nichž se to ještě neví, a na ty, na které už to prasklo. Krádež je přijímána s bohorovným klidem, stává se běžnou součástí našeho života. Je pozoruhodné, jak výstižné slovo krádež v podstatě mizí z jazyka a je nahrazováno laskavými opisnými tvary v podobě tunelování, nejasných peněžních převodů či uplácení.
Ale ani to uplácení už není, co bývalo, dnes tu máme přece sponzorské dary a provize. Kde jsou ty časy, kdy zpronevěra znamenala okamžitou ztrátu cti. Dnes jde o běžnou peněžní operaci, jež není ani klopýtnutím na politické dráze ve službách veřejnosti. Za našeho dětství s Frantou Vonáskem v Košířích nikdo nemluvil, když jej přistihli při krádeži, a pověsti zloděje se nezbavil po celý život. Vraťme se však k tomu uplácení lékařů. Chovají se přece tak, jak je to v naší zemi běžné. Hloupý, kdo dává, hloupější, kdo nebere! Dobře. Doktoři taky kradou. No a co?! Neustálé vykřikování o tom, kdo nový ještě krade, samo o sobě ztrácí svoji informační hodnotu a mohutně přispívá k otupělosti veřejnosti vůči skutečnosti samé. Náplní práce novináře jistě je sdělovat, co je nového, přinášet noviny. Jako zpravodaj podává zprávy o událostech a při jejich zveřejňování se stává veřejným činitelem, od něhož se očekává, že se bude snažit lidsky zušlechťovat veřejný občanský život. V popisu jeho práce nikde ani zmínky o honbě za senzací, skandálem nebo aférou. Vždyť profese novináře umožňuje nahlédnout do spleti příčin a souvislostí, zamýšlet se nad tím, proč k uplácení lékařů dochází, proč je krádež celonárodním sportem. Jak logické. Při pádu raketoplánu je otřesná sama skutečnost, že se to stalo, lidské je soucítit s oběťmi, ale to nejdůležitější je zjistit příčinu neštěstí, aby se nemohlo opakovat.
Stejně tak je nutné si klást otázku, co bylo příčinou pádu některých lékařů. Co při průchodu dusnou společenskou atmosférou tak těžce poškodilo jejich ochranný morální štít. Pouhé konstatování mravního pádu nestačí. Je třeba jitřit veřejné mínění, burcovat k nesouhlasu s tím, na co jsme si už s jistou otupělostí pomalu zvykli, klást naléhavé otázky odpovědným zástupcům lidu, kteří byli z jeho vůle pověřeni. Vždyť odpovědnost znamená odpovídat někomu za něco a pověření odvozuje se od slova důvěra. Proč k pokleskům lékařů mlčí úředníci ministerstva, členové parlamentních a senátních výborů, představitelé profesních lékařských spolků? Jak mohou být neteční ke krádežím v řadách lékařského stavu? Kde hledat příčiny? Něco lze přičíst na vrub naší národní povaze, za mnohé může ještě i bolševik. Hlavní příčinu však spatřujeme v tom, že nádorové bujení všeobjímající spotřeby dalece předbíhá vývoj morálních oblastí našeho života, zdravotnictví nevyjímaje.
Stěžejní myšlenkou díla jednoho z našich největších filozofů Jana Patočky bylo rozvíjení přirozeného, žitého života jako bezprostředního prožívání toho, co činí člověka člověkem. Slast ze spotřeby tam nebyla na prvním místě. Je i úkolem novinářů dobírat se pravých příčin popisovaných jevů, pojmenovávat věci pravými jmény a dávat původní smysl slovům čest a bezectnost, pravda a lež, poctivost a zlodějina. Potom snad i doktoři přestanou krást a poslancům se podaří zvolit důstojného prezidenta.
Zdroj: MF DNES , 17.02.2003 - JAN HNÍZDIL, JIŘÍ ŠAVLÍK , lékaři
Na úvodní stránku