Lpět nebo neulpívat?
Motto: Hlemýžď popolézá tak dlouho, dokud mu stačí
sliz.Chamtivec
se honí za ziskem tak dlouho, dokud si neužene
smrt.........čínské přísloví
Šetřit nebo utrácet, a je to vůbec to podstatné?- takovými problémy se
zabývali jedni manželé.
"Musíme šetřit, nemůžeme utrácet, čekají nás zlé časy, je třeba mít
zajištěnou budoucnost a naše přežití, až budeme staří a nemohoucí a
nebudeme moci vydělávat"- těmito slovy častoval denně muž svoji ženu.
Musíme mít co největší zabezpečení. A až budeme mít dům, auto, chatu,
tak si pořídíme dítě a to nebude mít starosti, bude moci studovat na
univerzitě a dotáhne to daleko. Bude slavný a bohatý, třeba bude
právník, jako jsem chtěl být já a zajistí nám naše stáří"- tak
argumentoval muž. Ten muž se staral o veškeré finanční záležitosti
rodiny a své ženě kontroloval všechny její útraty.
Ženu přiváděla
jeho hamižnost a skrblictví až k pláči. Ona zase peníze neudržela a
při první příležitosti je utrácela. "Co jsou peníze, nic proti radosti
ze života. Vždyť si nežijeme zase tak špatně. Vždyť jsme na světě jen
na chvíli, tak proč si tu chvíli nezpříjemnit? Vím, že jsou nutné k
životu, ale nebudu se k nim modlit. Proč bych si nemohla koupit knihu? Chtěla bych
tu nádhernou voňavku Jean-Paul Gaultier s vůní mandarinek, ylang-ylangu a vanilky.
Nebo proč bych nemohla mít ten krásný hrníček
z té keramické řady Maříž?"
Protože je jejich problém dost trápil, řešili ho i se svými přáteli.
Jeden z nich, filosof a znalec Bible i buddhismu, o kterém si mnozí mysleli, že je podivín, jim sděloval svůj pohled
na věc. K mužovi pravil: "To tvoje snění o vašem
budoucím dítěti mi připomíná starý tibetský příběh: "O otci chlapce
jménem Slavný jako
měsíc"
"Velmi
chudému muži se po spoustě dřiny podařilo nashromáždit celý pytel
zrní. Byl na sebe hrdý, a když se vrátil domů, přivázal pytel provazem
na jeden ze střešních trámů, aby jej ochránil před krysami a zloději.
Nechal ho tam viset a pro jistotu se ještě uložil na noc pod ním. Jak
tam tak ležel, začala se jeho mysl toulat: "Jestli to zrní dokážu
rozprodat po malých množstvích, bude z něj největší zisk. Za ten
nakoupím další zrní
a potom zas a zanedlouho zbohatnu a bude ze mě člověk, se kterým se
musí v obci počítat. Spousta děvčat o mě bude stát. Ožením se s
krásnou ženou a brzy budu mít dítě ... musí to být syn ... jakpak mu
budeme říkat?" Když se rozhlédl po místnosti, padl jeho zrak na
okénko, kterým bylo vidět, jak venku vychází měsíc.
"To je znamení!" pomyslel si. "Šťastné znamení! To bude opravdu dobré
jméno. Budu mu říkat Slavný jak měsíc ... Zatímco se takto nechával
unášet svou fantazií, dostala se
k pytli se zrním krysa a rozhlodala lano. Právě když jeho rty opustila
slova "Slavný jak měsíc", pytel se zrním spadl ze stropu a na místě ho
zabil. "Slavný jak měsíc" se tak nikdy
nenarodil.
Přítel pak ukázal mužovi pevně sevřené pěsti. "Ty se chováš takto, nic
nepustíš. Ale představ si, že máš ruce pořád pevně sevřené, celý den
i noc. Pak vlastně jsi mrzák, protože nemůžeš ruce používat naplno. A
to samé je tvá žena- ta je má zase naopak pořád roztažené, takže je taky nemůže
používat. Ale je i jiný způsob jak na něco nebýt upnutý a přesto to
udržet." Jejich přítel vzal do ruky minci, sevřel pěst, obrátil ruku
dlaní dolů a otevřel pěst a mince letěla k zemi. Když udělal to samé,
ale s dlaní otevřenou nahoru, minci tak neztratil. Pak jim ukázal další
symboliku- vzal do ruky jemňoučký písek a pevně ruku sevřel, písek se
sypal
rýhami mezi prsty. Pak vzal hrst písku a otočil ruku s otevřenou dlaní
nahoru- zůstalo mu v ruce daleko více písku než při zaťaté pěsti.
"A tak je to se vším. Když po něčem toužíš, ale nelpíš na tom, získáš
to snáze, než když se to snažíš za každou cenu udržet. Když nelpíš,
jsi svobodnější a máš toho
více".
A tak je
rozdíl v pohledu na vše kolem nás a tím se liší filosofie východní a
západní- v tom jiném vztahu k hmotným statkům našeho bytí. Podle mého přesvědčení jsme totiž jenom cestující, kteří se uchýlili
dočasně do tohoto života a těla. V Tibetu se lidé nerozptylovali tím,
že by trávili všechen čas snahou vytvořit si více pohodlí. Stačilo
jim, když měli co jíst, měli co na sebe a střechu nad hlavou. Budete
li vy pokračovat jako doposud a budete se snažit o neustálé
vylepšování svých podmínek, může se z toho stát cíl sám o sobě.
Napadlo by Vás, pokud máte zdravý rozum, že kdykoliv přijedete do
nového hotelu, že byste ten hotelový pokoj zařizovali novým nábytkem,
novými záclonami a dali byste ho vymalovat?
Četl jsem příhodu ze
života mystika Dudžo-rinpočheho. Když projížděl Francií a míjeli
rozlehlý hřbitov s nabílenými zdmi a ozdobený květinami, řekla mu jeho
žena :" Podívej, jak je na Západě všechno hezké a čisté. I místa, kam
ukládají mrtvoly, jsou bez poskvrny. Na Východě nejsou tak čisté ani
domy, ve kterých žijí a bydlí lidé." "No ano, to je pravda", odvětil
mistr, "to je taková civilizovaná země. Pro mrtvé mrtvoly mají kouzelné
domy. Ale nevšimla sis, že mají tak krásné domy také pro živé
mrtvoly?"
Možná jste příliš hypnotizováni vzrušením z budování svého domova a
stavíte svůj život na písku. Tento svět se vám může zdát přesvědčivý
a váš život se vleče, dokud iluzi nezboří vážná nemoc, neštěstí nebo
smrt.
V Talmudu je psáno: "Kdo je bohatý? Kdo se se svým spokojí". Obklopujete-li se
stále větším množství věcí a zboží, podléháte
reklamám, žijete konzumní život a stáváte se otrokem věcí.
Veškerý
svůj čas a energii pak věnujete na udržení svého pohodlí. Život
stálého hromadění, mít každý den více než včera- to potřebují lidé,
kteří majetkem vyplňují prázdno v duši. Ti chtějí nahromadit do konce
života co nejvíce hraček. Vzorem konzumního člověka a konzumní
společnosti je bující rakovinový nádor. Jeho charakteristikou je totiž
také stále více a více a zabrat co největší území. Je v tom expanze, ale skončí to rozpadem a rozkladem.
"Takže moje rada Vám už byla kdysi dávno řečena", uzavřel své vyprávění jejich přítel :
"Mějte dost na tom , co máte, a děkujte za to".
(rada v listu Židům
13,5)
Miroslav Ilgner, http://www.volny.cz/homeopatie
Na úvodní stránku