Mentální charakteristiky léků.

          Přes chování naposledy uvedeného jedince se dostáváme k tomu, co je ještě důležitější při studiu léku- to jest jeho mentální charakteristika. To nejvnitřnější v každém člověku je nejdůležitější. Bohužel mnoho našich léků nemá dosud detailně popsané mentální symptomy, ale u těch, kde tomu tak je, mají tyto symptomy prvořadou důležitost. Známý americký homeopat Vithoulkas vidí ve výstavbě organismu jasnou hierarchii. Schematicky rozeznává 3 funkční roviny organismu:
        l- duševní
        2- citovou, emocionální
        3- tělesnou( vč. sexu, spánku, potravy a pěti smyslů). Víme, že duševní a citové symptomy mají nejvyšší hodnotu, nemůžeme je ale najít tam, kde se onemocnění nachází skoro výhradně na tělesné rovině, např. bradavice na plosce- nesmíme tedy propadnout schematické hierarchisaci. Když Samuel Hahnemann (zakladatel a otec homeopatie) mluvil o přístupu ke každému osobitému a jednotlivému případu, konstatoval, že nejdůležitější symptomy, které lékař musí hledat, jsou symptomy mentální. Hledání těchto symptomů bývá tím nejobtížnějším úkolem, nemocný se často zdráhá svěřit se svými nejniternějšími problémy, nerad se otevírá a sděluje své "hříchy", slabosti a špatné vlastnosti.

          A nyní zpět k mentální charakteristice typu Nux vomica. Jde o přecitlivělého, nesnášenlivého jedince, který může trpět reaktivní formou deprese v důsledku přepracovanosti. Tito jedinci jsou velmi činorodí, mají velké realisační schopnosti, čím více však spěchá, tím více ho práce přerůstá. Ráno se budí ve 3. oo hod, pak přemítá o svých pracovních problémech, usíná kolem 5. oo hod a pak je probuzen budíkem v 6. oo hod a dostavuje se typická ranní otupenost, rozbitost, kdy si připadá "jako po tahu". Je u něj celkově zvýšená reaktivita se sklonem ke spasmům - jak nervového tak trávicího systemu (zácpa). Jsou rigidní, nepředěláte je. S oblibou o sobě říká "to se mně nemůže stát, já uvažuji racionálně ", " víte, já přemýšlím logicky". V positivním slova smyslu tato racionálnost je důvodem toho, že má smysl pro realitu, nevznáší se ve hvězdách, ale stojí oběma nohama na zemi. Jeho další vlastností je velká impulsivnost, pokud mu něco stojí v cestě, tak to smete- rozbije věc, utrhne něco, napadne toho, kdo s ním nesouhlasí. Jedna pacientka, vždy když nesouhlasila se svým šefem, odešla a silně práskla dveřmi, jednou tak, že utrhla kliku. Tato impulsivnost má nicméně kladnou stránku- Nux vomica se rychle rozhodne, jedná a pak teprve přemýšlí.

