Holismus


          Podle naučné encyklopedie je to filosofický směr,idealistická "filosofie celistvosti"( z řec.holos-celek).Pojem zavedl r. 1926 J.H.Smuts,jihoafrický polní maršálek - v knize Holismus a evoluce nahrazuje zákon o zachování hmoty teorií o holistickém procesu.Idealisticky vykládal neredukovatelnost celku na souhrn částí a tvrdil,že světem vládne holistický proces,proces tvůrčí evoluce,vytváření nových celistvostí.V průběhu vývoje formy hmoty ustavičně rostou a obnovují se.V holistické filosofii je celek považován za neanalysovatelný,nepoznatelný,nevysvětlitelný, má nemateriální, mystický charakter.

holismus-obrazovka Jan Bělohrádek(1896-1980)holismus chápal jako souhrn nových směrů myšlení, které bojují o právo celkovostního nazírání ve vědě vůbec a v přírodních vědách zvláště. Proti tvrzení (především) přírodovědců, že jedinou vědeckou metodou je analýza, kdežto myšlení v celcích („komplexní“) do vědy nepatří, hájil holistické stanovisko, že člověk i ve vědě musí myslet oběma způsoby, tj. komplexně i analyticky. Předchůdce holismu viděl už v Aristotelovi, v jeho požadavku nazírat objekt jako celek. Za zakladatele novodobého holismu považoval moderní filozofy a přírodovědce J. Ch. Smutse, L. v. Bertalanffyho, J. B. S. Haldana, H. Driesche, T. Spanna a zejména C. L. Morgana s jeho „emergentním vývojem“, kdy vznikají kvality, které nejsou dány průměrným součtem látek výchozích. Tato nová kvalita, tzv. emergenta, je podle Bělohrádka totožná s oním nevažitelným, nehmotným a neenergetickým, co zdůrazňuje holismus a co oficiální věda ráda odklízela z cesty jako nepohodlnou překážku odkazem mimo oblast vlastní vědy. Za základní principy holismu považoval šest tezí:
  1. Veškeré jsoucno je strukturováno, každá část je zároveň celkem.
  2. Celek je víc než prostý součet svých částí.
  3. Při úplné analýze celku na části musíme ještě předpokládat existenci něčeho, co je mimo tyto části.
  4. Části v pravém (= strukturovaném) celku se liší svými funkcemi vzhledem k celku i k sobě navzájem.
  5. Nové hodnoty se tvoří tam, kde se části seskupují v pravý celek. Nová hodnota závisí na vnitřní povaze celku, vzniká a vyvíjí se účelně podle „plánu“.
  6. Celky mají určitý stupeň „vnitřní svobody“, který vzrůstá s postavením („výškou“) celku – od celků anorganických přes organické k duchovým.
Bělohrádek zkoumal holistickou orientaci v moderním nazírání na buňku, v různých oblastech biologických a lékařských věd. holismus-kruhy Potvrzení holismu viděl i v tvarové psychologii(Gestalt) Proti kritice, že holismus zavádí do vědy nedefinovatelné pojmy budící nedůvěru k analýze, hájil holismus tvrzením, že uznává analýzu jako základní vědeckou metodu, že však musí být spojena se syntetickým nazíráním. Na námitku o  příbuznosti holismu s vitalismem odpovídal, že holismus rozšiřuje principy vitalismu na všechny oblasti jsoucna, že holismus je pokus o „zduchovnění“ biologie a přírodních věd vůbec. Na námitku, že holismus je jen novým rouchem pro staré věci, citoval Anatola France: „Jediný tvůrčí akt, který jest lidstvu popřán, je dáti novou formu staré myšlence.
         Podle R. Palouše je holismus konceptem celkovosti, který se při vnímání celků cítí být vnitřním účastníkem, přijímá nejen jejich pluralitu, ale i tajemství a nezbadatelnost. Brání se redukci, nikdy není hotov, snaží se neznásilňovat, uvolňovat a vychovávat, tj. edukovat z  uzavřenosti do otevřenosti. Humanitu v tomto kontextu lze pojímat jako otevřenost pro pravou existenci věcí a vychovávání znamená otevírat člověka tomu, jak se to s věcmi má.


Na úvodní stránku