Hubnout s pocitem hladu? Nesmysl!
Iva Málková tvrdí, že diety obezitu nevyléčí, pomůže respektování zákona o zachování energie
Moderní digitální váhy po celém bytě, v pracovně šanony plné receptů na hubnutí, vzorky koktejlů a pilulek, v lednici vždy připravený čerstvý zeleninový salát a mísa ovoce, to je domácnost Ivy Málkové. Ženy, jež zasvětila život hubnutí - svému i ostatních - pod značkou STOB (Stop obezitě).
Promiňte, ale čekal jsem, že mě ve dveřích uvítá korpulentní dáma. Měla jste někdy vy sama vůbec problémy s obezitou?
Ale jistě, já byla obézní dítě, a proto mě tahle problematika vždycky zajímala. Sama se musím hodně starat o svou váhu, je to celoživotní záležitost takzvané kognitivně-behaviorální terapie, kterou se zabývám. Jejím principem je dlouhodobá změna myšlení a chování obézních lidí.
Znamená to, že nejíte sladké nebo maso?
Mám ráda sladké, takže jsme se doma naučili zařadit do jídelníčku i takzvaně nezdravé potraviny, ale kontrolovat to. Ono to jinak ani nejde. Chce-li být člověk štíhlý celý život, občas si musí dát, co mu chutná, bez čeho by se cítil v životě o něco okraden. Krátkodobé diety nikam nevedou. Je nesmysl nasazovat tvrdé diety, pak strádat, znovu se přejídat, sbírat síly na hubnutí až od pondělka, mít výčitky a opět nasadit dietu.
Vy snad netrpíte pocity viny, když sníte čokoládu?
Vím, že o Vánocích přiberu dvě kila, ale také vím, jak s tím pak naložit, abych je zase shodila. S čokoládou je to podobné, když ji sním, musím to pak odčinit. Boj s obezitou je záležitostí myšlení. Já mám to štěstí, že se ráda hýbu.
Nikdy nemáte hlad, ani když držíte linii?
Hubnout se nesmí s pocitem hladu. Jen je potřeba zvládnout nutkání chuti.
Takzvané zdravé jídlo vzbuzuje u leckoho úsměv. Jak přesvědčíte milovníka vlašských salátů, že si škodí?
Začínáme tím, že lidé v našich kursech si týden zapisují, co jedí. Pak rozebíráme, proč ten vlašský salát jí. Když si ho zkrátka jen tak koupí v kantýně, může si koupit i jiné jídlo. Pokud někomu hodně chutná, naučíme jej vyrobit salát zdravěji. Přidat zeleninu a jogurt, ubrat majonézu.
Takhle svádíte doma s manželem a dcerami boj o to, co bude k jídlu?
To slovo boj bych přímo nepoužila. Normálně jíme sýr, chléb nebo jogurty, občas dokonce i svíčkovou. Dáme si třeba přírodní kuřecí řízky, rodina chce hranolky, já brambory, tak se dohodneme na bramborách ve slupce. Doma se snažíme, aby jíst zdravě bylo tak přirozené, jako například pravidelně si čistit zuby. Slyšela jsem třeba před chvílí v rádiu, jak se moderátor ptá posluchačů, zdali si dají raději light potraviny, nebo dobrý tučný jogurt. Přitom nemusí být vůbec pravda, že zdravé jídlo není dobré.
Vybavila se mi scéna z filmu Pelíšky, kde pan Donutil píše rodině na nástěnku jídelníček. Tak je to i u vás?
Ale ne, i když v ledničce se snažíme mít zdravější věci. Mladší dceru jsem naučila, že pravidelně připravuje do vakuové plastové krabičky čerstvý zeleninový salát. Jen občas jí musím připomenout, aby nezapomněla. Musíme jíst zdravě, i dcery mají rodinné dispozice mít silnější postavu.
Takže rodina vašemu zdravému jídelníčku už přivykla?