         Toto nelze říci o jedinci typu Lycopodium, i když u něj rovněž nacházíme výbuchy vzteku a agresivní jednání, ale jinde- doma, ve společnosti chce vypadat dobře, ale doma to není ten milý chlápek. Lycopodium je studené a suché, fysicky i emocionálně. Je to převážně mužský lék, onemocění tohoto lékového typu začíná na pravé straně nebo na pravém párovém orgánu(pravá strana je v taoismu chápána jako jangová- mužská), teprve později se přenáší do strany levé. Zprvu je tedy ochromena síla a akce. Lycopodium je charakteristické svou soutěživostí, vnější zdatností a skvělostí, v pozadí však zůstává ukryta jeho slabost, zbabělost a nedostatek seběvědomí. Mysl je nadšeně pracující. Velmi se obává veřejných projevů( i když jsou dobré). Lék pro kněze, právníky, lékaře, profesionální speakery- záleží jim na tom, aby udělali dobrý dojem, ale chybí jim skutečná sebedůvěra. Jejich břicho se nadouvá před vystoupením, jejich ego pak během vystoupení. Svou neschopnost se snaží utajit, nesnáší nesouhlas se svou osobou, dráždí ho výtky k němu. Nerozhoduje se sám rychle, sbírá různé názory, je výborný poručík, nikdy se však nestane skutečným kapitánem, necítí se dobře, když má přímo poroučet či nařizovat důležité věci. Na rozdíl od Nux vomica přemýšlí před jednáním a pak, nemůže li se tomu vyhnout, jedná. Je u něj strach z demaskování, bojí se vlastního stínu. Potřebuje velký byt, svůj pokoj, ale vedle musí být někdo, kdo se o něho postará. V manželství se chová dobře, ale chybí ta vřelost. Manželka řekla:" my jsme ho milovali", pak je třeba tomu rozumět tak, že on sebe miloval a já ho milovala- , ale on svou manželku nemiloval, resp. to nedával najevo- taková je vlastní pravda. Udržuje chladný odstup, těžko se od něj něco dovíte, nepřiblížíte se k němu. Potřeba uznání typu Lycopodium nemusí být jen v sexu, ale i v politice, bývají to často vojáci (= demonstrace moci, pro Lycopodium tak typická). V dřívějších dobách důstojnické uniformy měly kšandy a typ Lycopodium právě byl spokojený při povoleném pásku( trpí značnou plynatostí)- je možno to volně transponovat tak, že nesnáší tlak emocionální a ten se pak lokalisuje do břicha- často vypouští větry. Lycopodium se i zlepšuje pohybem (marš dělal dobře) a zlepšen i jízdou na koni ( dívat se seshora dolů=moc). Lycopodium je seriosní, má svou metodu, své poznámkové sešity, do ordinace často přinese bohatou dokumentaci, někdy i grafy, barevně odlišené, trochu strnulé písmo. Tato seriosnost se často naplňuje v povolání- finanční úředník ( spolu s Arsenicum album). Bývá logický- metodicky postupuje ve sféře pracovní, osobní i rodinné. Nutí ostatní, aby se chovali inteligentně. Tímto metodickým způsobem si vybírá lékaře, návštěvu divadla, restaurace. Pokud se nemůže chovat podle vlastní normy, stává se z něj pedant, polemik, skeptik. Novináři, zabývající se kritikou, často bývají typ Lycopodium. Zde písemná forma zakrývá onu tvrdost při slovním vyjádření a jízlivost se lépe projeví písemně. Lycopodium, když chce ranit, tak šlehne cynicky, studeně. Trpí nedostatkem energie zejména mezi l6. 00- 2O. 00 hod, špatná jsou rána, ranní pesima a otupenost. Sklony typu Lycopodium o dominantní postavení a až o diktátorské chování jsou u některých jedinců významné, Vithoulkas uvádí jako typický příklad pro Lycopodium Mussoliniho. Z uvedeného vyplývá, že Lycopodium představuje typ chování mužského, což však neznamená, že by se nevyskytoval i u žen, ty jsou však znevýhodněny představou ideálu ženského jednání. Pak se tedy orientují na činnosti, které byly dříve domenou spíše mužů a tam se pak mužsky chovají, rovněž tak se realisují v profesionálním sportu. Ženy pak mají pevný stisk rukou, dosahují úspěchy v zaměstnání, snaží se dominovat nad partnerem, soutěživost u žen se pak projevuje v péči o byt, organisují rodinné akce, své partnery však nechávají rozhodovat tam, kde situaci nezvládají- kde jde o nové věci, nestereotypní, jako je stěhování a pod. Tento akcent typu Lycopodium na bojovnost, soutěživost charakterisuje současnou společnost, lycopodiový typ ovlivnuje výrazně současné dění a je to jeden z nejvýznamnějších a nejčastěji podávaných léků.

