Vánoční poselství šéfredaktora Churche
Čechy, Němce a Francouze čeká každoroční nadílka shodně na Štědrý večer, čili 24. prosince; kompetentními nadpřirozenými dárci jsou v těchto zemích Ježíšek, der Weihnachtsman a Petit Papá Noěl.
Jiný kraj, jiný mrav
Avšak jiný kraj znamená i jiný mrav. Například v Holandsku nadílí Sin-terklaas (Mikuláš) už 5. prosince večer, a dost. Vánoce se slaví v poklidu a většinou už bez dárků. Ve Švédsku naděluje 13. prosince svatá Lucie, v Itálii 6. ledna bezzubá čarodějnice Berana a ve Španělsku téhož dne svatí tři králové, los Reyes Magos.
Děd Moroz se Sněguročkou chodí po pravoslavném způsobu až 7. ledna, zatímco Štědrý večer Angličanů a Američanů se podobá spíš našim silvestrovským oslavám. Dárky dostávají až 25. prosince ráno a pro nadílení je tam příslušná další mikulášská reinkarnace, Santa Claus.
Všechny tyto štědře nadělující nadpřirozené bytosti odedávna zaměstnávají dětskou fantazii. Aspoň do doby, než děti odhalí šedivou životní realitu, že naděluje tatínek.
Je tomu přes sto let, co chtěla jedna americká holčička mermomocí přijít na kloub vánočnímu tajemství. Jmenovala se Virginie O' Hanlonová a žila v New Yorku. Jednoho prosincového dne roku 1897 napsala deníku Sun: "Je mi osm let. Někteří z mých přátel říkají, že žádný Santa Claus neexistuje. Táta tvrdí, že Sun píše vždycky pravdu. Řekněte mi tedy, prosím: je Santa Claus?"
Santa Claus existuje
V redakci z toho nejprve zavládly rozpaky, pak ale šéfredaktor Francis Church rozhodl, že důvěru malé čtenářky ve vševědoucnost a pravdomluvnost tištěných médií nelze zklamat.
Záležitost pokládal za tak závažnou, že osmileté Virginii odpověděl osobně, a to na titulní straně Sunu: "Milá Virginie, tví malí přátelé nemají pravdu. Věří pouze tomu, co sami vidí; věří, že nemůže existovat nic, co nemohou postihnout svým malým rozumem. Všechen lidský duch je malý, ať náleží dospělému nebo dítěti. Ve vesmíru se ztrácí jako maličký hmyz. Takový mravenčí rozum nepostačuje, abychom postihli a pochopili celou pravdu."
A pokračoval: "Ano, Virginie, Santa Claus existuje. Existuje stejně jistě jako láska, velkorysost a věrnost. Jelikož toto vše existuje, může náš život být krásný a plný jasu. Jak ponurý by byl svět bez Santa Clause! To bychom neměli ani Virginii, ani víru, ani poezii - nic z toho, co dělá život snesitelným. Zůstal by jen třepotavý zbytek viditelné krásy. Avšak světlo dětství, které prozařuje svět, by muselo pohasnout.
Santa Claus existuje, protože jinak bys nemohla věřit ani svým pohádkám.
Nejdůležitější věci zůstávají někdy skryty
Jistě, mohla bys požádat tatínka, aby na Štědrý den vyslal lidi, kteří by Santa Clause chytili. Ale žádný z nich by ho nespatřil.
Co by to dokázalo?
Žádný člověk ho nevidí jen tak. To nedokazuje vůbec nic. Nejdůležitější věci zůstávají našim zrakům mnohdy skryty. Například víly, které tančí v měsíčním svitu na paloučku. A přesto existují.
Cokoliv vidíš, nespatříš nikdy vše. Můžeš rozlomit kaleidoskop a hledat nejkrásnější barevné útvary. Najdeš pár barevných střepin, nic víc. Proč? Protože skutečný svět je zahalen závojem, který nedokáže protrhnout ani žádné násilí. Poodhrnout ten závoj může pouze víra a poezie a láska. Potom najednou spatříme všechnu krásu a nádheru za ním. Je to také pravda? -zeptáš se asi.
Ano, Virginie, je, a nic na tomto světě není pravdivější a trvalejší. Santa Claus žije a bude žít věčně. Bude tu ještě za deset tisíc let, aby potěšil děti, jako jsi ty, a naplnil radostí každé otevřené srdce. Veselé Vánoce, Virginie, Ti přeje Tvůj Francis Church."
Poselství naděje
Výměna dopisů mezi osmiletou Virginií a šéfredaktorem Churchem se odehrála v prosinci 1887. Deník Sun ji od té doby uveřejňoval každý rok v předvánočním týdnu znovu na titulní stránce ještě dlouho po smrti Francise Churche i Virginie O' Hanlonové. Činil tak čtyři-apadesát let, až do roku 1954, kdy zanikl. Tehdy tuto tradici převzaly četné angloamerické i jiné noviny a časopisy pc celém světě. Dodnes ji udržuje například také německý týdeník Welt am Sonntag.
Štafeta je tak předávána dalším a dalším generacím. Nese tiché poselství naděje i do našich časů, poznamenaných zlobou a chvatem, vražednýir sobectvím, popřením všech hodnot Přejme tomuto poselství dávno mrtvého amerického novináře Francisc Churche, aby nikdy nezaniklo a zaznívalo na světě lidí ještě za desetkrát de set tisíc let.
Zdroj: MFdnes, Jiří LOEWY , 12/2003
Na úvodní
stránku