Nikoliv chrámy, ale nevěstince konzumu
Profesor Erazim Kohák , ekolog a filozof, který dlouhá léta žil a působil ve Spojených
státech, nesmýšlí o velkých nákupních centrech nikterak příznivě. O své zkušenosti z hypermarketů v USA říká: "Byl to vždy dosti otřesný zážitek. Lidé se tam procházeli s matnýma očima mezi regály a koukali, co by se ještě dalo koupit. Člověk by se přece měl předem rozmyslet, co potřebuje, a ne si nechat něco nakukat reklamou a pak si to hned koupit. Myslím, že takové nákupy bez rozmyslu člověka opravdu dehumanizují." Obecně pak pan profesor připomíná: "Lidé snesou mnoho smysluplného strádání, ale velmi málo nadbytku."
O hypermarketech se někdy mluví jako o chrámech moderní doby, jiní je označují za chrámy konzumu. Vždy však s ironií a despektem. Ovšem v takovém obřím obchodním centru mají lidé po ruce všechno, co potřebují k životu. To snad není úplně špatně.
Vy vycházíte z předpokladu, že lidé potřebují všechno a že to všechno se dá koupit. Jenže to, co lidé opravdu potřebují, v hypermarketech obyčejně k dostání není. Ano, dívám se na ně svelkým despektem. Ale jako o chrámu bych o nich nikdy nemluvil, protože slovo chrám pro mě má určitý náboženský význam. Tohle je pro mě spíše nevěstinec konzumu. A proč je považuji za zlé? Především proto, že zkreslují život. Je to styl, který dělá z nakupování náplň života. Navíc je vázaný na automobily, a to už samo o sobě není dobře.
Přesto snad možnost rychle a pohodlně nakoupit je výhodná.
V hypermarketech je to výhodné především pro prodejce. Západní zkušenost ukazuje, že kvůli dvěma pracovním příležitostem, které se v hypermarketu vytvoří, zaniknou tři jiné v maloobchodní síti. Oni tam prostě na stejný obrat potřebují méně prodavačů než v malých obchodech. Pro naši zemi je to špatně.
Takže pak těch malých obchodů ubývá…
A ubývá tím také prostorů, kde se mohou lidé setkávat. A lidi se potřebují potkávat. Je přeci něco jiného, když si zajdu nakoupit do menšího obchodu, než když se bezcílně pohybuji v obří hale mezi regály.
Ale lidé do těch gigantických prodejen jezdí v obrovských počtech. Něco je tam musí přitahovat.
Místo aby chodili do přírody, nechali se vtáhnout do umělého světa nákupů a zábavy. Mám jednu zkušenost ze Spojených států. Mnozí Američané, samozřejmě zdaleka ne všichni, nevědí, co s volným časem. Někteří moji známí tam říkávali: Nemáme co dělat, tak půjdeme nakupovat. A jeli do hypermarketu. Oni by si možná i vyšli někam na procházku, ale v automobilové společnosti máte všude kolem asfalt. Tak jako tak musíte někam odjet. A hypermarkety jsou v Americe všude…
Je to začátek nového životního stylu?
Doufám, že ne.
Ale vypadá to, že ano.
Nevím. Žádný strom však neroste do nebe. A tento konzumní strom už vyrostl hodně vysoko. V žádném případě nejde o styl, k němuž bych se chtěl dobrovolně připojit.
Na úvodní stránku