         Povím Vám příběh 40 letého podnikatele, který se ke mně dostavil pro velkou únavu, nestačí pracovnímu tempu, budí se, nemůže spát, je vyčerpaný. V dětství trpěl acetonemickým zvracením. Od dětství často chodí močit, i když málo pije, domnívá se, že je to psychického původu- otec ho neměl rád a vždy když jeli autem a dítě potřebovalo močit, zastavil na křižovatce, pustil dítě ven a pak celou dobu troubil, dokud se dítě nevymočilo. Pracovně je úspěšný, bohatý, má firmu, v níž jeho společník, ač přinesl menší vklad, se snaží ovládat dění a to nemocnému dělá problémy, i když je majitelem firmy. Rozkazovat lidem mu dělá problémy, je spíše vyjednavačem, naslouchá názorům, "radši šířím dobré zprávy", chce spíše lidi nadchnout pro práci. " Je buď první nebo poslední, a to pak dělá kašpárka", třeba i při horské tůře. Když má vztek, tak vybuchne, doma rozbil při výbuchu vzteku příčku- prohodil skrz ni kladivo, přerazí lopatu, ale v zaměstnání se nikdy nerozčílí tak, aby ztratil glanc. V létě, kdy byl na plachetnici u moře, měl problémy s kapitánem jachty. Tušil již při příjezdu, kdy přijel svým luxusním vozem, že budou s kapitánem problémy, že mu dá vlastník lodi najevo, že na moři nerozhodují peníze. Při močení v kombineze do moře na něj kapitán pokřikoval( vlastně se opakovala situace z dětství), po celou dobu pobytu na moři prakticky nemohl jít na stolici. I když toto kapitán praktikoval i na ostatní členy posádky, jediný můj nemocný se tomu nepostavil a trpěl. Ostatním připadá jako silná osobnost, on si to ale o sobě nemyslí. Dále trpí ekzemem v rozkroku, jinak nestonal. S ohledem na mentální symptomatiku a minimum tělesných obtíží ( kromě acetone- mického zvracení, které rovněž odpovídalo typu nemocného) podána dávka Lycopodium CH 3O. Bezprostředně po podání se objevila velká spavost, téměř havaroval autem, celý den prospal, druhý den pak na počítačovém kursu se rozčílil, že jsou jim přednášeny nepotřebné informace, řekl své mínění a ač zaplatil poplatek několika tisíc korun odešel domů. Poté si vzal dovolenou a během l4 ti dnů postavil s dalšími dvěma kamarády chatu v lese- jeho celoživotní sen, jež dlouhodobě chystal, ale neměl na to dost síly. Asi po týdnu od užití léku se mu objevil silný ekzem se zarudnutím v obličeji- toto měl v nedávné době a zapomněl na to při vstupním vyšetření. Ekzem ale zase rychle ustoupil a zhoršil se ekzem mezi stehny, ten byl dříve a má ho delší dobu. Celkově se cítí dobře, spí, je výkonnější, cítí více seběvědomí, určité problémy v zaměstnání mu přestaly vadit, bere je jako fakt a už se nad nimi netrápí. Případ odpovídá i Heringovým zákonům- Konstantin Hering zjistil, že vyléčení choroby nastane, když symptomy mizí
         - zevnitř navenek, od centra k periferii (zde od psychiky ke kůži)
         - seshora dolů ( zde nejdříve ekzem na hlavě a pak mezi stehny)
         - v obráceném pořadí jejich výskytu ( od nynějška k minulosti).

