Začít nový život: jako jogín

         Peter Jet, občan státu s propracovaným systémem sociální péče, žil ve velkoměstě přímo uprostřed asfaltového pekla. Nad hlavou mu svištěla obří letadla do Říma, Los Angeles nebo do Melbourne - a on sám svištěl za ohlušujícího rachotu každé ráno do práce ke svému počítači a každý večer zaše domů, aby stihl všechno, co stihnout musel. Opravdu musel? Náhle se zapřel podrážkami do asfaltu a zastavil se. "Tak moment!" řekl sám sobě. "Nač se vlastně pořád tolik štvu? Dřu jako mezek, a vlastně se všichni ženeme jako o závod, jen abychom co nejrychleji skončili na krchově. Vždyť tohle je honička na život a na smrt, kdo dřív přijde do nebe anebo do pekla. Nebe může počkat a peklo neuteče, času dost. Civilizace není nic pro mě a sociální zaopatření mi může být ukradené. Vezmu si ted' neplacenou dovolenou a na rok prostě vypnu."

         Meditace byla přesně to pravé, co Peter Jet potřeboval, jednoduše se od všeho zcela oprostit. A v tomto umění se nikde nevyznají lépe než v Indii. "Hinduisté - to je zrovna něco pro mě," pomyslil si Peter Jet. "Rok za rokem dokážou nehybně sedět na jednom místě a nemyslet vůbec na nic, dovedou se odpoutat od svého hlučného okolí s jeho smrdutým puchem a dábelskou podlostí. Zítra si půjdu zabukovat letenku u Air India na první spoj do Kalkaty a začnu úplně nový život jako jogín." A své rozhodnutí pak neprodleně uskutečnil.

         V daleké Indii si našel tiché místečko u řeky Gangy a poklidně se natáhl na lýkovou karimatku. "Tak" vydechl si s úlevou, "teď si tu posedím, uvolním se a na nic nebudu myslet." Zkusil se soustředit, ale už za pár dní přemítal o všech těch penězích, které nyní nevydělává, a o své ženě a dětech, jestli vůbec dokážou splácet hypotéky, a kolik má vlastně doplatit na daních a o dalších a dalších podobných věcech: Proto si řekl: "To prostě nemá smysl, nechtít se soustředit vůbec na nic. Musím se soustředit na něco docela konkrétního. Zkusím pozorovat svůj pupek, zrovna jako to dělají tihle Indové, to bude ono. Však ono se mi podaří na celou tu zatracenou civilizaci zapomenout."

         Dlouho, dlouho, předlouho tam Peter Jet seděl, díval se jen a jen na vlastní pupek a nemyslel na nic - stejně jako miliony meditujících Indů. Ale, po čase se začal nudit. "Pupky mají jednu vadu," pomyslil si. "Jsou nudné k uzoufání. Člověk prostě nemůže vydržet jen tak dřepět a přitrouble zírat na svůj mrňavý pupek. Nebo by to aspoň chtělo vymakat si fakt senzační a parádní pupek, na který by nebyla otrava se pořád koukat, snad s trochou fosforu, aby ve tmě světélkoval, a pak taky.." Petru Jetovi právě napadlo cosi obzvláště kreativního. Aniž tušil, že jeho myšlenka naprosto změní život milionů bezstarostných a netečných meditujících jedinců, soustředěných na vlastní pupek.

         Už příští den zkonstruoval svítící umělohmotný psychodelic-colored superpupek na samočinný spínač se zabudovaným stereofonickým zvukem a zespodu vybavený samolepící termostatickou vrstvou, díky níž se jeho výtvor dal rovnou připlácnout na přirozený pupek. Bylo přece zhola nesmyslné, aby všichni ti nedostatečně vyspělí meditující Indové běhali po světě s odhalenými svraštělými břichy, když si budou moci své ošklivé pupky zkrášlit fešnými a pro spotřebitele nesmírně výhodnými umělohmotnými supersonic stereopupky... - a tato možost se jim naskytne v okamžiku, kdy vynálezce rozjede sériovou výrobu svého objevu.

         Peter Jet stiskl svůj nový pupek; ihned se ozval pronikavý elektronický akord.Trojzvuk k němu přilákal jogíny a fakíry, doposud sedící opodál. Užasle a závistivě hleděli na jeho zkrášlené břicho a zaraženě pokukovali po vlastích, vyloženě fádních pupcích. Petru Jetovi bylo jasné, že teď nadešla pravá chvíle a musí rychle jednat. Úplně zapomněl, že si vlastně hodlal aspoň na nějaký čas oddechnout. "Jogíni! Pojďte všichni sem!" zvolal. "Podívejte se na mě! Nechtěli byste také mít tak nádherný umělohmotný supersonic-fourcolored superpupek namísto svých nudných a nedostatečně vyspětých pupků? Netoužíte po originálním king-size superpupku se zabudovaným stereofonním zvukem, za kterým by se i sama posvátná kráva rozběhla jako o život? Takovýto high-civilized, PJ designed superpupek si u mne můžete objednat za pouhých 4,98 rupií! Využijte výhodné nabídky! Vy za to stojíte! Dopřejte si tento HiFi Antistatic-Non-Shrinklast-o-Phon-Superpupek a budete šfastní!"

         Nazítří zahájil Peter Jet sériovou výrobu svých slušivých superpupků. "Tempo! Hněte sebou! Přidejte!" vykřikoval a švihal karabáčem nad vyhublými zády dělníků. Civílizace přišla až k vám, tak se podle toho chovejte. Makejte! Musíme zvýšit výrobu na 100 000 standardch superpupků a 10 000 luxusních superpupků se zasazeným diamantem v hodině!

         Superpupek Petra Jeta šel doslova na dračku. Už zanedlouho si všichni pokrokoví Indové pořídili psychodelic-colored superpupky, z nichž se po zmáčknutí linuly ony podivuhodné elektronické tóny a za jejichž stereofonnního zvuku posvátné krávy, bílí sloni i zchátrali staří žebráci zděšeně prchali do všech stran.

         Tak civilizace konečně dospěla do apatické země meditujících jogínů. Peter Jet vydělával těžké miliony rupií a obklopen mnoha svými oblibenkami žil ve skvostném luxusním paláci, který dříve patřil magipurskému mahárádžovi. Onoho večera, kdy rok jeho dovolené končil, seděl na měkkém hedvábném polštáři a z těžkých zlatých mís pojídal chutný indický karí pilaf s dokřupava opečenými čapátí, zatímco kolem něho kroužily spoře oděné tanečnice se závoji a 1íbezně se k němu vinuly. Pohupovaly bříšky, na nichž se jim skvěly třpytivé Plast-o-Phon-Go-Go superpupky posázené drahokamy, upíraly na něho své temné oči a vysílaly k němu hluboké mámivé pohledy. Nicméně klid a duševní pokoj, které si tak toužebňě přál získat, Peter Jet v daleké zemi ani přes to přese všechno nenašel.
        Ale člověk přece nemůže mít všechno.... "

Willy Breinholst, Jak si život zahrává

Na úvodní stránku