Konec víkendu
To slovo, označující sobotu a neděli, jsem v životě nevypustil z úst a napsal jsem ho teď poprvé. Když se kdysi objevilo, vnímal jsem je jako dotěrnost, nafoukanost a chudinskou zpanštělost mluvčího.
Takový člověk odkudsi přijel, něco někde četl, pochytil, a už se s tím předvedl. A další lidé, jeden ťunťa za druhým, to od něho brali: víkend. Nemuseli rozumět ani end ani vík, ale cítili se o jeden zvuk modernější, vzdělanější. Ale poslechněte si ten zvuk: víkend, víkend... není to nic a nehodí se to do naší řeči ani jako slepičí kokodák.
Už jako děcko jsem pohrdal slovem orláb - dovolená. Nebo foršus. Ta už se nevyskytují. Ale plíseň jazyka vyskytuje se pořád. Vlastně je to porucha imunity proti stádové hlouposti. Taková infekce napadá vkus, výchovu, přirozený jazykový cit. Jak může někdo vyslovit onlajn, a proč surfuje? Angličané, ti to slovo od nikoho neokopírovali, vzali své! Za minulého režimu, když se začalo říkat chozrasčot a svodka, čišela z toho vada charakteru: poníženost nebo povýšenost. Totéž je ve slově management a imidž. Novináři by mohli tuto infekci zastavit, nepustit ta slova dál. Ale nemají jazykový cit, kázeň ani fantazii. - Můžete můj názor v této věci odmítnout jako projev malichernosti: ale on je částí souvislého názoru a postoje k módě, reklamě, i k ženám: co se vnucuje, od toho pryč.
Ale já už nejsem sám, kdo se našim hownowistům posmívá. Nedávno jsem si všiml, jak někdo vyřídil slovo raut: předsadil hlásku ž. Hownowisté a žrauti, to je úplná filozofická škola, třída. Dneska důležitější než otázka, co si ze všeho všude vybrat, je otázka, co odmítnout a jak se tomu postavit do cesty. Nedávno kterási televize mluvila o tom, jak si narkomani obstarávají drogu z nezralých makovic: a hned nám ukázali, jak máme ty makovice nařezávat. Je v té redakci někdo odpovědný?
Slovo víkend jsem si jako příklad špinění jazyka vybral proto, že se na to dávno chystám, a je zrovna sandej. Také se dlouho rozmýšlím, zda opravdu nemám toto slovo veřejně navrhnout k vyloučení. A představit slovo jiné, jež by se sem hodilo: končiny. Toto slovo najdete ve slovníku v obvyklém významu ve spojení s krajinou a vzdáleností. Ale krom toho je uvedeno jako nářeční název pro konec masopustu. Tak se ho užívá na východní Moravě. Námitku, že takovýto význam je moc odlehlý od ostatních, můžete vyvrátit tím, že poukážete na slovo čas: jak mnohý a rozličný význam má. Ale sáhl jsem dnes po tomto tématu i proto, že nic žhavého zrovna nemám. O příštích končinách budu v tomto čase mít složitější úkol.
Zdroj: Lidové noviny, 03. 08. 2004, LUDVÍK VACULÍK
Na úvodní stránku