Špatné úmysly


         Náš parlament se některými svými osobami chová jak ten cikán. Cikán si řekl, že odnaučí kané zrát: a když to kůň už skoro uměl, tak zdechl. - A to je jejich úmyslem: aby Česká televize zdechla.
        Reklama je mi protivná, u silnice i na obrazovce: je to umění hovna. Ale je to bohužel tak, že peníze za ni umožňuji televizi fungovat. Poslanci, kteří jsou proti nám, chtějí peníze za reklamu vyhradit soukromé televizní firmě, která se tak vůbec nebude muset starat o nic, protože se vymkne z kritiky mravní, estetické i politické.
         Televize je nejlidovější komunikační prostředek, měla by se tedy jejímu rozvoji a kultivaci dávat největší péče. Komerční televize si přitahuje lidi zábavou a hrůzami, a když se někdy zabývá i odhalováním nějakého zla, buďme si jisti, že se předtím rozhlédne, aby neurazila někoho, kdo jí to může oplatit. Ne, nikdy nemůže soukromá televize plnit tu politickou službu, občansky výchovnou, jako televize veřejnoprávní.
         V nynějším občanském hnutí za nezávislost České televize překvapily mě dvě věci. První je to, že se do jeho výboru dala paní Vaculíková, která mívá ke všem "mediálním akcím" nedůvěru a nechuť a vždycky mě od toho odrazuje. Z toho vidím, že i pro ni jde o věc životní úrovně: při omezení ČT nebo dokonce zániku dvojky rozlehla by se po vysílacích vlnách pustota, blbost, kšefty, duchaprázdno, umění hovna. Druhá věc, která mě udivila, je názor některých inteligentních a i tvůrčích lidí, Že takováto Česká televize si nezasluhuje ochrany a zastání: po tom, jaké aféry s ní už byly. (Cikán: tak špinavé a roztrhané děcko nezasluhuje si umýt a pěkně obléct.)
         Tento názor je mi divný, je možná jen krycí, a ti lidé mají důvod jiný: špatnou osobní zkušenost, nezdar s nějakým pořadem... Já myslím, že všecko, co se České televizi vytýká, dá se napravit, jen když bude, ne když nebude. Ostatně do stavu, v jakém je, dostala se těmi vlivy, které ji dneska chtějí úplně zničit. Jak se volili ředitelové? Jaké byly a jak vznikaly rady, které je volily? Vždyť ještě tu nebyla doba, kdy bychom byli mohli říct, že se dělo to nejlepší, nejrozumnější, co bychom si přáli... Kdo my ?
         My, co skrz televizi přijímáme informace, zábavu, vědomosti, požitky z uměleckých děl, a nehledáme v ní cestu k osobnímu politickému vlivu. Teď je v rukou lidí, kteří v ní tu cestu vidí. A kteří se, možná, pro svůj truchlivý boj o moc ani nemají čas na něco pěk ného v ní podívat.

Lidové noviny, 25.11.03, Ludvík Vaculík

Na úvodní stránku