O workholismu


         ˝Nevím, co dělat dřív, nemůžu spát, nestíhám, bolí mě hlava,˝ takové věty často vyslovují přepracovaní lidé. Dostali se do situace, kdy se pro ně práce stala nebezpečnou. Požadavky na pracovní výkon jsou dnes jiné než před jedenácti lety. Situace se změnila, dnes chce každý maximum. Navíc se připojil ještě strach ze ztráty zaměstnání. Přibývá tak lidí, které pracovní tempo dovede až na psychiatrickou kliniku. ˝Na rozdíl od jiných zemí, které jsou zvyklé na pracovně vytížené lidi, Češi málokdy dbají na prevenci. Ať už lékařskou, nebo i mimolékařskou, jako je relaxace, masáže, sport,˝ říká doktor Ivo Paclt z I. psychiatrické kliniky 1. lékařské fakulty UK a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. Problém je také podle něj v tom, že v populaci vzniká představa, že velké peníze se vydělávají s průměrným pracovním nasazením a pracovní dobou. To však není pravda. Rodina člověka, který hodně pracuje a  vydělává vysoké částky, nemůže počítat s tím, že táta bude každý den trávit dost času doma.

Tělo i duše trpí

         Nadměrná pracovní vytíženost se může projevit různě. Neustálou únavou, tlakem na hrudníku, bolestmi žaludku, žaludečními vředy, neschopností sexuálního života. Přepracovaný člověk mívá často i  poruchy spánku, deprese, úzkostné stavy. To vše mu zabraňuje ve výkonech a celou situaci mnohonásobně zhoršuje. Navíc se může přidružit ještě ischemická choroba srdeční. Přepracovaný člověk si většinou dlouhou dobu nechce nebo nemůže problém uvědomit. Vnímá to více jeho okolí, přátelé, rodina. Pomoc odborníků vyhledá často nešťastná manželka, která chce poradit, jak manželovi pomoci. ˝Přicházejí i příbuzní a chtějí, abychom dotyčnému řekli, jak má žít,˝ říká Paclt a dodává, že s ním mohou problematiku pouze probrat, žít musí každý sám.

Jak se bránit?

         Důležité je, aby byl v denním režimu každého člověka odpočinek. Vytížení lidé by měli mít alespoň den v týdnu volno a sportovní aktivity. Byť třeba v omezené míře. Ještě před tím, než se člověk vrhne na práci, by měl mít svůj režim vyřešený. Kdo pracuje více než osm hodin denně, měl by odpočívat ještě více. Je třeba si uvědomit, že bude-li člověk pracovat sedm dní v týdnu, jeho výkonnost se sníží a práce udělá stejně jako za méně dní s odpočinkem. Důležité je dodržovat určité rituály. Nejen již zmíněné volné dny v každém týdnu, ale i týden dovolené v létě, týden v zimě. ˝To je absolutně nezbytné. Není důležité, kde jste, ale jestli si tam odpočinete. Dovolená by měla být pasivním odpočinkem,˝ doporučuje Paclt. Ne každý, kdo se snaží podat v práci dobrý výkon a koho práce baví, je workoholik. Pro někoho je práce hodnota na předním stupni žebříčku. Workoholik nemusí být ani ten, kdo ráno před sedmou odejde z domu a  v deset večer se vrátí. Může mít totiž relaxační aktivity zakomponované do denního programu. Důležitá je i otázka adaptace. Tedy to, zda je člověk schopen pracovat a pak se uvolnit, mít dva, tři večery pro sebe a pro rodinu. Workoholismus někdy bývá důsledkem úniku. Od problémů partnerských, neřešeného vnitřního konfliktu atd. Takový člověk se prostě upne k práci, aby zapomněl.

Kde je hranice?

         Dá se vlastně problém workoholismu striktně vymezit či jej dokonce označit za diagnózu? ˝Myslím, že o diagnózu jde jen zřídka, spíše se jedná o subjektivní hodnocení situace,˝ vysvětluje Paclt. Podle něj může být příčina i jinde (deprese, zneužívání návykových látek, úzkosti, nespokojenost v rodině) a workoholismus je pouze příznakem něčeho závažnějšího. ˝Pro někoho je workoholismus už to, že pracuje osm hodin a neuteče o hodinu dřív.˝ Záleží na tom, jaký má kdo životní styl a co si představuje. ˝Podle toho, jak dalece si člověk uvědomí všechny souvislosti, jak moc chce spolupracovat s lékařem, se odvíjí i případná léčba,˝ vysvětluje Paclt. Pokud člověk trpí úzkostnými poruchami, nemůže spát, je často třeba mu nejdříve nasadit odpovídající medikamenty. Pak teprve přichází ke slovu psychoterapie a psychologická rehabilitace. Léčba je silně individuální. Při optimálním průběhu a dobré spolupráci může dojít k  vyléčení už za měsíc, výjimkou ale není ani léčba několikaměsíční.

Ohrožené profese: ZÁVISLOST NA ALKOHOLU: novináři, vojáci, zaměstnanci hotelů a restaurací, námořníci

NEJVÍCE VYSTAVENI STRESU:


1. učitelé škol ve velkoměstech
2. policisté, horníci
3. letečtí dispečeři
4. lékaři
5. burzovní makléři
6. novináři, pokladníci v bankách a velkých obchodních domech, číšnice a sekretářky

zdroj: Lidové noviny,6.11.2001, Pavla Skurovcová, Markéta Ostřížková


Zde si můžete udělat test a zjistit, zda jste workholik

Na úvodní stránku