Mínění o sobě

Na komplexu méněcennosti je nejhorší, že jím netrpí ti, kdož by měli (J.Dutourd)

Cílem každé psychoterapie je změna individuálního pojetí sebe sama. (Maxwell Maltz)

        "RED BULL vám dává křídla"- možná , že si vybavujete jednu z reklam na tento nápoj. Je v ní plavovláska, která spouští dolů z věže vlasy, aby po nich muž mohl vylézt nahoru. Vlasy ale nedosáhnou na zem, použije se pak Red Bull.... Málokdo ale ví, že tato reklama má svůj původ v "Pohádce o Rapunzel". Rapunzel je mladá dívka, která žije zamčená na hradě, kde ji vězní stará ježibaba, která jí od rána do večera vtlouká do hlavy, že je ošklivá. Jednoho dne projíždí kolem věže princ, který Rapunzel řekne, jak je krásná. Ta si pak rozpustí dlouhé zlaté krásné vlasy, které dosáhnou až na zem. Princ se po nich vyšplhá a zachrání ji.
        Ve skutečnosti Rapunzel nevězní ani zlá ježibaba, ani ten hrad, ale její vlastní přesvědčení o vlastní ošklivosti. Jakmile uvěřila slovům prince, jak je krásná, uvědomila si svou cenu a pochopila, že se dokáže osvobodit. A tak tato pohádka v sobě skrývá hluboký význam. Každý z nás totiž v sobě nosí ježibabu, která nás uvězňuje v hradě a a nedovolí vyjít ven na svobodu. Svět je totiž obrazem nás samých.Když nemáte rádi sami sebe, pak nemáte rádi nikoho na světě. Jsme takoví, jací věříme, že jsme. My sami si určujeme svou vlastní cenu a míru štěstí, kterou můžeme v životě očekávat.
        Představte si, že máte na starosti kojence. Když začne křičet, dáte mu najíst bez jakýchkoliv podmínek. Nesmlouváte s ním, že na to nemá nárok, že nic nedokázal a proto nedostane napít. Vy ho totiž nakrmíte, protože si jídlo zaslouží - zaslouží si péči, lásku, správné zacházení. Vůbec nad tím nepřemýšlíte. Nechcete po něm, aby předvedl nějaký výkon.Neřeknete mu : "Nakrmím Tě, až přestaneš mít trému, až se nebudeš klepat strachy a až řekneš, ty jedno mrně, básničku.
        A tak, jako si ten malý človíček zaslouží Vaší lásku bez podmínek, tak si ji zasloužíte i vy. Taky jste byli kojenci a když jste si zasluhovali tehdy péči a úctu, zasloužíte si ji úplně stejně nyní.Mnoho lidí žije v přesvědčení, když nejsou chytří, hezcí, pohotoví, oblíbení- pak že si nezasluhují ocenění. Ale to není pravda.Zasluhují si úctu už jenom proto, že existují.

        Před lety dávali v televizi interview s Johnem Mc Kayem, velkým fotbalovým trenérem na Jihokalifornské univerzitě. Řeč přišla také na atletické vlohy jeho syna (John ml. byl úspěšným hráčem otcova mužstva). Trenér McKay byl požádán, aby pohovořil o své hrdosti na fotbalové úspěchy svého syna, kterou jistě pociťuje. Jeho odpověd' byla úchvatná: "Ano, jsem rád, že měl John letos dobrou sezónu. Vede si dobře a jsem na něho hrdý. Ale byl bych na něho stejně hrdý, i kdyby fotbal vůbec nehrál." Trenér McKay tak v podstatě řekl, že Johnův fotbalový talent uznává a oceňuje, ale že jeho lidská hodnota na jeho schopnosti hrát fotbal nezávisí. Jeho syn by tedy jeho úctu neztratil, ani kdyby příští sezóna přinesla neúspěch a zklamání. Johnovo místo v otcově srdci bylo bezpečné, protože nezáviselo na jeho chování.(podle James Dobson:Být sám sebou)

