Být či nebýt poustevníkem?

Navštívili jsme s manželkou malebnou obci Českého krasu Svatý Jan pod Skalou. Poustevník Ivan tu kdysi v travertinové jeskyni žil 42 let. Vzdal se veškerého světského života. Lůžkem mu byla skála. Diogenes zase bydlel v sudu. Plášť, hůl, pytel na chléb a číše byly jeho jediným majetkem. A i tu číši zahodil, když viděl chlapce pít vodu z dlaní. Až k nesmyslnosti tak dovedl zásadu "čím člověk má méně věcí, tím je šťastnější". Když jeden kupec projevil zájem o jeho výchovu, měl se k němu těmito slovy: "Především z tebe sejmu zhýčkanost, přinutím tě pracovat, spát na holé zemi, pít vodu a jíst cokoli. Své bohatství hodíš do moře.... a pak budeš šťastnější než veliký král." Když se ho král Alexandr Veliký zeptal, má-li nějaké přání, tak mu odvětil, ať mu uhne ze slunce. Zemřeli stejného roku- Alexandrovi bylo 33 a Diogenovi 90 let.
         V Číně jeden zenový Mistr navzdory svým stodvacetinám neměl svíčku ba ani uhlí v zimě. V jeho zeleninové polévce s rýží nebylo jediné zrnko rýže. Dódžó se mu rozpadalo a i ty rozklížené meditační židle opravoval sám a žákům zakázal vyrobit nové. Obdobím askeze prošel i Buddha. Ač vychováván v přepychu, vše opustil a kál se tak, až byl kost a kůže a vlasy mu v chuchvalcích vypadávaly. Seznal však, že askeze není cestou k poznání a formuloval jednu ze čtyř pravd: všechny strasti mají příčinu v chtivosti (žádostivosti).

         A jaké žádostivosti měli někteří Římané? Konzul Lucullus byl labužník a jeho hody vešly do dějin. V jídelníčku bylo osrdí platejsa a kambaly, prsíčka kosů, játra hus krmených fíky či jeřábci moukou obalení. Delikatesou byly třešně, které dal pěstovat. Když Kleopatra vítala Césara s Antoniem, nechala podlahu vystlat metr vysokou vrstvou okvětních lístků růží. Muži se v růžových lázních i koupali. Mít na růžích ustláno a žít přepychový život je snem i mnoha současníků. Když se rozvedl hollywoodský pár T.Cruise a N.Kidmanová, dělili si majetek 409 milionů eur. On si nechal tři letadla a ona dva domy. Herec H.Ford si dal postavit dům na tropickém ostrově Tobagu. Vilu s šesti ložnicemi obklopuje golfové hřiště a palmový háj s bazénem, napájeným přímo z přírodního vodopádu. Šejk Al Maktoum vlastní 350 metrů vysoký hotel. Nejmenší ložnice má rozlohu 170 metrů čtverečních!! Do podmořské restaurace se dostanete jízdou akváriem s desítkami žraloků. Vodní park vypadá jako středověký hrad- místo chodeb jsou tobogány, na nichž se jezdí na nafukovacích kruzích rychlostí 80 km/hod.
         A existuje okázalost i po smrti? P.Furtuyn, nizozemský zavražděný politik, bude mít hrob jako římský vojevůdce. Na pomník 4,4 metru dlouhý a 3,5 metru široký padne 3,5 tuny carrarského mramoru. Když jsem to četl, vzpomněl jsem si, jak se na hřbitově před přepychovým mauzoleem Rotschildů zastavil chudý Kohn. Dlouho hrob tiše obdivoval a pak si závistivě povzdechl: "Ti si ale žijou"

         Kdyby měl člověk západní civilizace na výběr, zda meditovat v promrzlé jeskyni či se vyhřívat u moře na svém ostrově, pak, při takto vyhrocené otázce, by jistě téměř každý šel hned hledat plavky. Pokud by se o problému diskutovalo, padly by argumenty, že člověk určuje co je rozumné, že je na místě omezení přemíry konzumu, že bychom se na Zemi měli chovat jako dobří hosté a že bychom neměli znásilňovat přírodu, která nás přesahuje. Mluvilo by se i o ekologické stopě. Každý z nás na naší planetě zanechá svůj otisk. Je jím pomyslný soukromý pozemek, který vyjadřuje, kolik plochy jedinec potřebuje pro svou činnost. Snem mnoha lidí je životní standard Američanů. Kdyby však měl každý takovou spotřebu surovin a energie jako průměrný obyvatel USA, museli bychom naši planetu téměř pětkrát zvětšit. Není nutné žít asketicky, je ale třeba zvážit, zda nežádáme více než potřebujeme. Trocha zdrženlivosti totiž ještě nikomu život nezkrátila, ba právě naopak.

Miroslav Ilgner, http://www.volny.cz/homeopatie


Na úvodní stránku