         Nyní něco o léku elegantním, komunikativním, který užívá často slova jako " zbožňuji", " mám hrůzu z" "je to bezva, super"- jde o Phosphorus. Phosphorus je nositel světla, Prometheus chtěl přinést světlo od Boha k lidem, byl v tom velký entuziasmus, byl upoután na skálu a orel mu vykloval játra, jsou v tom i muka a to rovněž patří do obrazu Phosphorus. Tam , kde je hodně světla je i hodně stínu, je to lék se silnou polaritou mezi světlem a stínem, mezi fascinací a propastí. Phosphorus ve světlé části je sympatický, krásný, rychle se nadchne, obracejí se k nám svou krásnou tváří, vycházejí vstříc, jsou vřelí, srdeční, milí, něžní. Mnohem obtížnější je však poznat Phosphorus v jeho stinné stránce, kdy světlo se rozptýlí, oheň zhasne a zůstane jen popel. Takový hluboký koncový stav může být podobný léku Arsenicum album či Causticum a musíme se vždy ptát, jaký byl předtím. Phosphorus se rychle nadchne, ale to rychle mizí, rychle se vysílí, ztratí energii, nadšení rychle pomine a nevydrží pak ani tělesně ani duševně. V duchovní sféře mnoho slíbí, ale nemají sílu dodržet slib. Někdy je proto nespolehlivý, odpovídá to jeho nestabilitě. Rychle se unaví, nevydrží dlouho stát, musí si sedat na výstavách, po krátké přestávce se energie dobije. Je to citlivý člověk, má velkou podobnost s Ignatií, ale to je rostlina a Phosphorus je minerál a tak má větší hloubku a může jít až k destrukci, psychose- je to psychotický lék. Je to neklidný lék, nevydrží v klidu sedět. Představte si oheň, jak se šíří- to světlo je neohraničené, jen ten střed je fixní a Phosphorus staví své ego do tohoto středu- může být velice ješitný, projevuje se jako herec, má zvláštní umělecký smysl (estetika, tvůrčí kresba, architekura), je citlivý, vnímavý, sensibilní. Má pochopení pro věci nadsmyslové, má fantasii, v níž vidí přicházet obličeje, bytosti, kdy tato propustnost vede až k jasnozřivosti- mohou mít tušení, předtuchy, trpí somnambulismem. Při přetížení se toto zvrátí do strachu, úzkosti až děsu, snadno se vyleká. Typická doba zhoršování je šero, kdy je setřelá hranice mezi světlem a tmou, dnem a nocí. Phosphorus svítí, rozptyluje se ale i hoří. Phosphor hoří- chemicky i symbolicky. Při hoření dochází k pálení a Phosphorus skutečně své obtíže udává jako pálivé, často i krvácí. Naštěstí má mnoho zápalek pro svůj život. Ve své žádostivosti po společnosti a lásce může až vzbudit odpor u lidí, které miluje- v takovém stavu podrážděnosti a slabosti propadá pak často až do hluboké deprese a to je ta stinná stránka léku. Když temno z podvědomí přijde do vědomí, pak může mít strach- je to jeden z největších léků na strach (podobný největšímu léku strachu- Arsenicum album). Je přecitlivělý na všechno- světlo a dotyk, vůně, vše, co přichází z atmosfery( elektrické napětí, strach z bouřky, vlivy vnějšího prostředí). Charakteristické pro tento lék je jeho propustnost, expansivnost světla, které prochází vším, bez hranic. Často pak nemůže najít tu hranici ke svým spoluobčanům a je citlivý na chvění toho druhého- cítí, jak se druhému daří. Je to jeden z nejsoucitnějších léků - přijímá dojmy a vlivy od druhých, chápe své okolí. Ve škole a později v životě bude vydávat různé publikace, prohlášení a pod, vždy ve snaze být prospěšný. Tito lidé mají potřebu ukazovat se. Materia medica uvádí touhu ukázat se celý, bez zábran, nahý. Budeme je tedy hledat nejen mezi umělci, herci, estety, milovníky starožitností a všeho krásna, hoteliery, organisátory turistických cest, v reklamních a osobních odděleních, ale i mezi striptérkami a exhibicionisty. Phosphorus je unavitelný extrovert, idealistický nadšenec, mimořádně citlivý a velmi reaktivní člověk. Pokud se toto neustálé hledání nových kontaktů rozptýlí mezi příliš mnoho aspektů, může to vést k únavě jak psychické, tak fysické, citové lhostejnosti a až k schizoidnímu chování, provádění pokusů s drogami, z nadšence se může stát až fanatik s angažovaností pro sice šlechetné myšlenky, ale v rámci různých sekt. Symbolicky si představme obraz koně, který odskakuje s plnou energií, pak si odpočine a se zhuštěnou silou odskočí znovu. Nebo si představme obraz vzduchového balonu, který někam odplouvá ( do nebe, nebo taky může prasknout) a musí se přidržovat, aby zůstal na zemi.

