Nikomu nebude bráněno v dosažení cíle


"Loutka tančí- za oponou ji ovládají"
              čínské přísloví

         Peníze dělají peníze. A jak je nejlépe investovat? Dát je do cenných papírů? Dát je do banky na úrok? Modernizovat si byt, koupit pozemek, koupit nové auto?- takové myšlenky napadaly často Harryho, padesátšestiletého obtloustlého úředníka, který měl pocit, že mu život utíká před očima a že mu štěstí nikdy nepřálo. Za chvilku budeme staří a  chudí, podporovala jeho pesimismus manželka. Z obecného pohledu si nežili vůbec špatně, velmi mnoho lidí by jim jejich životní úroveň závidělo, ale někteří lidé si žili i lépe. "Tak proč bychom nebyli mezi těmi lepšími? Musíš se srovnávat s těmi lepšími a ne s těmi horšími", říkávala manželka.
        "Být chudý je pro jiné lidi", pravila kdysi královna Marie Antoinetta. "Pokusme se být jako ona", tvrdila manželka. "Některé mé známé si dávají zeleninové saláty v italských restauracích, kde si já nemohu dát ani kafe. Když je vidím, jak s náručí tašek od Diora zápasí s dveřmi obchodu Versace, tak vždycky taky zatoužím nakupovat a nestarat se o peníze."
        Jednoho dne muž v novinách zahlédl tento inzerát:

         "Akciová společnost Běh o pozemek s.r.o. pořádá závod, kde můžete získat rozsáhlý pozemek. Zaplatíte poplatek 10 000 dolarů, musíte doběhnout mezi prvními tisíci a musí Vám být nad padesátpět let. Pozemek , který dostanete, bude svou rozlohou tak veliký, kolik mil uběhnete během 24 hodin. Nesmíte mít žádné nápoje a den závodu a místo běhu určí firma. Na startu si koupíte od spřátelené společnosti vojenské holínky za 100 dolarů a vojenský mundůr s kabátem za dalších 100 dolarů . Bude Vám přidělena puška s bodákem a s ní poběžíte. Souhlasíte s tím, aby záběry z běhu byly použity pro velkofilm Žoldáci, který využije snímků ze závodu bez vašich finančních nároků na filmovou společnost. Pozemek musíte osobně převzít do dalších 12 hodin po běhu. Nikomu nebude bráněno v dosažení cíle."

