Rozdělávání ohně
Byl jednou jeden muž, který objevil umění rozdělávání ohně. Vzal vše
potřebné, odjel na sever, do oblastí věčně pokrytých sněhem a jednomu
tamnímu kmeni tam své umění předal. Všechny to velmi zajímalo. Ukázal jim
také, k čemu se dá oheň využít - mohou na něm vařit, mohou si zatopit a podobně. Byli tak vděční, že se to mohli naučit! Ale dříve než mu stihli
svou vděčnost vyjádřit, byl pryč. Netoužil po jejich uznání či po jejich
vděku. Šlo mu jen o to, aby se měli dobře.
A tak šel zase k jinému kmeni a i tam začal lidem předávat své umění. I tito lidé měli o oheň velký zájem, ale měli také zájem o to, aby byli
spokojeni jejich kněží, kteří už si stihli všimnout, že za tímto mužem
jdou davy lidí, zatímco oni sami ztrácejí na popularitě.
A tak se rozhodli
se ho zbavit. Otrávili ho, ukřížovali ho, je celkem jedno jak to
vyjádříme. Ale pak začali mít strach, aby se lidi neobrátili proti nim,
tak vymysleli něco chytrého. Víte, co udělali? Nechali udělat portrét toho
muže a připevnili jej v chrámu na hlavní oltář. Instrukce k rozdělávání
ohně umístili před něj. Pak lidi naučili, jak tento portrét uctívat a instrukcím se klanět, což také lidé poslušně dělali po celá staletí. A tak
to uctívání pokračovalo, ale oheň byl pryč.
Příběh z knížky "Bdělost" od Antony de Mella, SJ
Na úvodní stránku