Klonovanou ovcí Dolly to začalo, zmapováním lidského genomu to pokračuje a kde to skončí ?


" Nihil inimicus homini, quam sibi ipse-člověk nemá většího nepřítele, než sám sebe"
Cicero
"Klidně můžete spočítat, kolik je v jablku jadérek , ale už ne, kolik je v jadérku jablek"
Ken Kersey, jeden z nejlepších swingových klavíristů 40.let
mutantČlověk nyní zmapoval svůj genetický kód- genom. Toto vítězství vědy, přirovnávané k  rozbití atomu ale provázejí obavy z možného zneužití unikátních informací.Člověk často uvádí do pohybu věci, které se mu pak vymykají z kontroly. Je vůbec správné, aby lidstvo zasahovalo do přírodních dějů? Člověk už dokázal, že má zvláštní moc, která obsahuje i možnost sebezničení. Ohromné průmyslové komplexy a technologie dokážou během krátké doby vytvořit věci, za kterými se dříve plahočilo lidstvo celé věky. Ale na druhé straně člověk porušuje ekologickou rovnováhu a mění zásadně své vlastní životní prostředí, ve kterém pak ale nemůže žít. Na jedné straně zlepšuje své životní a pracovní podmínky, své zdraví, svou pohodu fysickou i  psychickou , ale na druhé straně ničí přírodu, zahlcuje vzduch exhaláty, ničí si vodu, kterou pije. Je příjemné žít v civilizaci, ale jejím nadměrným využíváním a zneužíváním ohrožuje člověk sám sebe. Někdo tomu říká třeba mcdonaldisace společnosti- má to přes nepochybné klady i nepochybné zápory. Staré čínské přísloví vyjadřuje toto problematické dilema ještě lépe:

"Držet ježka v ruce: odhodit ho- to je škoda, nechat ho v ruce- hrozně to píchá"

          První genový zásah se uskutečnil v roce 1990 ve Spojených státech. Maličká Ashanti DeSilva s těžkým nedostatkem imunity díky genovému zásahu do kmenových buněk kostní dřeně je nyní v podstatě zdráva. Je jí 12 let a žije radostmi svého věku. Před čtyřmi lety byla poprvé naklonována ovce Dolly. Před třemi roky ovce Polly již byla vybavena lidskými geny a dojila v mléce bílkovinu, kterou lze využít k léčbě krvácivosti u lidí. Před dvěma roky byly z klonovaných koz extrahovány látky, které naopak zabraňují tvorbě krevních trombů (sraženin). Jsou ale i problémy, když některá kůzlata, jehňata a telata se rodí s defekty imunity, nevyvinutými orgány anebo jsou abnormálně velká.Kanadská společnost Nexia, zabývající se biotechnologií, nedávno naklonovala kozy a  přitom využila zabudovaný gen pro výrobu pavoučího vlákna. Již koncem tohoto roku bude společnost získávat z kozího mléka materiál s vlastnostmi pavoučích sítí, který díky své lehkosti a pevnosti splní i ty nejneuvěřitelnější sny. Vědci už našli gen pro tvorbu oka. Ve zkumavce již lze vytvořit naprosto zdravé muší oko. Stejný gen má i člověk.
         V ideálním případě by mohly umělé orgány růst v laboratořích. Rozluštění genomu zřejmě umožní vyrábět léky "šité na míru" podle potřeb a nemocí konkrétního pacienta. Jistě bude možnost vzít gen, kterému někteří z nás vděčí za své výjimečné vlastnosti a vybavit jím třeba vlastního potomka . Bude pravdivé i v budoucnosti "jaký syn, takový otec" a "jablko nepadne daleko od stromu", až budeme geneticky ovlivňovat naši přirozenost? Latinské rčení "hadu se provaz nenarodí" by tak mělo vážnou trhlinu. Co platilo od vzniku lidstva by pak přestávalo platit. Když budou mít rodiče možnost vylepšit své dítě, nebudou jistě váhat. Rodiče si vždy přejí, aby jejich děti byly hodně úspěšné a silné. Již staré čínské přísloví o tom říká: "Doufá, že jeho syn se stane drakem". A kdy ještě budu matkou či otcem, když se mému dítěti vymění geny- kolik pozměněných genů mně dává ještě právo na to, říkat si rodič- 2 geny, l0 genů, 20 genů? Cílenými zásahy pak patrně budou vznikat jedinci, odolní proti rakovině, cukrovce, schizofrenii, depresi či Alzheimerově demenci. Nebudu daleko, když řeknu, že může dojít k vzniku "superlidí a nadlidí". Vzpomeňme Hitlera a jeho "Rasenhygiene". Je v tom ve svém důsledku velký rozdíl? Tehdy to byla nordická rasa, nyní by se těmi nadřazenými mohli stát ti "genově modifikovaní". Společnost už nyní dělí spousta věcí a tak další privilegia tuto propast jen prohloubí- toto někteří lidé bez uzardění připouštějí.
         Objevíme "gen věčného mládí?. Představa, že vyčistění životní prostředí a vzdání se civilizačních zlozvyků stačí k prodloužení života, je patrně jen zčásti pravdivá. Stárnutí ovlivňuje mnoho složitých biochemických dějů, ve kterých současná věda nemá úplně jasno. Je například ztráta pigmentace vlasů, ztráta elasticity oční čočky a úbytek svalů důsledkem toho, že určité geny přestávají fungovat nebo existují geny, které jsou za to zodpovědné a začínají fungovat až ve vyšším věku ? Dá se předpokládat, že by se po genových zásazích prodloužil i lidský život. Bill Clinton při slavnostním "odpečetění" genetické mapy předpověděl nedávno narozenému synovi britského premiéra život o 25 let delší. Někteří objevitelé již nyní tvrdí, že bude možno prodloužit trvání organismu na dvojnásobek. Oddálilo by se stáří. Stane se pak věk 130 let normou ? Je to ale správné, aby si člověk nechal prodlužovat svůj věk? Bez vlastních snah, jen si vyměnit nějaký gen, naroubovat si jiný, koupit si pak gen na 140 let, 150 let- když dáte víc, prodáme Vám i gen na 160 let!

