Sedmá velmoc a tajemství negace
Když se řekne sedmá velmoc, téměř každý ví, že se jedná o tisk, rozhlas, televizi, prostě informační masová média. O vlivu sedmé velmoci již zřejmě nepochybuje nikdo. Stačí si jen připomenout, jak masmédií dokázali zneužít k propagandě pohlaváři fašismu, komunismu a dalších ideologií. Magický vliv masmédií můžeme přirovnat k tajemnému působení média v parapsychologii - tedy osobě, která zprostředkovává při spiritistických pokusech třeba kontakt s duchem zesnulého. Také sdělovací prostředky totiž mnohdy vyvolávají duchy. Kolik zbytečných, neoprávněných obvinění, neopodstatněných poplašných informací a podobně jsme měli možnost slyšet nebo se dočíst.
Věříte na upíry? Asi zrovna nenosíte na krku stroužek česneku, abyste se před nějakým tím drákulou ochránili, ale jsou prý i energetičtí upíři, kteří z lidí vysávají jejich životní vitalitu. A kdyby ani to nebyla pravda, nemusíte zoufat, stačí se podívat na televizní zpravodajství a za chvíli se ve vás krve nedořeže. Každý večer můžete slyšet a vidět přibližně totéž: "Bestiální vražda důchodkyně pro pár korun, pod autem podnikatele explodovala bomba, vytunelovaná banka, další krach cestovní kanceláře." Po krátkém vstupu politické aktuality z parlamentu, která také poměrně dobře zapadá do "černé kroniky", se televizní moderátor téměř radostně zatetelí: "A nyní rychle k ohni!" A následují záběry na šlehající plameny, bortící se domy a zoufalé a popálené oběti. Žijeme ve světě násilí a negace. Člověk má pocit, že se nic pozitivního neděje. Samozřejmě nikoho by nenadchla zpráva, že v nemocnici na kraji města dnes nechyběly potřebné léky ani zásoby krve dárců (snad jen upírek by zajásal), stejně tak by diváka zanechala chladným informace, že v bazénu uprostřed města se tentokrát nikdo neutopil. Nepoměr špatných a dobrých zpráv má však hrozivě blízko k úplné absenci těch dobrých. Optimismu to nikomu nepřidá, ale jaksi jsme si zvykli.
Každá mince má ale dvě strany a stejně tak i masmédia mají kromě negativního i svůj kladný vliv, který jsem zatím opomíjel. Třeba už jen samotná skutečnost, že víme, co se kde ve světě děje, a můžeme být svědky toho, co bychom jinak nikdy vidět nemohli. Informace důležité pro dopravu lidí, výzvy na pomoc lidem postiženým katastrofami, upozornění humanitárních nadací a mnohé další. Nesmím zapomenout ani na starší osamělé lidi či imobilní osoby, pro které je masmédium mnohdy jediným spojníkem s okolním světem. Ale proč je tedy drtivá většina informací sedmé velmoci negativní? Hloubku tohoto tajemství lze poodhalit i docela mělkou úvahou. Je to zkrátka proto, že to sami chceme. Nabídka se řídí poptávkou. To my se těšíme na zprávy z černé kroniky a násilí a cizí neštěstí nás potěší zjištěním, že jsme na tom zatím lépe. Jako bychom utíkali sami před sebou. Nestačí, že v hluku velkoměsta čím dál méně slyšíme přirozené zvuky přírody - zpěv ptáků, šum větru, o zurčení potůčku už ani nemluvě, ale ještě si do uší nacpeme sluchátka walkmanu tak, že ani neslyšíme vyzvánění vlastního mobilu, a tramvaj se pak může ucinkat, aby nás nepřejela. Můžeme takhle naslouchat sami sobě? Co skutečně nového vzniká z nás samých? Není schopnost naší tvořivosti čím dál víc pouhou kompilací toho, co po někom papouškujeme?
Také já teď budu papouškovat, protože hezky tuto skutečnost vyjádřil indický mudrc Jiddu Krishnamurti: "Jsme lidé z druhé ruky. Žijeme tím, co nám řekli jiní, a unášeni svými touhami a sklony přijímáme daný stav - ať už dobrovolně, anebo přinuceni prostředím a okolnostmi. Jsme výsledek vlivů všeho druhu a není v nás nic nového. Nic, co bychom objevili sami, nic původního, svěžího, jasného."
A tak, i když si téměř všichni stěžujeme na přemíru násilí a negace v televizi a dalších masmédiích, většina z nás to stále jen dál pasivně přijímá. Přitom jedině my samotní, každý sám v sobě, můžeme najít cestu, jak z tohoto vlivu ven. Co kdybychom prostě obrazovku zhasli a zkusili rozsvítit něco nového, původního a pozitivního v sobě?
Zdroj: Metro,11,4,2001,Autor: PETR PETŘÍČEK, Šéfredaktor měsíčníku Vital
Na úvodní stránku