Je pravda, že moje starší šestnáctiletá dcera občas dává najevo, že McDonald's je to nejlepší, co může být. Ta mladší zase loni odmítla nadále nosit zeleninové svačiny do školy, teď si radši dá u školníka tatranku. Přesto si myslím, že moje děti jedí zdravěji než jiné.
Opravdu nikdy nezajdete s dcerou do restaurace rychlého občerstvení na hranolky?
Já tam jdu leda na záchod. Styděla bych se něco tam jíst.
A co když manžel dostane chuť zajít si na pivo s kamarády? Dostane se mu před odchodem přednášky o zdravé výživě?
Jsme docela sportovně založená rodina, takže chápu, že po sportu musí doplnit tekutiny. Už počítá s tím, že spíš než ode mě si vyslechne narážky od ostatních v hospodě. Nedělám si iluze, k pivu si tu tlačenku určitě dá.
Vy pivo vůbec nepijete?
To u nás pijí manžel a starší dcera, která občas zajde se svými známými do hospody. Mně pivo opravdu nechutná, ale mám ráda sladké.
I přeslazené limonády?
Kupuju si colu, denně jednu vypiju. Je slazená aspartamem, to je kvalitní sladidlo. Když už alkohol, tak víno nebo vinný střik.
Pomalu každý týden zveřejňují média zprávy vědců o tom, že lidstvo na celém světe tloustne. Když se podíváte u obchodních center na nákupní košíky přetékající potravinami, jeví se jídlo jako ta největší slast lidstva. Nepřipadá vám vaše snažení marné?
Nedávno, když jsem čekala na autobus s lidmi z našeho kursu, měl zpoždění. Dřív přijely jiné výpravy a já si říkala, že těch obézních je opravdu hodně a že vypadají jako účastníci našich kursů. Do nich přicházejí velmi zapšklí lidé. Když pak vidím, jak se jim s pohybem a snižováním váhy zlepšuje nálada, říkám si, že to, co dělám, stojí za tu námahu. Nebýt administrativy okolo, řekla bych, že mám nejkrásnější práci.
Na kursech fungujete spíš jako autorita, nebo jako kamarádka obézních?
Respekt je asi oboustranný. Já si občas sama zajdu do cukrárny, ale na kursu bych to neudělala, když jsem tam těm lidem nějakým modelem. Nedávno jsem pozorovala, jak chodili lidé na jednom kursu okolo švédských stolů, které si sami zaplatili, a vydrželi se nepřejídat. To muselo být pro ně ohromně těžké. Možná ještě těžší než udělat ten první krok, totiž rozhodnout se pro boj s obezitou.
Kolik je mužů, kteří se takto rozhodnou?
Devětadevadesát celých a devadesát devět setin procenta jsou ženy. Jsem ráda za každého muže v kursu, ženy se pak jakoby víc snaží. Ale pravda je, že už jsme měli i samostatný mužský kurs.
Mně se zdá, že mužská obezita je ve společnosti přijímána s jistou samozřejmostí, na rozdíl od ženské.
To jistě. Muži obvykle přicházejí až po infarktu nebo když je postihlou jiné závažné zdravotní problémy. Estetické hledisko u nich při hubnutí opravdu nehraje příliš roli. Přitom na druhou stranu já sama, jakkoli bojuji proti obezitě, stále častěji vystupuji současně proti hubnutí. Co předvádějí některé modelky na obálkách prestižních magazínů, je opravdu příliš. Realita je opačná. Lidi jsou čím dál tlustší. I to vede k vážným zdravotním potížím, mentální anorexii a bulimii. Ty se velmi rozrůstají, já sama tyto potíže znala před lety jen z literatury. A i z toho vzniká obezita, takoví lidé zhubnou kilo, naberou dvě a pak skončí u nás.
Vaše dcery se nechtějí podobat těm vyzáblým kráskám z magazínů?
To, jak hubnou matky, se pochopitelně přenáší i na dcery. A na to já si dávám sakra pozor. Ovšem s porovnání s populací svých vrstevníků nejsou moje holky vůbec vyhublé.