         To je příležitost, která se už nikdy více nevyskytne, blesklo Harrymu hlavou. Rozhodl se ještě týž den. Zaplatil 10 000 dolarů, všechny jejich úspory, a připravoval se na závod. "Jsou to sprosťáci", ulevovali si manželé, "tak krutá smlouva". "Ten věk je proto, abys nic neuběhl, už nejsi trénovaný. Žádné pití je proto, abys to brzy vzdal, dehydratace je přeci nebezpečná, bez vody nevydržíš dlouho a v kabátě se budeš děsně potit. Ten den jimi stanovený- to bude určitě nějaké hrozné počasí, chtějí tě zlikvidovat. Ty těžké boty, abys v nich nic neuběhl a ještě je musíš koupit. Další firma se na tom obohatí. To místo běhu- to bude nějaká poušť či hornatá krajina. To budou mít snímky, tak dobrý kompars- a zadarmo. Ten pozemek musíš převzít tak brzy, protože nebudeš moci chodit a s tím oni počítají, že si pro něj nedojdeš. Jen nerozumím tomu, že nikomu nebude bráněno v dosažení cíle. Co to může být", přemýšlel Harry. "No to bude asi to, že tam nebudou dělat nějaké umělé překážky, nějaké zdi, které budeš muset přelézat", vysvětlovala to žena. Denně rozebírali situaci a oba měli náhle pro co žít a o čem se bavit. Měli společného nepřítele- společnost, co jim nabídla možnost zbohatnutí. "Ale za jakých podmínek!" "Ale stejně, nebude v tom nějaký podraz ? Kolik tak mohou vydělat, vyplatí se jim to? Určitě zbohatnou. Ten film bude drsný , bude mít velkou návštěvnost a tím i velké zisky. A víš kolik vyberou na zápisném. Opravdu mi dají pozemek? Neměli bychom si najmout právníka?" Měli nad čím uvažovat a stále co rozebírat a žasnout nad tím, jak někdo vydělává peníze. Ale nerozmysleli si to. Opět spolu komunikovali jako před lety a jejich byt prostoupilo divné napětí, takový klid před bouří. kokainovník Manželka mu připravovala jeho oblíbená jídla, několikrát spolu byli i v kině a zašli spolu i do restaurace, opět po dlouhých deseti letech. Harry začal trénovat a studoval též povzbuzující látky, aby déle vydržel běžet. Jako nejoptimálnější se mu jevil kokain. Jeho listy přece používali dříve otroci a jiní námezdně pracující, aby vydrželi dlouhotrvající zátěž. Žvýkali listy a vydrželi ohromné zátěže, bez jídla i pití.
         Nastala obrovská 40stupňová vedra a v tyto dny firma vyhlásila závod. Tak, jak všichni předpokládali. Cynická smlouva, kruté podmínky. Ale přesto do toho šli, touha byla silnější, než zdravý rozum. Manželka ho ještě před odjezdem z domova povzbuzovala: "Musíš vydržet běžet co nejdále, každá míle nám zvětší majetek. Ten pozemek pak prodáme a budeme konečně bohatí a zabezpečení." "Je to poslední tvoje vypětí, pak už budeš jenom odpočívat", povzbuzovala Harryho.
         Na startu se sešla podivná směsice mnoha mužů , všichni nervózní a v očích tu divou touhu a podivnou záři a v duši nejistotu, pochyby i odhodlání. Ve vojenských kabátech a s puškami vypadali opravdu jako žoldáci ze starých dob. Mnozí z nich se tak i cítili. Zazněla startovní rána. "Musím vydržet co nejdéle, co nejdále a co nejdéle"- tato slova mu stále zněla v hlavě. Ale nejenom jemu, všem ostatním běžcům také. A ještě jedna věta: " Musím doběhnout do tisícího místa." Už ráno bylo horko. Muži brzy omdlévali, zbroceni potem, krvavé puchýře jim obnažovaly kůži na nohou. Harry brzy ztratil přehled, na jakém místě se pohybuje. Povzbuzen magickou silou listů koky běžel dál a dál. Běžel, klopýtal, potácel se, padal a znovu vstával. Krev smíšená s potem na sebe natáhla prach , písek a špínu a  to ho celého obalilo. Slunce stoupalo, pražilo a země sálala. Harryho srdce tlouklo jako o život, vědomí ho opouštělo, ale vidina bohatství ho držela dlouho na nohou. Někdo mu podrazil nohy. Hromotluk s nepřátelským pohledem se vedral před něj a odsunul ho na další místo. Za chvíli další kopanec a někdo se cpal před něj. Další mu vrazil pěstí do obličeje. Harrymu to došlo, jde jim o prvních 1000 míst. A tak i on začal svůj boj, podrážel nohy, strkal, strhával jiné. Vznikaly ostrůvky rvaček, blýskl se bodák. "Bože, ne drsný, ale krutý film", mihlo se Harryho mozkem. "Dělá to ten kokain nebo je to pravda?" Mezi potácejícími se postavami jezdily džípy od filmu, pobíhali tam kameramani , režisér i jeho asistenti. Výkřiky se mísily: "Pomoc..... pít..... já už nemůžu.... vodu.... ty hajzle..... prosím,pomozte.... to je dramatický záběr... vzdávám to... natoč to..... támhleten se motá ještě více a tenhle už nemůže.... ten ale krvácí.... zavolejte sanitku..... pojeď sem s tím záběrem.... Proboha.... klapka... tenhle omdlel... skvělý... tenhle se nehýbe...." Boj nebyl hraný, ale byl opravdový. "Žádný kompars ale opravdoví herci života a smrti, to je nádhera", liboval si režisér, hotová Apokalypsa. Třeskl výstřel, za chvíli druhý. Proboha, jde mi o život, blesklo Harrymu hlavou. Otočil se a chlap za ním sundával z rámě pušku. "Nikomu nebude bráněno v dosažení cíle". Teď si teprve Harry uvědomil smysl jedné z podmínek. Byla to jeho poslední myšlenka. Vražedné podmínky a extremní zátěž, strach o život, kokain v jeho těle a puška namířená na něj- to vše způsobilo , že Harry se skácel k zemi. Zemřel okamžitě.
      Manažer pořádající firmy si nad jeho mrtvým tělem pomyslel :
"Ještě, že jsme tam dali tu klauzuli o osobním převzetí. Tak velký pozemek mohl získat a na rakev mu bude stačit jeden metr čtverečný."


"Člověk hyne pro zisk, pták pro špetku zobu"
"Peníze Tě zavedou až ke svatým"
     čínská přísloví
"Prchavá sláva a snadný zisk jsou silnější než víno, zmámí tvé srdce tak, že se do smrti neprobudíš"
     verše básníka Tu Kuang-tchinga z doby Tchang(618-906)
Na úvodní stránku