V prodejně s bazény se dívky svlékly a nahé skočily do studené vody vystavených nádrží, kde setrvaly tři hodiny. Proč ohrožovaly své zdraví? Co je nutilo k tomu, že ztratily zábrany a odhodily stud? Před užaslými zraky prodavačů
i zákazníků to natáčel český televizní štáb. Velký úspěch slavil v Americe televizní přenos Survivor, v němž jsou lidé vysazeni na pustý ostrov a soupeří v přežití. Hlasováním jsou vylučováni ti "srabi" mezi nimi. V německé televizi plánují odloučení hráčů na celý rok. V Nizozemí se zase spoutávají řetězy a každý týden je po hlasování vyobcován ten nejméně adaptibilní. Co vede lidi k tomu, že se vzdávají intimity
a nechají se pozorovat jako rybičky v akváriu? Proč figurují známí muži a ženy na kalendářích v Evině rouše? Co pudí někoho dát si do bytu nainstalovat do všech místností webové kamery, aby se pak nechal bezostyšně okoukávat voyery po internetové síti?
Ptám se sám sebe: jsou anomální, baví je to nebo smyslem všech těchto radovánek je touha upozornit na sebe, zviditelnit se a stát se "někým"? Nebo je to hlavně kvůli té nepřehlédnutelné finanční prémii? Co všechno jsou za ty Harpagonovy "peňouze" ochotni lidé dávat na oltář?
V německé režii si ukrytý milionář vybírá nevěstu během soutěže krásy. Ta se vlastně hodlá provdat za kopu marek V americkém Ostrově pokušení se účastníci navzájem svádějí. Jsou otestováni na pohlavní nemoci a berou si asi s sebou i kondomy. Jsou ideály, přání, touhy, představy
a sny o vhodném partnerovi zpeněžitelné? Jeden z účastníků prohlásil: "Mám pocit, jako bych prodal svoji duši".
Divák rozhoduje o selhání a vyloučení těch i oněch provinilců a nesympaťáků. Prožívá zadostiučinění, když
v soutěži obézních díky kameře uvidí, jak nastražená dobrota splnila svůj účel a otylý "slaboch" naletěl a spolknul ji. Díky skrytým mikrofonům uslyšíte, jak si i pomlaskává. To selhání soutěžícímu neprojde. Divákův hlas se pro tu chvíli stane důležitým, tak jako ve volbách. V nich je to ale jen jednou za pár let, pak jsou politici raději, když je zticha. V televizi může volit častěji. A tak v pohodlí a přítmí svého bytu chroupe chipsy a z těch soupeřících a o něco usilujících vybírá ty nejlepší. A palcem nahoru či dolů rozhoduje
o jejich bytí a nebytí. Podobně tomu bylo v dekadentních gladiátorských zábavných inscenacích v Koloseu v Římě.
Chléb a hry- lid po nich stále prahne. Už slyším, jak někdo říká: "No a co. Já bych se toho třeba nezúčastnil, ale rád se na to podívám. A v televizi chci vidět, jak vypadá opravdový život." Mám ale pocit, že je to jen iluze a hra na život a že ti skuteční hrdinové žijí jinak a jinde. Jak málo popularity se dostalo hasičovi Zdenko Svobodovi, když vysvobodil muže, pod kterým se uprostřed lipenského jezera prolomil led. Hasič se po čtyřmetrovém duralovém žebříku na tenkém ledu doklouzal až k otvoru v ledu. Pak bez dalšího jištění provazem, protože vzdálenost od břehu byla příliš velká, vytáhl vyčerpaného muže na prkno. Na něm ho pak dostrkal ke břehu. "Nebylo o čem přemýšlet, mohl každou chvíli zmizet pod vodou", řekl zachránce. A to všechno bez světel televizních kamer a bez diváků. "Skvělí jsou vždy hrdinové, které nikdo nezná" (S.Zweig ).
Kvůli sledovanosti režiséři vymýšlejí obrazy, které napodobují život. Ty situace jsou fiktivní a syntetické, jako virtuální realita. Mají se životem jen něco společného- jako teorie s praxí. Vždyť "skutečnost je fantastičtější než jakákoliv fantazie" (E.Von Däniken). Ty hrdiny pořadů té nejnovější televizní kategorie reality show bych připodobnil
k naparfémovaným umělým růžím. Jako by to už zažil polský satirik S.J.Lec, když kdysi napsal, že "opravdový exhibicionizmus spočívá v ukazování toho, co není". On totiž "skutečný umělec se nepředvádí- jest" (J.Čapek). Ty soutěžní pořady dojdou i k nám. A tak se jen obávám, aby televizí v roce 2001 nehýbaly hry na požárníky v hořících domech, pokusy o vykradení supermarketů a abychom se nestávali svědky přepadení banky v přímém přenosu.
Miroslav Ilgner, http://www.volny.cz/homeopatie
Na úvodní stránku