         Lékem, který naopak se drží při zemi je Calcarea carbonica. Tento lék je "zemský", nepříliš filosofuje, je pomalý a těžký- platí to nejen pro fysický vzhled, ale i pro psychiku. Nemocný má ve svém obrazu pomalost. Mají pomalé chápání, špatnou paměť, soustřeďují se na maličkosti a nesoustředí se dobře na věci důležité. Zhoršuje se námahou, neboť námaha je jejich velký nepřítel. Jsou beznadějní, když se mají vyrovnat se stresem. Mají sníženou psychickou odolnost- obavy, strachy, deprese, neschopnost zvládnout větší psychické úsilí. Bojí se zubaře, hororů, samoty, nemůže slyšet o krutostech, bojí se nemocí, že se nevyléčí, má strach z chudoby a smůly. Lék se připravuje z obalu ústřice a jako takový se i "přeneseně" chová - pod tvrdou slupkou je citlivé a měkké jádro. Jedny z klíčových charakteristik jsou "netečnost" a "lhostejnost"- vybaví se nečinná ústřice, nejpasivnější člen rodu měkkýšů. Ale při představě obalu ústřice se nám vybaví ijeho tvrdost- Calcarea carbonica je velmi tvrdohlavá, neústupná, když se vzepře, tak s ní prostě nehnete. Tato rigidita se projevuje i v jejím konservatismu- nemá ráda změny, lpí na status quo, dokonce dává přednost monotonní existenci před nejistým neznámem, není podnikavá. Calcarea carbonica má smysl pro spravedlnost, fair play, má vztah k bezpráví, které jí silně vadí. Povaha Calcarea carbonica je zranitelná, vzpomeňme na zranitelnost měkkého těla ústřice- je citlivá na kritiku, má nedostatek důvěry ve vlastní schopnosti, emoční uzavřenost se projeví i touhou po fysické přítomnosti domova. V rodinách se silnou složkou Calcarea carbonica a Pulsatilla nemají členové nic jiného na práci, než že vysedávají pospolu a vychutnávají přítomnost jeden druhého. Nechodí příliš ven, spokojují se s uniformním způsobem života a vychutnávají vzájemnou blízkost. Tak jako u každého léku, tak ale i zde můžeme najít protipol této stránky, a to je ta stinná stránka léku, kterou nacházíme v Kentově Repertory jako " odpor k členům rodiny". Pokud se nemocnému Calcarea carbonica vede dobře, pak je konservativní, metodický, vyrovnaný, houževnatý, přesný. Vzbuzuje důvěru, uznává autority . Je na něj spolehnutí, od svých nadřízených často slýchá " Zkontrolujte to, svěřuji Vám tuto práci". Je to výkonný pracovník. Je opatrný ve svých názorech a protože je schopen přijmout názor druhého, bývá i dobrým diplomatem. Lpí na rodině a případná nutnost odejít ve stáří do domova důchodců zpřetrhá jeho kořeny a jeho život pak může skončit sebevraždou. Tento konservatismus má své velmi positivní stránky- na tyto jedince se prostě lze spolehnout. Ctí zákony, instituce, uznávají hierarchie hodnot, jsou pracovití, vyrovnaní, působí uklidňujícím dojmem. U jedné z mých nemocných jsem "udělal diagnosu " právě na základě tohoto vyzařujícího uklidňujícího realistického obrázku čistoty- při pohledu a pohovoru s ní se mi vybavil jeden z nejpůsobivějších holandských obrazů od Vermeera van Delfta- Mlékařka (pro představu zde vidíte obrázek nebo se podívejte na obálku knihy Jose Pijoan : Dějiny umění- díl č. 7).

