O pádu jedné hvězdy

Studenti střední školy dostali úkol. Měli napsat úvahu o konci jedné hvězdy. Profesor tím myslel osud hvězdy filmové, rockové, nějakého idolu. Idolu, který měl úspěch, perspektivu, svítil, a přesto zhasl. V té době jedna televizní moderátorka, mezi mládeží obzvláště populární, bojovala se závislostí na drogách. Proto mnoho studentů psalo o ní. Někoho zase zaujal K.Cobain. Zářil na počátku devadesátých let se skupinou Nirvana. To jméno symbolizuje v buddhismu stav nejvyšší blaženosti. Dalšího upoutal J. Morrison, zpěvák skupiny Doors. Byl ikonou pro mladou generaci Američanů přelomu šedesátých a sedmdesátých let. Jiný psal o sexuálním symbolu 50. let - herečce M. Monroe. Ty modly byly úspěšné, bohaté, milované, obdivované. Jejich život byl protkaný alkoholem i drogami a provázelo ho plno skandálů. Do válečné doby zavítal student, který psal o "Pouštní lišce", geniálním vojevůdci v Africe, E. Rommelovi. Nacistická propaganda z něj udělala mýtus, který žil déle než samotná říše. Do vzdálené historie se dostal ten, který psal o Jidáši Iškariotském. Byl jedním z Ježíšových učedníků (apoštolů), a přesto ho prodal - za třicet stříbrných. "Koho políbím, toho se chopte a odveďte ho!" - tak se pokrytec domluvil s vojáky. Křesťan se stal satanem. Zrádce i nacista se zpronevěřili "vyššímu principu mravnímu". Všechny ty popsané osobnosti spáchaly sebevraždu, často za podivných okolností. Konec života drogou, kapslí s jedem, oprátkou či brokovnicí.

         Jeden student napsal rozvahu zcela jiného obsahu. Byla též o hvězdě, i když jinak pojaté. V jedné galaxii, blízko pole asteroidů, bylo velké nebezpečí ztroskotání. Proto vznikla na blízké hvězdě malá záchranná stanice. Bylo tam pár obětavých lidí se starou kosmickou lodí, hangárem a několika obytnými buňkami. Žili střídmě a nic jim nechybělo. O ztroskotance se vždy dobře postarali a odvezli je na bezpečnou planetu. Jejich sláva pomalu narůstala. Lidé se sem sjížděli, aby je viděli v akci. V obdivu jim poskytovali finanční dary. Za peníze byly zakoupeny nové lodě a vystavěny nové prostory a nemocnice. Členů přibývalo a vytvářely se další posádky. Na jednu posádku připadly už jen dvě nehody za měsíc. A když lidé neměli co dělat, začali se bavit a užívat si. Společenský život se rozvíjel a lidé ztratili chuť zachraňovat. Nakoupili roboty, kteří za ně prováděli nebezpečné práce. Roboti ale měli poruchy a lidé je museli spravovat. Proto si pořídili opravárenské roboty a ti opravovali za ně. Postupem času lidi začala obtěžovat i péče o zraněné, a tak robotům nařídili, aby je vozili někam jinam. Po několika měsících roboti i se zraněnými zmizeli neznámo kam. Nikdo si toho při té zábavě ani nevšiml. Naštěstí si pár členů uvědomilo, jaký byl původní význam hvězdy, a podalo návrh k navrácení se k původní činnosti. Bylo jim nabídnuto, aby si založili stanici na jiné hvězdě. A to také udělali. Pár lidí si postavilo stanici na malé hvězdě. Též byli odvážní a slavní, rozšiřovali základnu, stavěli nové lodě, roboty, herny, bary a... ztratili ideály. Kdybyste tou oblastí teď někdy projížděli, viděli byste tisíce zábavních center na okolních hvězdách. Zachraňování však už nikoho nezajímá.

         Jako by ten příběh četl Pascal, když zaznamenal, že "lidé vyhledávají radovánky a sem tam se zmítají jen proto, že cítí prázdnotu svého života, ale necítí prázdnotu té pořád nové zábavy, která je vábí". Je tomu už dávno, co římský básník Catullus napsal, jak "zahálka i krále i kdysi šťastné zahubila město". Veselení se, jídlo, pití a radovánky samy o sobě nejsou nic špatného. Vždyť ale "i práce sama je rozkoší" (Manilius). Nejde pořád jen slavit. Časem to všechno unaví. Dříve nebo později se vynoří otázka: "Jaký smysl má veškeré to slavení a proč vlastně?" Jednoho dne člověk pochopí, jak je to nicotné. Přijde na to buď díky zmoudření, nebo si to uvědomí ve stáří, v nemoci či když je vážně postižen jeho blízký. Když čtu nebo slyším o nějaké hvězdě: kolik vydělává peněz, jak velkolepou párty pořádá, kolik litrů šampaňského se vypilo a kolik kilo kaviáru se snědlo, tak mám před očima osud všech těch hvězd z toho studentského zamyšlení. A též si vzpomenu, jak to nakonec dopadlo s tou hvězdou planetární.

Miroslav Ilgner, http://www.volny.cz/homeopatie


Na úvodní stránku