        Naše společnost však hodnotu pečlivě vyhrazuje pouze pro ty, kdo splňují určitá přísná kritéria. Krásní lidé mají ty hodnoty vrozené, patrně nebudou odepřeny ani vysoce inteligentním lidem. Nikdo však bohužel není považován za hodnotného jen proto, že existuje, že JE. Společnost si pečlivě vybírá, koho přijme, a je jisté, že ti, kdo nevyhoví měřítkům, budou vyloučeni.Tento systém dětem již od útlého dětství mnoha způsoby bezděky vštěpujeme i my rodiče, když na jejich hodnotu už od nejútlejšího dětství věšíme cenovku. Výsledkem jsou pak rozšířené pocity méněcennosti a nedostatečnosti. Podle M.W.Learové ((The Child Worshippers-Uctívatelé dětí) je mladá generace tím nejspolehlivějším symbolem našeho postavení. Rodiče ze střední vrstvy spolu ze všech sil soutěží, kdo vychová nejlépe oblečené, nejlépe živené, nejvychovanější, nejzpůsobnější, nejlépe léčené, nejvzdělanější a nejpřizpůsobivější dítě v sousedství. Naděje, sny a přání celé rodiny spočívají na ramenou nezralého dítěte. V této atmosféře zuřivého soutěžení je jasné, že vítězný los drží rodič, který zplodí intelektuálně nadané dítě. Learová to říká takto: "Podle směru, kterým se ubírá dnešní myšlení, to vypadá tak, že si všechny děti zaslouží to nejlepší, kromě (intelektuálně) nadaných, které si zaslouží ještě něco lepšího." Nynější epidemie pochybností o sobě samých je důsledkem zcela nespravedlivého a zbytečného systému oceňování hodnoty člověka, který dnes v naší společnosti převažuje. Ne každý je považován za hodnotného, ne každý je přijímán. Jako zlatá mince hodnoty člověka je považována krása, jako stříbrná mince pak inteligence. Krása a inteligence však nejsou jediné složky tvořící či bořící sebevědomí- mohou se podílet rodiče, kteří dítěti v kladném případě sdělují ústu a lásku a v záporném smyslu pak zklamání a nezájem, sebedůvěru dítěte mohou ničit i starší sourozenci, společenské "trapasy" a omyly, srovnávání s druhými, nemoci.... seznam by mohl být nekonečný.
         Vědomí vlastní hodnoty můžeme ztratit tisíci způsoby a často i velmi rychle, často jen díky jedné poznámce, obnova sebevědomí však představuje obtížný a dlouhodobý proces. Je nejvyšší čas, abychom ničivému hodnotovému systému, který hodnotu a důstojnost vyhrazuje pouze pro vybranou menšinu- vyhlásili totální válku. Pocity méněcennosti a nedostatečnosti nejsou nezbytné a pochybování o sobě samém není nevyhnutelné. Způsoby, jak vštípit člověku vědomí jeho pravé hodnoty, existují, bez ohledu na tvar jeho nosu, na velikost jeho uší a na to, jak výkonné je jeho myšlení. Každý má právo chodit se zvednutou hlavou, a to nikoli v povýšenosti nebo v pýše, ale v sebedůvěře a pocitu bezpečí. (Když Samuel hledal krále pro Izrael, mezi Jišajovými syny Samuel přirozeně zvolil toho nejvyššího a nejpohlednějšího. Bůh mu ale řekl, že nevybral dobře:
Nehleď na jeho vzhled ani na jeho vysokou postavu, neboť já jsem ho zamítl. Nejde o to, nač se dívá člověk. Člověk se dívá na to, co má před očima, Hospodin však hledí na srdce.

