Cena know-how
Od té doby, co všichni svobodně podnikáme, nebo téměř všichni, stalo se slovo know-how nejmódnějším doplňkem naší řeči. Každý si ho v puse samozřejmě převalí jako sousto bifteku a hned vypadá světověji i světáčtěji, jako by se odjakživa pohyboval jen mezi byznysmeny, kde se česky neřekne ani dobrý den.
Zrovna včera jsem byl v jednom vydavatelském podniku. Dříve tam vydělávali miliony, teď je vydělávají taky. Hýřili historickým optimismem, protože podepsali smlouvu s holandskou firmou, která jim dodala know-how a oni jí za to nechali celý podnik. Zeptal jsem se, v čem ono know-how spočívá. Předají nám své zkušenosti, řekli mi. Namítl jsem, že obchodní transakce mi připomíná pohádku o dědečkovi, který měnil, až vyměnil. Přesvědčovali mě o opaku. Myslím, že mě považovali za troubu.
Rozviklaný jako zub jsem šel domů a přemýšlel nad know-how. Patrně musí mít ohromnou cenu, když za ně dali tak skvěle prosperující podnik.
Teď jen dychtivě čekám, že i ke mně přijde nějaký byznysmen a řekne mi:
"Pane, dívám se na vaši zahradu, je pěkná, ale měla by vydělávat peníze."
"Jak?" zeptám se.
"Předám vám know-how."
"A v čem spočívá?"
"Poradím vám, jak máte na své zahradě pěstovat tulipány. Je to holandské know-how."
"A co za to budete chtít?"
"No, dáte mi celou zahradu a já vás nechám na ní pracovat a za odměnu i odpočívat."
Zajásám a určitě si plácneme. Leč jeho know-how mi v českém podání . bude na how-now.
Na úvodní stránku
Michal Černík, Povím Vám něco milého