Země v minusu


         Největší sešlost poslední dekády, summit o Zemi v Johannesburgu, se má zítra rozejít. A není asi už naděje, že se s ním vytratí všeobecná skepse, která setkání předcházela. Nejméně jeden seriózní časopis - týdeník Courrier international - již minulý týden nezaváhal s palcovým titulkem na barevné obálce: "Summit o Zemi - velký bluf". Pravda, jen s obtížemi si lze představit, že víc než sto státníků, dvacet tisíc delegátů a zhruba týž počet účastníků paralelních setkání přijelo do Jihoafrické republiky sehrát pouhé divadlo o konkrétním plánu, jak "změnit svět" (prezident JAR Thabo Mbeki). Stěží lze přijmout, že vůbec neexistuje vůle přenechat příštím generacím Zemi, na níž bude možné dále žít. Že neexistují upřímné návrhy na redukci světové bídy, na dostupnost pitné vody, na využití nedevastujících zdrojů energie (větrné a sluneční), na ochranu druhového bohatství přírody (biodiverzity) či lidského zdraví. A že v těchto dnech dojednávané dokumenty, politická deklarace či akční plán (Program 21) budou zcela zbytečné.
        Přesto se jásot zrovna nerozléhá. A nejde vůbec jen o kdekým povšimnutý kontrast mezi místem hlavní seance, luxusní čtvrtí Sandton, a černošskými enklávami tamější bídy ve čtvrtích Alexandra či Soweto. O kontrast mezi hektolitry minerálek pro delegáty a absencí vody pro domorodce. I bez toho zůstává kontrastů dost a z pocitu marnosti padají ruce. Největší marnost je živena zhoršováním situace jakoby pouhým plynutím času. Také předchozí a  první summit o Zemi v Riu de Janeiru (1992) vytyčil akční plán, Agendu 21.
        Ale degradace životního prostředí celých deset let globálně pokračovala ve stejném rytmu. Každé dvě sekundy mizí hektar tropického pralesa, plic zeměkoule. Mizí živočišné druhy odhadem sto- až tisícinásobně rychleji, než by mizely v panenské přírodě. 70 procent plochy moří je ždímáno na doraz nebo přesmíru (v roce 1960 to bylo 5 procent). Vleklá je bída, která pak v boji o život ničí vše živé hlava nehlava. Přesto vyspělé země vývozy z chudých zemí zatěžují čtyřikrát většími taxami, než jakými se častují mezi sebou. Agenda 21 počítala s  pomocí Jihu tak, že mu Sever poskytne sedm desetin procenta svého HDP. Skutečnost? Dvě desetiny procenta...
        I nestrannému pozorovateli se snadno může přihodit, že se promění v plačku. Zejména tváří v tvář přímočaře suverénním "národním zájmům". Skoro všichni skoro se vším obecně souhlasí. Leč Japonci milují velryby ve svém jídelníčku, a tak se brání všem zákazům rybolovu. Brazílie zase oponuje konvencím o ochraně lesů, neboť ve svých hranicích vlastní největší flák tropického pralesa na světě, velké (ekonomické) bohatství. Jsou USA špičkovým znečišťovatelem atmosféry skleníkovými plyny? Ovšem, a tak přinejmenším rázně škrtají v Kjótském protokolu o ochraně ovzduší. A říkají "ne". Britský premiér Tony Blair byl takovou nezodpovědností - i cestou do Johannesburgu - "šokován". Jiní byli zase šokováni složením britské delegace. Na summit v ní přicestoval "změnit svět" (k lepšímu) i zástupce firmy Thames Water, která byla v pěti procesech již odsouzena k pokutě 288 tisíc liber za - poškozování životního prostředí!
Z        atím se zdá, že trefili do černého skeptikové, když summit o Zemi 2002, druhý summit svého druhu po deseti letech, zvaný proto též Rio plus deset, přejmenovali: Rio minus deset. Zatím se zdá, že je celá Země v minusu. A že to tak dost možná bude pokračovat.
zdroj:Právo, 3.září 2002 autor © Milan Hekrdla

Na úvodní stránku

°