Hubené modelky mizí z časopisů
Díky nátlaku lékařů a politiků by se v médiích měly objevovat jen dívky s "běžnějšími" proporcemi těla Do boje s představami o ženské kráse se nedávno pustila anglická vláda. Požaduje, aby média přestala uveřejňovat obrazy vyhublých ženských těl. Na lepší časy se blýská iv Česku. Zástupci některých českých časopisů pro ženy tvrdí, že vyzáblé modelky nemají na jejich stránkách místo. Devítiletá holčička stojí před zrcadlem a zatahuje břicho. Po vzoru své maminky se nejméně třikrát týdně postaví na váhu. "Dvacet devět - mami, já jsem za ten týden u babičky přibrala kilo. Podívej, jaké mám velké břicho," říká s vyděšenýma očima a několik dní striktně odmítá oblíbené tatranky. Měří 136 centimetrů, podle lékařských tabulek má podváhu. Kde se to v té holce bere? Ptají se rodiče. Tatínkovi vůbec nedochází, že zrovna včera v televizi obdivoval novou image Lucie Bílé. "Jak zhubla, tak jí to fakt sluší." Maminka si zase neuvědomuje, že při nákupu v supermarketu automaticky sahá po výrobcích s označením light. Doma se tak jako ve většině rodin povalují módní časopisy. Právě módní časopisy jsou nejčastěji obviňovány z toho, že zveřejňují fotografie příliš hubených modelek, které se stávají vzorem ženské krásy.
Ženy se chtějí vyrovnat nedosažitelnému ideálu. Většina žen je tak nespokojena se svým tělem. Trápí se dietami, které někdy končívají poruchami příjmu potravy - mentální anorexií či bulimií. Stále přibývá mladých dívek, které na následky těchto onemocnění navzdory péči lékařů umírají. Právě zvyšující se počet mladých žen, které mají zdravotní potíže z důvodu diet, byl důvodem iniciativy britské vlády. Pod její záštitou se v červnu letošního roku sešli v Londýně šéfredaktoři vlivných módních časopisů, kteří se dohodli na nezávazném kodexu správného chování, jehož cílem je vytvářet u čtenářek jinou představu ženy. Kodex je proti ukazování vyzáblých a nezdravě vypadajících modelek v časopisech a reklamách. Na jeho dodržování bude dohlížet rada složená z šéfredaktorů, vizážistů a fotografů nejvlivnějších britských módních časopisů. Počítá se například s tím, že když nějaká modelová agentura nabídne manekýnku "kost a kůže", nebude s ní žádný časopis spolupracovat.
Zdá se, že i vedení českých časopisů pro ženy si opravdu začíná uvědomovat svou odpovědnost za postoj žen k jejich tělu. Ženská těla zaplňující jejich stránky sice mají stále daleko k průměrné ženské postavě, ale extrémní, anorektická vyhublost se začíná dostávat na index. Na tom se shodla Zdena Kolářová, šéfredaktorka časopisu Fitstyl, iSabina Karasová, šéfredaktorka Cosmopolitanu. Fitstyl podle Zdeny Kolářové klade důraz především na zdravou štíhlost. Proto také podle ní byly z připravovaného seriálu článků na téma Hubněte se slavnými předem vyloučeny příliš "štíhlé" hvězdy. "Přehnané hubenosti se smějeme," komentuje to Sabina Karasová. Poukazuje mimo jiné na článek v jednom z posledních čísel časopisu. Cosmopolitan si v něm vzal na mušku oblíbenou panenku Barbie. Žena s jejími proporcemi by podle jejich výpočtů při váze 60 kilogramů měřila neuvěřitelných 210 centimetrů. Podle Sabiny Karasové Cosmopolitan ženám ukazuje, že být spokojená se svým tělem je důležitější než ideál.