         Dojmem čistoty na Vás může zapůsobit jiný lék - Arsenicum album. Tento elegantní, čistotný, upravený člověk potřebuje pořádek. Potřebuje se ujistit, že je vše na svém místě, potřebuje teplo- jak psychické, tak fysické. Jeho základním problémem je vnitřní zbabělost a pocit nebezpečí je to, co ho motivuje. Nemůže se spolehnout na svou vlastní sílu, když se vyvíjí patologie a pak potřebuje opěrné body - ať věcné( pořádek), tak psychické ( aby se o něj někdo staral). Ve svých obavách Vám mohou denně telefonovat, aby se ujistili, že se uzdraví, Vy je uklidníte a oni zatelefonují zítra znovu. Pro svou úzkost jsou velmi neklidní, mají strach ze smrti své i svých blízkých, nevydrží v klidu, v noci se budí kolem l. 00 hod, touto dobou se zhoršují i všechny jejich obtíže, dušnost, kašel, svědění, schvácenost s alterací stavu. Pro tuto svoji úzkost potřebují společnost, jako typ Phosphorus, ale důvod vyhledávání společnosti je diametrálně odlišný- Phosphorus pro svůj entusiasmus, Arsenicum album pro svůj strach a nejistotu. Pro tento neklid ani při nemoci nevydrží v klidu ležet, musí přecházet z místa na místo, z pokoje do pokoje, z křesla do křesla, pije málo a často. Když se hluboká patologie prohlubuje, není pak již energie na ten neklid a udržení pořádku a vidíme obraz hlubokého utrpení a strachu ze smrti- je to i lék pro umírající.

         Pokud hovořím o smrti, vybavuje se mi nemocný Aurum , který může po smrti toužit. Tento lék má mužskou energii. Když se mu vede dobře, září, ve všem je jako slunce a připadá si jako Bůh. Má rád úspěch, ať ve studiu či zaměstnání, ve hrách či vztazích, potřebuje být oceňován, dělá vše pro to, aby si ho ostatní všimli. To hledání náklonnosti a uznání může vést až k tyranii. Je to zvíře s něžným srdcem, na první pohled necitlivý, ve skutečnosti křehký. Své pocity nedává najevo, je třeba je vyhledávat. Aby zvládl svou emotivitu, musí si vybudovávat jistoty, má obrovský pocit zodpovědnosti, je velmi materialistický a má obrovskou úzkost z chudoby, strach z nedostatku peněz. Pokud se mu daří dobře, je charismatický, jistý si sám sebou, vlivný, konstruktivní, má radost z práce, velkou touhu po činech, dychtivý po poznání, překypuje nadšením a snahou budovat - zkrátka žije život naplno- jak fysicky tak psychicky. Pokud se však nemůže realisovat, ať z důvodů materialistických, pro nemoc či pro hierarchickou blokádu, může se dostat do těžké deprese. Podobný stav se může navodit i smrtí matky, na kterou je silně vázán. Dostavuje se odpor k žití, znechucení životem, city jsou znetvořeny, pozbyde schopnost prožívat radost. Nemocný si vyčítá, že zanedbal nějaké povinnosti, že zanedbal své přátelé, že páchá samé zlo, přehrabuje se ve svém nitru, je zaujat sám sebou, na vše se dívá z té tmavé černé stránky, hluboký pesimismus a nicota ho ovládá. Ztrácí sebevědomí, pláče, selhává mu paměť, bývá extremně podrážděný, zatvrzelý, mívá až záchvaty zuřivosti, kolísají období aktivity a útlumu- typický lék pro maniodepresivní melancholii. Přecitlivělost je pak i k tělesným obtížím, hrozně ho bolí kosti a má srdeční obtíže. Dostavují se sebevražedné sklony a nemocný pak často náhle spáchá sebevraždu ( nejčastěji skokem z vysokého místa).