Proč vlastně se lidé dnes snaží tak usilovně zhubnout? Před několika sty lety byly tukové polštáře na těle znakem blahobytu. A co třeba věstonická modelka, známá Venuše?
Problém je myslím v těch, s prominutím pitomých médiích. Vnucují lidem představu vyzáblého ideálu krásy. Všude se píše, jak hubnout, na soutěži o nejkrásnější dívky země jsou také ty nejhubenější. Ale já myslím, že se to otočí. Ve světě naopak už vznikají spolky za práva tlouštíků.
Zaručených receptů na hubnutí je okolo nás plno. Jak bojujete s konkurencí na tomto poli?
Existují tisíce nesmyslných zázračných receptů, ty nepovažuji za konkurenci. Pak jsou na trhu koktejly na hubnutí, které při minimu energie dodají do těla všechny základní živiny. Takže většinou fungují, i když spíš krátkodobě a jsou dost drahé. Pravda, například pro herce, který musí rychle zhubnout do role, jsou vynikající. Ale jsou i konkurenti, které veřejně kritizuji. Třeba doktor Středa. Měřením jsme dokázali, že některé jeho výrobky jsou podvody.
Jak tedy na to?
Lidé musí pochopit, že k trvalému zhubnutí nevedou žádné zázraky, ale respektování jednoho ze základních přírodních zákonů, zákona zachování energie. Jednoduše řečeno, musíte méně energie přijímat a víc vydávat.
Přiznám se ke slabosti: rád si sednu doma a ujídám nutellu. Nejradši pozdě večer. Přitom večer už se jíst prý vůbec nemá.
Neříkám, že jíst právě nutellu je pro vaše tělo zdravé, ale nenajíst se třeba v deset večer, když půjdete spát ve dvě ráno, je nesmysl. Špatné je nacpat se těsně před spaním, tělo tuky nespálí a uloží je. Ještě k té vaší zálibě v nutelle. Při jaké činnosti ji ujídáte?
Třeba když si čtu nebo poslouchám rádio.
Tak v první řadě byste měl oddělit to mlsání od činnosti. Pak doporučuju menší balení, když už se bez té sladkosti neobejdete. Mimochodem, dost mě s reklamou na nutellu zlobí kajakářka Štěpánka Hilgertová. Já ji mám velmi ráda, ale problém je v tom, že jí jako sportovkyni tak velké příjmy energie nevadí, zatímco pro běžné lidi nejsou vůbec dobré.
Vy asi ráda poučíte o výživě každého...
Jsem v tomto směru asi trochu deformovaná. Ale ještě si na mě kvůli poučování nikdo nevyšlápl. Navíc sama tím občas trpím. Když přijdu někam do společnosti, každý se hned se mnou chce bavit o výživě, a to mně se také vždycky nehodí.
***
Kdo je Iva Málková
Narodila se v roce 1955. Vystudovala psychologii, zlom v jejím životě nastal během výletu do USA ve 20 letech, kde se poprvé setkala s kluby pro lidi se silnou postavou. Myšlenka ji zaujala natolik, že po návratu domů - vedle práce v oboru dětské psychologie - se začala této problematice věnovat jako koníčku. "Zlobilo mě, že čekací doba na kursy hubnutí byla tehdy u nás až tři roky, takže jsem se z mateřské dovolené po druhé dceři už nevrátila na kliniku, ale před jedenácti lety jsem založila společnost STOB (Stop obezitě)." Ta má nyní dvě hlavní centra: byt u Málků v paneláku v Praze-Modřanech a internetové stránky www.stob.cz. Klienty dosud počítá na desetitisíce.
TAKÉ MÁ RÁDA SLADKÉ
Iva Málková, zakladatelka společnosti bojující proti obezitě, přiznává, že občas zamíří do cukrárny. A jak zhubnout podle jejího receptu? Nesmysl je tvrdá dieta, pak strádat, znovu se přejídat, sbírat síly na hubnutí až od pondělka, mít výčitky a opět nasadit dietu...
Mladá fronta DNES 25.06.2001, rozmlouval P.Čermák
Na úvodní stránku