"Květiny si nemohou navěky zachovat svěžest svého květenství, měsíc na nebi si nemůže věčně zachovat svou kulatost"
čínské přísloví   
"Život má svůj počátek i nutný konec , což může někdo žít a nestárnout?"
učenec JÖKA z doby Tin 265-420   


embryo A co když při vyšetření genů embrya bude zjištěn neovlivnitelný proces, kde "oprava"nebude možná? Bude takový plod usmrcen?. V antické Spartě byla dětská mrzácká nedokonalá těla házena ze skály. A za jakého genového seskupení je nyní zlikvidujeme ? Nebo si budeme vybírat věk svých dětí? Jaký věk prohlásíme za neperspektivní - 11 let, 2l let, 31 let? To by se ale nikdy nenarodil K.H. Mácha, Jiří Grossmann, Jiří Schelinger či James Dean. Lze srovnávat kvalitu a přínos člověka s délkou života? Kolik neopravitelných genů bude třeba, aby člověk nebyl hoden života?
         Máme v ruce něco a nevíme co. Cítíme ohromnou naději a zároveň i strach- nestane se lidské tělo věcí? Bude možno uměle vytvořit život? Nebude se pak lidstvo dělit na ty genově "upravené" a ostatní, na ty genově "lepší" a "horší"? A kdo bude posuzovat, co je lepší a co horší? Jaké geny budou škrtnuty? A kdo bude mít možnost být změněný? Budou mít možnost všichni nebo bude rozhodovat konto v bance? Koupíte si pak zdraví? Koupíte si kvalitní děti? Starodávné tvrzení, že "ani za tisíc zlatých nekoupíš zdatné potomstvo" pak bude minulostí.peníze v ruce
Prezident americké firmy Celera Genomics(celerity anglicky= rychlost) C.Venter , která se na výzkumu lidského genu zásadně podílí, tvrdí:" Popsal jsem lidský genom s přesností méně než jedné chyby na milión párů". C.Venter není Bůh (jen dělá jeho práci). Je zastáncem komerčního přístupu oproti celosvětově kontrolovanému mezivládnímu projektu. Chápe celý problém jako podnikatelskou výzvu. Zatímco vědci tradičního ražení zděšeně argumentují tím, že genom je "dědictvím lidstva" a jako takový nemůže být předmětem podnikání, firma Celera Genomics chystá patentování nejvýnosnějších částí lidského genomu. C.Venter má mezi genetiky image Jánošíka naruby- chudým bere (geny) a bohatým farmaceutickým firmám prodává (nás všechny). Již nyní se přihlašují největší farmaceutičtí giganti k odběrům dat. Vždyť se zde evidentně nabízejí ohromné zisky v budoucnosti. Kdo by tomu odolal?

