Výsměch nad rakví Bácse


         Volební lídři ODS si na start kampaně do komunálních voleb přinesli rakev. Prohlašovali, že je v ní uložen Lájos Bács. Právě toto vymyšlené jméno použila v roce 1996 ODS pro zakrytí jmen skutečných sponzorů. Na otázku, z čeho strana zaplatí letošní kampaň, však nedokázal nikdo odpovědět. Čeština je krásný jazyk. Nabízí úžasné možnosti. Tento rok je rokem voliče. Naší dosavadní občanské zkušenosti se příčí sloveso "volit" odvozovat od podstatného jména "vůle". Nabízí se jiné podstatné jméno. V takovém případě ovšem volič dělá věci přisuzované zpravidla tomuto podstatnému jménu. Právě to může být nám voličům společné. My voliči někoho zvolíme a on je pak zvolený. Nemůžeme se potom divit, že se tak chová.

Pojďte pohřbít svoji vůli

          Jdeme-li k urně, máme pocit, že se tím jdeme rozloučit se svou vůlí. Potom se rakev stává skutečně výstižným předvolebním symbolem. Nad rakví rozesmáté, k volbě se nabízející tváře vyzývají: "Voliči, pojďte pohřbít svoji vůli!" Odoláte takové příležitosti? Jako řadoví občané žijící bez fantazie, s průměrným platem, hledíme vstříc slibované budoucnosti svých představitelů, kteří s fantazií bez omezení rozvíjejí všechny myslitelné výhody plynoucí ze spojení světa politiky a financí. Svou prostou myslí se podřizují zákonům a normám občanského soužití a berou na vědomí, že ze zvolených se stali vyvolení. Než nás zcela opustí hravá nálada: čeština dala světu dvě nová slova - robot Karla Čapka a tunelování polistopadových vlád. Jak je však vůbec možné, že se volení zástupci lidu beztrestně a otevřeně spojili s podnikateli a vysmívají se občanům? Je všeobecně známé, jaké hrozí nebezpečí, dojde-li k propojení politické a ekonomické moci. Jak je možné, že se tomu tak u nás již řadu let zcela nepokrytě děje? Je v lidské povaze, že pokud má příležitost, často neodolá nutkání ukázat své stinné stránky. Politici, kteří i nyní usilují o získání postů ve správních radách státních či polostátních firem a podniků, jsou na míle vzdáleni problémům běžného občana. Nabýváme pocitu, že každý, kdo se chce u nás zabývat politikou, činí tak s vidinou velkých finančních a mocenských zisků. Je pozoruhodné, jak dokonale a rychle se v našich podmínkách zorganizovaly východní mafie. Jejich zisky jsou odhadovány na stovky miliard. Je pozoruhodné, jak se již řadu let ve stejných podmínkách nedaří prosadit reformu policie, jež má zajišťovat bezpečnost, soudnictví, zdravotnictví či armády. Nejspíše proto, že těm, kteří by ji měli uskutečňovat, nekyne bezprostřední finanční zisk. Ale vždyť kyne! Jaký je tedy vlastně rozdíl mezi organizovaným zločinem a chováním politicko-ekonomických zájmových uskupení?

Demokracie ztrácí podstatu

         Při pohledu na smějící (vysmívající) se politické lídry nad rakví Lájose Bácse jsme procitli a uvědomili si, že žijeme v něčem, čemu se říká demokracie, v občanské společnosti založené na smlouvě společenské. Je však v samé podstatě demokracie, že má sloužit všem občanům. Je-li jen pro skupiny vyvolených, přestává být skutečnou demokracií. Řadový občan, poctivě pracující či obchodující a přiměřeně si vydělávající, se v té chvíli stává pouhou kulisou politicko-ekonomických her. Stojí dezorientovaný, bezradný a rezignovaný před nemravným kšeftem, který se děje před jeho očima, označovaným však stále hrdým názvem demokracie. Odmítáme předem proklamace politiků o tom, že je to normální, že to k demokratickému vývoji nutně patří. Nikoliv. Není to normální, správné ani slušné. Jako občané této země se cítíme stále těžce diskriminováni v možnosti ovlivňovat věci veřejné, s nimiž hluboce nesouhlasíme.
zdroj:MF dnes, 24.10.02 autor © JAN HNÍZDIL, JIŘÍ ŠAVLÍK - lékaři

Na úvodní stránku