Magické rostliny
Podle dávné mytologie to byli bohové, kdo daroval člověku magické
rostliny schopné tišit neduhy těla i mysli. Tak se nám dostalo konopí,
máku, koky, chvojníku (z něhož se získává efedrin), čajovníku, kávovníku,
různých halucinogenních kaktusů apod.. Konzumace těchto "božských nektarů"
se řídila striktními pravidly, nad jejichž dodržováním bděl místní šaman.
Zdaleka ne každý, kdykoli, cokoli a jakýmkoliv způsobem mohl užívat.
Užívání "rostlin" souviselo s náboženskými obřady, svátky, vyjímečnými
událostmi, které se vázaly úzce k životu přírody (úplněk, příliv,
příchod jara apod.). V oněch dávných dobách se odehrávalo požívání
"kouzelných bylin" v souladu s řádem přírody, vesmíru, biorytmů.
Původní kmenové pospolitosti, žijící v těsném vztahu s přírodou,
se v průběhu dějin rozpadaly. Jednotlivec se vyděloval z kolektivu
kmene, rodu, vesnice až do dnešní podoby opuštěné městské buňky bloudící
betonovým bludištěm. Tak, jak se člověk odcizoval organické jednotě
kolektivu, mizela z jeho života i příroda a vědomí
o existenci "božské síly" rostlin. Náš dávný prapředek totiž věděl, že
"kouzelné byliny" (dnes se jim říká "drogy") v sobi skrývají nesmírnou
moc. Lidová magie např. dodnes věří, že puškvorec obecný, ponechaný
v rozích kuchyně, chrání před hladem a chudobou. Prapředci chovali
tuto sílu bylin v úctě, obávali se jí, rozhodně ji nevyzývali hurónsky
na souboj a netykali si s ní.
Jenže, co bylo včera,
není dnes.
člověk se vyvíjel, rostl, bobtnal,panštěl až se stal mírou všeho. Snaha
poručit větru s deštěm je motorem našich životů. Vymysleli jsme auta,
plynovou masku, telegraf, vzlétli jsme do vzduchu. Už není nic božského,
posvátného, tajuplného, svět vnímáme výlučně v pojmech "výhodný",
"prodělečný", "úspěch", "výkon", "nadřízenost". Žádné cizí moci (např. kráse
přírody) se nemusíme podřizovat. Jak silní si připadáme v buldozerech!
A do tohoto kontextu si zařaďte drogy. Plagiáty dříve posvátných
substancí se dnes vaří na zapatlaných sporácích, ředí se práškem na praní
a místo o "posvátných nektarech" mluvíme o "fetu", "matroši",
"hulení", "piku".... Neužíváme rostliny, ale jejich chemické nápodoby,
odvozeniny. Už nám je nepodává moudrý šaman, ale pologramotný Arab. Potíž je
v magické energii , kterou nespoutáme naší domýšlivostí ani plky
umouněných dealerů. A tak, s čím kdo zachází, tím také schází.
Mohutné síly dřímající v "božských bylinách" (rozuměj "drogách") se
někdy probouzejí, aby mocným hněvem ztrestaly a srazily k zemi ty,
kdož se vyvyšují.
Naivní
konzument - "pán tvorstva", který se naučil ovládat mobilní telefon, zapnout
pračku a nabít samopal je ponížen "démony" rostlin, rozvařen až (pokud
přežije)do stavu, kdy sezná, že je pouhý prach u cesty. Obyčejná
hromádka bílkovin, kterou třídenní horečka změní ve skuhrající, páchnoucí
kaši. V moderní terminologii, která už zapomněla na démony, se používá
slůvko "drogová závislost", "psychóza", "stíha", "flashback". Drogy
k nám přicházejí od dávno vymřelých, s přírodou spřízněných
kultur. Kultur, které znaly bázeň, úctu, pevnost rodu a lásku Boha.
Drogy tudíž nejsou z tohoto světa umělohmotných hamburgerů,
přeslazených limonád a uhříky zakomplexovaných
myslí.
"Rostliny" se
staly módou hamburgery znuděných teenagerů, kteří nic netuší
o tajemných zákoutích světa. A tak, až zase někdo přinese "věci",
tak se ztište. Mlčky naslouchejte. Možná uslyšíte lehké oddechování. To se
probouzejí ze staletého spánku rostlinní "démoni".
zdroj: Robert Stuchlík,
http://www.dropin.cz/clanky.htm
Na úvodní stránku