"Chce-li žába spolknout meloun, otevře hubu a nestará se o velikost melounu"
Sie-chou-ju   

        Toto všechno se odehrává v době, kdy není lidstvo na vzniklé možnosti připraveno, kdy se o problémech ještě ani vážně nezačalo diskutovat. Mluví a  diskutuje se o  možnosti ukončení života- euthanasii, ale ne o možnosti "darování" života, prodloužení života, úpravě života či vzniku umělého života v laboratoři. Medicína západního světa svou racionalizací a materiálním přístupem vždy atomizovala lidské tělo. Ale technologie by nás neměly předběhnout, měli bychom být připraveni. Diskutovat by o tom měli všichni, nejenom vědci, kteří zatím mají v tomto určitý "technický" náskok. Již nyní by se mělo mluvit o tom, jaký stav bude uznán za tak závažný, aby se mohlo genově zasahovat. Budou stanovována kriteria pro možnost zásahu? Bude se klasifikovat kvalita života? Budou stanoveny koeficienty utrpení nebo parametry estetické? Nebo se rozhodnutí ponechá na trhu a na samostatném rozhodnutí "zákazníků", kteří si budou přát genově upravit? Bude chráněna soukromost genové informace každého jedince? Kdo bude garantem - budou to národní vlády či mezinárodní zákony nebo výzkum genomu a  jeho tajemství budou "patentovým vlastnictvím" několika soukromých firem? Jak se budu chovat, když budu vědět, že i když budu postižen virem AIDS, že mně bude umožněno tento gen opravit? Budu pak uvažovat nad svými sexuálními praktikami, nebo budu dále žít nevázaně s tím, že se to "spraví"?
        Jaký bude náš přístup k životu jako takovému? Některým genovým technikům, biologicky smýšlejícím lidem, příliš racionálně uvažujícím lidem, vědcům a i vážně nemocným lidem tyto nastolené otázky mohou připadat zveličené, nepravděpodobné, nereálné, neadekvátní, nepochopitelné, nicotné, mudrlantské, nevědecké, příliš psychologické, náboženské, zpátečnické, nemoderní či opatrnické. Nikdo z nás by si ale neměl nechat vzít svůj náhled na vzniklé problémy a své nezadatelné právo se ptát. Náš nevědecký pocit a přesvědčení si musíme ponechat, jinak totiž dovolíme, že se z nás může stát předmět či ozubená součástka většího soukolí. Pokud totiž na to přistoupíme a souhlasíme s tím, že upravovat geny je správné, přirozené, moudré a dobré- pak si osobujeme právo globálního technologa, chováme se jako moderní Bůh a  jdeme proti přirozenosti člověka. Tento přístup ale bude uznán jen částí světa. Musíme tyto otázky nastolovat a odpovídat na ně. Je třeba vytvářet si vlastní názor a je třeba již teď být připraven.

"Nepočítej s tím, že koni uzdu stáhneš nad propastí- bude pozdě. Nesnaž se spravit děravou loď uprostřed řeky-bude pozdě"
varovné úsloví z doby Ming (1368-1643).   


         Vybavuje se mi jeden starý příběh .Tento starodávný příběh byl napsán v době, kdy se ještě nevědělo nic o buňce, chromozomech, genech a genetických informacích, nicméně jeho platnost a prozíravost je obdivuhodná . Je to o čtyřech princích, kteří se rozešli do světa a dali si za úkol co nejvíce se naučit o stvoření a zázracích těla. Když se po létech setkali, byli všichni plni pýchy na své dovednosti a nedočkavě sdělovali své úspěchy ostatním. Já, chlubil se první, umím z jakékoliv kosti vytvořit celou kostru a povléknu ji svaly a vazy. Já, vytahoval se druhý, jsem se naučil tu tvoji kostru vybavit všemi vnitřními orgány, udělám jí srdce a plíce . Já, gradoval třetí, umím ji pokrýt kůží, všemi smysly tak, že ty budou moci cítit, vnímat, vidět a slyšet. A Já, pyšně děl poslední, jsem se naučil vdechnout život. Ta kostra se začne pohybovat, dýchat, trávit , vyměšovat a cítit. Tedˇ byli plni touhy své umění předvést a podaří li se jim, tak je i dobře zpeněžit. Našli u cesty starou kost. Nebádali nad tím, co dělají a co by se mohlo stát, ale zaslepeni svými představami začali hned u cesty se svými kouzly. A tak to šlo ráz na ráz- kost, kostra. svaly, kůže, orgány, tesáky, řev a ohromný tygr je všechny rozsápal.

