Jeden starý muž, chlapec a osel šli do města. Chlapec jel na oslovi
a starý
muž kráčel pěšky. Jak tak šli, míjeli lidi. Kdosi poznamenal, že je to
ostuda, když starý muž jde pěšky, zatímco chlapec se veze. Muž a chlapec
si
mysleli, že kritika je zřejmě správná a tak si vyměnili
pozice.
Za
nějakou
dobu opět míjeli nějaké lidi, kteří poznamenali: "Jaká to ostuda! On
nechá
toho malého chlapce jít pěšky".
A tak se rozhodli, ze
půjdou pěšky oba.
Brzy
opět míjeli další lidi, kteří si mysleli, že jsou hloupí, když jdou
pěšky,
přestože mají ke svezení dobrého osla.
A tak tedy dále jeli
na oslu oba!
Míjeli další lidi, kteří je zahanbovali slovy: "To je strašné dát na
chudáka
osla takový náklad!"
Muž s chlapcem si
řekli, ze zřejmě mají pravdu a tak se rozhodli, že
osla
ponesou. Když šli po mostě, zvíře se jim vysmeklo, spadlo do vody
a utonulo.
Jaké je ponaučení z této příhody?
Snažíš-li se zachovat každému, ztratíš- nakonec svého osla.
použito z jednoho emailu, který mi byl
doručen
Na úvodní stránku