Lékaři stále ještě nejsou spokojeni MUDr. František David Krch z psychiatrické kliniky Všeobecné fakultní nemocnice v Praze zabývající se poruchami příjmu potravy, však zatím v českých časopisech výraznější změnu v postoji k ženskému tělu nezaznamenal: "Objevují se sice články o poruchách příjmů potravy, ale tím to končí. Časopisy rozhodně neukazují standardní proporce," dodává. Například supermodelka Naomi Campbellová měla na začátku své kariéry proporce odpovídající body mass indexu (BMI) 16. Podle BMI - body mass index se určuje, zda má daná osoba podváhu, nadváhu či normální váhu. V tomto případě, jde o podváhu, což odpovídá proporcím anorektiček. Během dospívání se pak tělo Campbellové přirozeně zakulatilo. To se však nedá říct o jiných hvězdách přehlídkových mol nebo filmového plátna - patří mezi ně například Kate Mossová, zpěvačka Victorie Beckhamová nebo herečka Jenifer Anistonová. Ve srovnání s tím má 50 procent dvacetiletých žen BMI mezi 19,5 až 22,5 - tyto hodnoty považují lékaři za normální váhu (žena měřící 170 cm a vážící 65 kilogramů má BMI 22,5). BMI nižší než 18 mají jen tři procenta žen. Velká část z nich trpí nemocemi příjmu potravy. U nás se tomuto problému podle doktora Krcha zatím příliš pozornosti nevěnuje. Jako vzor uvádí pořad britské zpravodajské stanice BBC, který ukazuje, jak jsou tělesné proporce modelek výjimečné a nakolik je jejich postava ještě víc zkreslována oblečením a způsobem focení. To všechno tělo opticky protahuje a zeštíhluje. Není ani výjimkou, že se na fotografiích retušují nejen případné "flíčky" v obličeji, ale i příliš "tlusté" paže.
Tlustá = nešťastná "Média přesvědčují ženy, že nejen krása, ale i jejich osobní štěstí a vlastní hodnota závisí na tom, jak jsou vyhublé," tvrdí doktor Krch. Navíc zdůrazňují zdravotní výhody štíhlosti, zatímco škodlivé důsledky omezování se v jídle jsou podle něj podceňovány. Dieta se pro některé ženy stala všelékem na nejrůznější problémy - nízké sebevědomí, neúspěchy v práci, rozchod s partnerem. U člověka s normální postavou je přitom dieta podle Krcha v naprosté většině případů neúčinná. Zato roztočí kolotoč neustálých změn váhy, známý jako jo-jo efekt. Mnoho tzv. dietářek čeká kruté zklamání. Poté, co přestanou držet dietu, začínají tloustnout. Jejich váha je nakonec ještě vyšší než před zahájením diety. Po ukončení diety, kterou lze mnohdy spíše přirovnat k hladovce, nedokáží udržet správné stravovací návyky. "Pro vyděšené a po dietách tloustnoucí dívky může být nedostižným snem nemoc mentální anorexie. Další hladovky nebo zvracení mohou považovat za jediné východisko z nouze," upozorňuje doktor Krch. To vše se děje právě v době, kdy bychom vzhledem ke změnám životního stylu měly vážit o pár kilogramů více než naši prarodiče. Je to tak trochu paradox. Zatímco ženy na konci 20. století se neustále pokoušejí zhubnout, jejich prababičky se pro změnu snažily nějaké ty kilogramy nabrat (často s pomocí zaručených prostředků na tloustnutí). Spokojenost je důležitější
N icméně se zdá, že se postoj k ženskému tělu v posledních letech začal přece jen trochu měnit. Především v USA a ve Velké Británii přílišná štíhlost přestává být v módě. "Stále více se tam prosazuje myšlenka, že člověk by měl být v souladu se svým tělem, i když neodpovídá obecně přijatému ideálu," říká doktor Krch. Potvrzuje to i studie, která s odstupem deseti let zkoumala jídelní chování studentek univerzity v americkém Harvardu. Na rozdíl od studentek, které se výzkumu zúčastnily v roce 1982, v roce 1992 mnohem méně studentek drželo diety, častěji jedly tři hlavní jídla denně a méně často trpěly poruchami příjmu potravy. Podle studie byly spokojenější se svým tělem, i když v průměru vážily o 2,5 kilogramu více než studentky z roku 1982. Především lidé z vyšších společenských vrstev začínají považovat dietu odůvodňovanou pouze snahou zhubnout za společensky nepřijatelnou. "Američanka dnes řekne, že dietu drží proto, aby byla zdravá. Ne proto, aby byla štíhlá," upozorňuje doktor Krch. Problémy způsobené onemocněními souhrnně nazývanými poruchy příjmů potravy však zůstávají. Stejný posun se začíná projevovat i u nás. Doktor Krch se podílel na studii mapující jídelní postoje pražských a budějovických středoškolaček: "Ukázalo se, že studentky odborných učilišť byly ve srovnání se studentkami gymnázia méně spokojeny se svým tělem, častěji držely dietu, měly větší riziko vzniku poruch příjmu potravy a navíc měly vyšší váhu."
Autor: Radka Prášilová
Na úvodní stránku