"Respektuj ďábly a  démony,ale drž si je dál od těla."
Jedeš-li na hřbetu tygra, nejsi svým pánem."
"Hledal si jídlo v tlamě tygrově."
"Krmíš-li doma tygra, až vyroste, sežere Tě"
"Každý had může uštknout člověka"
čínská přísloví   

        Je třeba si uvědomit, s jakou mocnou zbraní si zahráváme. Jde o zásahy do samé podstaty lidské existence. Zasahujeme do bible života. Rizika jsou ohromná, nebezpečí veliké. Není možné nebezpečí podceňovat.

injekce kolagenu Nejsem proti pokroku, ale jsem proti zneužívání pokroku. Příkladů nacházíme nespočetně. Stačí navštívit kosmetická pracoviště. Mezi hollywoodskými hvězdami to nyní vyhrávají kolagenové injekce (kolagen- žehlička na vrásky). Jedna injekce a vaše rty se stanou smyslně plné a vrásky se vyrovnají. Nebo botulotoxin, což je smrtelně nebezpečný jed, původně užívaný k léčbě šilhavosti, se nyní v  kosmetice používá k zmenšování vrásek- po jeho aplikaci tento jed přeruší nervosvalové napětí a tím zabrání mimickému svalu ve stahování, což je hlavní příčina tvorby vrásek. Nebo takzvané permanentní líčení, původně určené pro ženy s Parkinsonovou nemocí a pro lidi trpící nedostatečným ochlupením. Permanentní make-up ale při nekvalitním zákroku ohrožuje možným oslepnutím. Nebo liposukce, kdy si necháte mechanicky odsát tuk úzkou kanylou z těla. Při jednom sezení až 2 litry tuku! "Nikdy jsem se necítila tak žádoucí jako nyní. Své nové tělo si nemohu vynachválit." (Roseanne Barrová- zhubla po liposukci o 13 kg). Nebo silikonové prsy. Je ale přece podstatný rozdíl v tom, dá-li si je žena implantovat po operaci pro zhoubný nádor prsu nebo z důvodů , že jí její prsy připadají například příliš malé. Za posledních pět let se u nás zvýšil počet plastických zákroků o čtyřicet procent.Pamela Anderson Opakovaně jsem vyšetřoval ženy před plastikou prsou a většinou jsem jako muž nechápal, proč vlastně operaci chtějí. V naprosté většině se jednalo o mladé a atraktivní ženy, které nicméně nebyly se sebou spokojeny a vzhled a velikost svých prsů kladly vysoko v žebříčku svých hodnot. Nelitovaly finančních nákladů a nehleděly na rizika operace (neboť jakýkoliv operační zákrok je riskantní). Američané považují za syndrom atraktivnosti velká ňadra. Vloni bylo v USA provedeno 260 000 plastických operací prsou (cena je kolem 10 000dolarů). Královna prsních implantátů Pamela Anderson si ňadra nejdříve nechala zvětšit, pak zase zmenšit.
         Nelze ale lidi šmahem odsuzovat za kosmetické zákroky, lze je totiž docela snadno pochopit a řada lidí se nad tím vůbec ani nezamýšlí. Společnost, ve které nyní žijeme, je definována totiž mužskými parametry. Maskulinní způsob života je o soupeření. Kvality člověka jsou hodnoceny podle jeho výkonu. Tyto hodnoty předkládá společnost před všechny- tedy i před ženy. Od útlého mládí do nás rodina, škola i okolí začne ládovat- uspěj, vyhraj, převálcuj je, mysli hlavně na sebe, kašli na ně, buď nejlepší, nejsilnější, nejrychlejsí, nejhezčí, ještě zhubni a budeš nejkrásnější. Chlapský svět je o boji a o neustálém soupeření. Dětský svět dobývá bojovnice Xena, v dospělém světě Madonna prohlašuje, že je lepší žít jeden rok jako tygřice než 100 let jako ovce. Společnost tleská vítězům a jedině ty uznává.
         Reklamy do nás doslova buší ze všech stran . Z bilboardů, z televize, z časopisů do vás "perou" a "hustí", jak je důležitý vnější dojem, jakým působíte- buďte vždy v pohodě, plni energie, mládí a krásy. Nesmíte mít žádnou vadu- všechny slabiny zakryjte!          