(1. Samuelova 16,7)

         A vy, kdo s komplexy méněcennosti zápasíte celý život, není na čase, abyste se sami se sebou spřátelili ? Což v životě není dost bolestí na to, abyste si rok za rokem rozbíjeli hlavu o tutéž zeď svými pocity nedostatečnosti? Kdybych měl nakreslit karikaturu, která by symbolizovala miliony dospělých s nízkým sebevědomím, zobrazil bych sehnutého, unaveného poutníka. Přes rameno bych mu dal ohromný černý pytel, do kterého jsou nacpány desítky kilogramů starého železa, ojetá pneumatika a odpad všeho druhu. Na každém kousku tohoto harampádí jsou napsány podrobnosti určitého pokoření -selhání, trapas, výsměch, ironická poznámka, ublížení, odmítnutí z minulosti. Ten poutník by se mohl toho těžkého nákladu, který ho znehybňuje a vyčerpává, zbavit, ale nějak je přesvědčen, že ho za sebou musí tahat celý život. Je paralyzován jeho tíží. Plouží se tedy dál a v zemi za sebou nechává brázdu. Od toho pytle se však může osvobodit - stačí, když ho upustí.
         Všechny komplexy méněcennosti jsou založeny na zkreslení reality, kterou vidíme dětskýma očima. Měřítka, podle kterých se hodnotíme, jsou sama o sobě proměnlivá a nestálá. Dr. Maxwell Maltz, plastický chirurg, autor knihy Psycho-Cybernetics , uvedl, že ve dvacátých letech k němu ženy přicházely s žádostí, aby jim zmenšil prsa. Dnes ho žádají, aby jim je nahustil silikonem. Falešné hodnoty! Ve své biblické milostné písni prosí král Šalomoun svou nevěstu, aby se neohlížela na jeho sluncem ztmavlou plet'. V jeho době byla tou správná barvou bílá. V nedávných letech by byl hnědý bratr Šalomoun chloubou pláže, nyní zase pro obavy z rakoviny kůže je zase tou správnou barvou ta bílá. Nesprávné hodnoty! Dnešní ženy se stydí přiznat, že mají pět kilogramů navíc, ovšem Rembrandt by byl velice rád maloval jejich kyprá, oblá těla. Klamné hodnoty! A toto všechno se pak podílí na tom, že: Nejsme to, co si o sobě myslíme... Nejsme ani to, co si o nás myslí druzí... Jsme to, co si myslíme, že si o nás myslí druzí.
         Což nevidíte, že vaše osobní hodnota nezávisí na názorech druhých ani na dočasných, proměnlivých hodnotách, které představují? Čím dříve budete moci přijmout tuto vše přesahující hodnotu svého lidství, tím rychleji se budete moci smířit sami se sebou. Zdravé sebevědomí Vám umožní vážit si sám sebe, svých vlastních přání, pociťovat hrdost na svoje úspěchy a dokáže vám smířit se i se svými nedostatky bez sebeobviňování. Znáte-li sami sebe a přijímáte-li se i se svými nedostatky, nestydíte-li se za ně, ale chápete-li je jako součást toho, jací skutečně jste, a snad i jako výzvu tyto slabosti a nedostatky překonat a vylepšit- pak jste zdravě sebevědomí.
         Pokud oceňujeme vlastní cenu, nemusíme připomínat světu a roztrubovat a otloukat všem o hlavu, jak jsme dobří. Nestydíme se i přijmout pochvalu. Jistě znáte lidi, kteří na pochvalu zareagují slovy : "To byla náhoda... To nestojí za řeč...Měl jsem štěstí..." Představte si třeba vítěze Wimbledonu, že by takto reagoval na pochvalu. Ten místo takových řečí řekne prostě na uznání "Děkuji" Váží si sám sebe a ví, jak bylo těžké úspěchu dosáhnout.
        Nízké sebevědomí je nesmírně houževnaté. I když se budete snažit zdokonalovat, stále vás to bude strhávat zpět do starých kolejí sebepodceňování, sebeobviňování a nevíry v sebe. Učte se a pracujte na sobě.

