Jak se vám daří?
Kdykoliv jsem se potkal s nějakým známým a on se mne zeptal, jak se daří, pokaždé jsem se snažil odpovědět upřímně. Ale obvykle moje odpověd tazatele nezajímala, v některých případech na ni dokonce ani nečekal a spěchal dál. Já vím, měl jsem říci - Výborně. A jak se daří tobě? Čímž by bylo společenské konverzaci učiněno zadost. Oba bychom se ujistili, že se máme výborně.
Jednou jsem si řekl, že už nebudu nikomu nic vysvětlovat, jak se skutečně mám, a na podobné otázky jsem si začal vymýšlet nejrůznější odpovědi. Například: Děkuji, dosud nekradu. Nebo: Mám se stále rád. Případně: Stále mě to baví. Nebo: Jsem si pořád nejlepším přítelem. Nebo: V pravěku bych se tak báječně neměl. A tak podobně.
Všechny odpovědi jsou lapidární, nic neříkající, nezavazující, ale pravdivé. Tazatel se obvykle překvapeně usměje, někdy je i zaskočen, ale vždy vděčný za to, že jsem ho ušetřil nezajímavého vysvětlování, jak se mám. Dokonce jsem si sliboval, že si všechny bonmoty budu zapisovat, abych je pak v příhodné chvíli mohl uplatnit.
A tak alespoň vám, milí čtenáři, odpovím, jak se mám, ačkoliv jste se mě neptali.
Mám se jako ti, kteří poctivě pracují a nikdy nezbohatnou. To znamená, že nekradu, neveksluji, nešmelím, nepodvádím, neokrádám, nekorumpuju se, nedědím zámky, nevlastním fabriky ani hotely. Ale když má člověk práci, která ho navíc baví, pak má půl života vyhráno a má se. A když k tomu ještě přidá zdraví a zdraví svých nejbližších, ó jé, to se má úplně báječně. A když i od vás uslyším podobnou odpověd, spokojenost zavládne na všech stranách jako nádherné počasí. Vskutku, řeknu si s americkým básníkem Lawrence Ferlinghettim, svět je báječné místo k narození. I navzdory tomu, že často stojí za starou belu.
Na úvodní stránku
Michal Černík, Povím Vám něco milého