V inzerátech o práci hledí na Váš věk, při pohovoru kladou důraz na vaše vystupování a dojem, který uděláte. A k tomu je nezbytný dobrý vzhled a dobré oblečení.Musíte být přitažliví, zábavní a umět řeči. Když je přenos ze soutěží Miss o nejkrásnější ženu, sledujeme a komentujeme u nás doma všichni, manželka, dcera, syn i já. Máme své tipy a své vítěze. Ale nakonec to stejně uzavřeme tím, že jsou krásné všechny. Prolistujete-li jakýkoliv časopis, určený převážně pro ženy, nacházíte vždy větší či menší počet pohledných , mladých, elegantních a štíhlých žen, často dráždivě poodhalených, bez jakékoliv poskvrnky a vady. A pokocháte-li se pohledem, pak je ještě třeba působit i na vaši duši a ovlivnit Váš názor. Stačí prolistovat názvy některých článků:         Veřejné mínění přestává klást důraz na staré a osvědčené hodnoty, jako jsou slušnost, čestnost, přímost, ohleduplnost, snášenlivost, pochopení, skromnost, pokora. Klade se důraz na kariéru a  sebeprosazení. Tlak současné společnosti je ohromný a ovlivňuje naše kolektivní vědomí. A pak je zcela pochopitelné, že člověk vyhledá kosmetického chirurga, vždyť to společnost přímo vyžaduje. A je to záležitost celosvětová. Mexičané si dělají plastiky nosu, protože se stydí za nosy po indiánech z kmene Inků. V Brazílii chodí k plastickému chirurgovi téměř tak často, jako ke kosmetičce (300 000 zákroků ročně). Japonky touží po evropských očích a nosu. Kuvajťanky si dělají lipofiling- chtějí totiž kulatější obličej, Němky si zase si nechají tvarovat silikonem lýtka, aby je měly vykrojená. Australanky mají zájem o modelování postavy, žádají většinou ale méně, aby výsledek vypadal přirozeně. V Kanadě je běžné, že plastickou operaci ženě zaplatí a "daruje" manžel, děti nebo rodiče. Takže jde o celosvětový náhled na pohlednost lidského těla. Jak se pak divit, že při tomto tlaku začínáme přijímat plastický zákrok jako ne něco módního a extravagantního, ale jako něco přirozeného, prostě normálního. Pomalu ztrácíme vlastně náhled na to, co je vůbec normální. Nedávno jsem četl výrok jednoho lékaře (když se mluvilo o depilaci- odstranění chloupků), že chloupky v podpaží u ženy nejsou k ničemu a že je možné je odstraňovat. Ony tam jsou tisíce let ale z jeho pohledu moderního člověka na krásu ženy jsou zbytečné.
         Není možno lidem přikazovat, co mají a nemají dělat. Co si nechají provádět se svým tělem je jejich svobodná vůle. Je třeba ale obecně zdůrazňovat skutečné hodnoty člověka. Je vzhled člověka a jeho fysická krása opravdu to nejpodstatnější? Je třeba lidi přesvědčovat a ovlivňovat v tom smyslu, aby jinak chápali a vnímali, co je ještě lidské a co je umělé a co jde proti přirozenosti. Náš přístup k zákrokům plastického chirurga by tak měl být posuzován dvojím metrem- zda jde o nezbytný zákrok z důvodů zdravotního postižení a nemoci či o vytvoření umělé nepřirozené krásy- čili o něco násilného a marnivého - za povrchní blyštivé kočičí zlato.
        A tak bude třeba i chápat rozdíl v genových zásazích u těch opravdu nemocných a u těch ostatních. Bude třeba rozlišovat, zda půjde o léčení či vlastně o zkrášlovací techniku. Nesmíme nechat dopustit, aby se genové zákroky staly tím, čím se stal pohled na lidskou krásu. Nesmíme dopustit velký byznys a aby vznikalo soupeření o "nejhezčí, nejatraktivnější a nejsilnější gen". Nesmíme dovolit, aby vznikl celospolečenský tlak na potřebu a nutnost genových úprav a aby se tyto zákroky staly běžné a normální. Nesmíme dovolit, aby také v  této oblasti rozhodovaly a dominovaly peníze, bohatství, aby se i zde zapojil reklamní průmysl a začla se kategorizovat a posuzovat "krása" genů. Každý pokrok se dá využít i zneužít. Je třeba již nyní určovat, kam se až lidstvu dovolí jít a  stanovovat etická a právní pravidla pro využívání znalostí genomu. Pokud někde existuje oblast, v níž se bude muset politika podřídit etice, pak to bude právě tato oblast progresivně se vyvíjející "revoluční medicíny". Člověk bude moci měnit člověka a to je situace vyžadující velkou zodpovědnost. Genovými manipulacemi by totiž mohla být zpochybněna sama definice lidské bytosti. Je třeba být připraven a vyloučit možnost, aby se zásah do genetického kódu vymkl z kontroly.