"Mějte rádi hříšníka a ne hřích!" Zásadně se neobviňujte. Musíte oddělovat skutek od sebehodnocení. Když třeba nabouráte auto, nejste přeci špatný člověk, jen jste udělal chybu.
Mluvte o sobě v dobrém. Když už o sobě nemůžete říci nic příznivého, tak raději mlčte. Neudělá vám dobře, když budete stále říkat : Já jsem blbec...Já to vždycky zvořu...Já to prostě nedokážu....Já jsem na tomhle světě úplně zbytečně..." Ona totiž opakovaná lež se stává pravdou. Když si to budete pořád říkat, nakonec tomu definitivně uvěříte.
Život je jako zrcadlo: usmívej se a bude nádherné, chmuř se a bude protivné. (Edwige Feuliere)
Chvalte se. Jste li dívka či žena, při pohledu do zrcadla si říkejte, jak vám to sluší. Jste-li muž, poplácejte se doslova po ramenou nebo se bijte v hruď, jak jste dobří. Dělaly to i gorily a něco atavistického z nich v nás určitě zůstalo. Zkuste to, pomáhá to a zlepšuje to náladu.
Nepochválím-li se sám, nikdo to za mne neudělá (Jára da Cimrman)
Chvalte druhé. Budete mít dobrý pocit a i ten, koho chválíte, bude rád.
Buďte vlídní ke svému tělo, vždyť máte jen jedno.
Představujte si, jací chcete být a ne jací jste. Tím zákonitě budete tíhnout k těm lepším představám
Nebuďte falešně skromní- když vám to ten druhý pak musí vyvracet a ujišťuje vás o opaku, je to pro něj únavné. Osobití lidé nemusí žebronit o uznání a o pochvalu takovýmto způsobem.
Falešná skromnost je nejlepší ze všech lží (S.Chamfort)
Pomáhejte jiným. Vlastní potřeby a problémy připadají člověku méně hrozivé, když je zaměstnán tím, že pomáhá s těžkostmi někomu jinému. Je těžké se utápět ve vlastních problémech, když aktivně nesete břímě jiného člověka a hledáte řešení jeho potíží. Každému čtenáři, který už ztratil odvahu a má pocit, že ho nikdo nemiluje a že ho život ošidil, bych doporučil, aby se vědomě zaměřil na dávání druhým. Navštivte nemocného. Pomozte radou. Nabídněte pomoc, když vidíte člověka v problémech, i když pomoc nežádá. Použijte své auto pro ty, kdo nemají dopravu.
Naučte se dobře naslouchat. Svět je plný osamělých, sklíčených lidí, jako jste vy, a právě vy máte výbornou možnost vcítit se do jejich prožitků. A až to tak budete dělat, zaručuji vám, že váš vlastní pocit neužitečnosti se začne vytrácet.
Důvod, proč máme dvě uši a jen jedny ústa, je, abychom více naslouchali a méně povídali (Zenon)
Přijímejte radost bez provinilých pocitů, že si to nezasloužíte. Není to pravda, zasloužíte si, a dokonce daleko více, než si připouštíte.

Sebedůvěra je schopnost vidět sama sebe jako schopného a způsobilého člověka, který dokáže lásku přijímat i dávat, který je jedinečný a kterého lidé uznávají. Být jedinečný a uznávaný jsou dvě strany jedné mince. Jedinečnost je vlastně existence jedince, znamená to, že neexistuje nikdo, kdo by byl přesně stejný jako já. Když mne někdo uznává pro to, jak se projevuji a co dělám, znamená to, že mě někdo potřebuje. Že mohu vykonat něco , co prospěje všem. Něco, co je potřebného a co dokážu díky své jedinečnosti udělat. Každý potřebuje mít pocit, že je užitečný.
Nikdo není skutečně dospělý, dokud si neuvědomí, že záleží na tom, jestli je, či není na světě, řekla M.C.Cohlerová. Máte s lidmi mnoho společného, ale jste, a to si uvědomte, osobnost.Jste jako ta kytka na následujícím obrázku - jedineční a VYJÍMEČNÍ

Miroslav Ilgner, http://www.volny.cz/homeopatie

Na úvodní stránku