         Mentalitu léku Aurum vystihuje příběh jedné mé pacientky- 65ti leté ženy- tato velmi krásná žena byla léčena psychiatry pro depresivní symptomatologii, která se velmi zhoršila před operací kyčelního kloubu. I přes silnou medikaci byla velmi smutná a jen silné bolesti v kloubu ji donutily k operaci. Po operaci se jí ještě stav zhoršil, přestala jíst, plakala, jen ležela na lůžku, nebyla schopna se s nikým bavit, přála si nebýt. Její nemoc začala před desítkami a desítkami let- studovala herectví, byla velmi obletovaná a atraktivní dívka, milovala umění a hudbu ( vztah k vážné hudbě je u Aurum nápadný ). Její manžel byl politicky činný a v 50tých letech uvězněn. Tehdy se nemocná hrozně bála, že by mohla být vyslýchána a trýzněna, měli 2 malé děti a náhle se ocitla bez prostředků, byt jim byl zabaven a musela žít s dětmi v chatě v lese, jak říká sama "od rána do večera s holinkami na nohou". V té době nemohla sehnat ani zaměstnání a byla prakticky bez peněz. Pomohl jí velmi jeden bývalý ctitel z divadla, který, i přes nebezpečí z toho plynoucí, jí sehnal zaměstnání. Byla mu velmi vděčná a začala s ním chodit. Nemohla se však smířit s rozporem- její manžel, kterého stále milovala , byl ve vězení a musela živit dvě děti a tím pádem byla hluboce vděčná novému muži ve svém životě- toto vyřešila sebevraždou s hlubokým bězvědomím a přechodným ochrnutím po pádu z výše. Nakonec po lO ti letech byl muž propuštěn, dokonce po dalších letech jim byl navrácen byt v jejich původním domě. Další krutá rána přišla v den , kdy se nastěhovali do svého bytu- její muž zemřel. Dále pečovala o své děti, celý svůj život je vychovávali pro to, aby emigrovaly, což se skutečně v r. l968 podařilo. Nemocná zůstala sama a přestože se splnil její sen, nebyla šťastná, navíc se dětem v cizině nevedlo příliš dobře a naše nemocná si začala vyčítat, že svým dětem vlastně uškodila. Dostavovaly se srdeční obtíže, bušení srdce, začaly se zhoršovat kloubní obtíže. S postupujícími léty se dostavovala stále větší úzkost, bála se chodit i do schránky, aby dopisy nepřinášely špatné zprávy. I když začala studovat "Akademii 3. věku", věnovala se umění, chodila na koncerty, radost ze života se vytrácela a deprese se prohlubovaly. V poslední době si neustále vyčítala, že její život byl samé zlo, že za všechno může ona, jakékoliv zprávy o hrůzách ve světě s ní otřásaly, přestávala komunikovat s lidmi, nebyla schopna se na nic soustředit, mozek jí neustále zastíral "černý závoj a tma, která jí bránila ve vnímání života z té hezké stránky", přála si umřít. Po třech dávkách Aurum v LM potencích se začala usmívat, začala rehabilitovat, chodit, jíst a ke konci pobytu v nemocnici četla knihu o herci Menšíkovi a začala psát knihu svých vzpomínek. Právě v tomto příběhu o zlatě je nápadná a charakteristická myšlenka léku- k zoufalství a beznaději, zhroucení všech nadějí a k přání zemřít dochází vždy, když zlato přestane zářit a zašpiní se- v naše případě k tomu došlo několikrát a nemocná sama, ač si na to nikdy nestěžovala, to vyjádřila naprosto přesně, když řekla, že z prken divadla přešla k holinkám do bláta.

         Pár uvedených charakteristik bylo jen náznakem toho, co bych chtěl vyjádřit . Snažil jsme se zdůraznit to, co považuji jako zastánce "konstituční homeopatie" za nejdůležitější- musíme totiž získat pocit léku , neboť každý lék má svoji osobitost a jak říkala homeopatka dr. Wrightová, lék by měl dobrý homeopat poznat intuitivně, asi tak, j ako poznáte známou osobu ve skupině lidí. Nemůže Vás pak nikdy napadnout, dát např. Arsenicum album lajdákovi nebo špindírovi. I když tento přístup a cítění léku, často jen pocitu léku, je (zejména pro začátečníka velmi nebezpečný), je to cíl, ke kterému by měli homeopaté směřovat.


Na úvodní stránku