"Nepřipravíme-li se na pohromu, pohroma se určitě dostaví."
"Nejseš-li opatrný na začátku, k čemu pak lítost na konci "
literát a myslitel Lion Siang ,77 př.n.l.   


         Největší bolestí člověka je to, že má příliš mnoho přání. A také velký spěch plodí velké chyby. V přírodě má vše své určité místo, svůj čas, svůj smysl a svůj důvod, který často ani neznáme nebo dosud nechápeme. Poeticky a hluboce prozíravě toto ztvárnil Nikos Kazantzakis (napsal Řek Zorbas) ve své autobiografické eseji Hlášení El Grecovi:
         Vzpomněl jsem si, jak jsem jednou odlepil z kmene olivy larvu a držel jsem ji na dlani. Pod průhlednou kuklou jsem mohl rozeznat pohybující se živou věc. Mystický proces končil a budoucí motýl, zatím ještě uvězněný, očekával s lehkým třesením tu posvátnou hodinu, kdy vyletí na slunce. Nespěchal. Měl důvěru ve světlo, ve vlahý vzduch, ve věčný zákon. Čekal. Ale já jsem spěchal. Chtěl jsem vidět o hodinu dřív, jak se přede mnou odehraje zázrak, jak tělo vstane z hrobky a stane se duší. Sklonil jsem se a začal jsem ji zahřívat svým horkým dechem. Za chvíli se objevila na zádech larvy trhlina, jež se postupně otvírala shora dolů, a objevil se motýl, celý zelený a nehotový. Byl ještě pevně stočený, se složenými křídly a s nožkami přilepenýma na těle. Lehce se pohyboval a ožíval pod mým horkým dechem čím dál tím víc. Jedno křidélko, podobné čerstvému topolovému listu, se odlepilo od těla, začalo se natřásat a snažilo se roztáhnout. Ale běda! Nemělo sílu. Zůstalo polootevřené a skrčené. Za chvíli se pohnulo i druhé křídlo. I ono se obtížně zkoušelo rozevřít. Ale nemohlo. Zůstalo napůl stočené a třáslo se. A já jsem byl nad motýlem skloněný a s lidskou drzostí jsem ho chtěl oživit svým horkým dechem. Ale bezvládná křídla znehybněla a zplihla. Zabolelo mě srdce. Zabil jsem asi motýla svým spěchem. Odvážil jsem se překročit věčný zákon. Teď jsem držel na dlani mrtvé tílko. Přešly roky. Ale od té doby mi toto lehké motýlí tělo tíží svědomí.

         Přeji si, aby lidstvo v budoucnosti také netížilo svědomí. Je třeba mít stále na paměti starou moudrost z písně Echo bílých sněhů od Š´ Kchuang z doby Čou 1028-221 př.n.l.

"Víno neopíjí člověka- to člověk se opíjí sám."



Psáno v srpnu 2000


Miroslav Ilgner, http://www.volny.cz/homeopatie
Na úvodní stránku