Stalo se, že jeden člověk onemocněl leprou. Šel za joginem a ptal se: "Mistře, myslíš si, že se jednoho dne této těžké karmy zbavím?" Jogín mu poradil, aby šel do ášramu a donesl tam deset kilogramů přepuštěného másla, nazývaného ghí. Ghí je velmi drahé, úplně čisté máslo, které se ani v horku nekazí a nežlukne. Muž byl sice chudý, ale šel žebrat. Za peníze koupil požadované množství ghí a poslal ho do ášramu jako prašad. V tomto ášramu denně rozdávali prašad stovkám lidí. Ghí mělo posloužit k přípravě halvy, sladkého krupicového jídla, určeného k tomuto účelu. Představený ášramu přijal ghí a ihned zavolal kuchaře, kterému dal pokyn použít je na připravu prašadu. Ale než se kuchař vrátil do kuchyně, napadlo ho: "Takové krásné čisté ghi rozdělit mezi tisíc lidí. To je jako ho vyhodit. Měl by ho sníst jeden člověk... dostal by z něho sílu... třeba já. Já tu tvrdě pracuji..." Každý den vychutnával kuchař ghí se zeleninou, čapátami, halvou jako lahůdku. Vydrželo mu čtyři týdny. Ale když. spotřeboval poslední kousek, kůže mu začala praskat a krvácet. Dostal lepru, a ten
muž, který daroval ghí, byl vyléčen.
Samozřejmě, všichni byli proti tomu, aby kuchař zůstal s nemocnou kůží v kuchyni. Nešťastník šel za Mistrem a ptal se, co se s ním děje: "Co mám dělat? Celé tělo mě pálí a bolí." Mistr mu poradil nějaké obklady a teplou vodu na uklidnění a v noci meditoval, aby zjistil, co se stalo. Tak zjistil, že příčina tkví v ghí muže, který obětoval svoji karmu skrze ghí, jež chtivý kuchař snědl všechnu sám. Vzal všechnu karmu, zlý osud obětovaný v másle, na sebe
a teď ji musel prožít. Kdyby se byla rozdělila mezi tisíc lidí, možná by každý měl jen nějaký drobný puchýřek,
ale jeden člověk takto ukradl s ghí i strašnou nemoc
Paramhans svámí Mahéšvaránda, Božské zrcadlo- vyprávění mistra jógy
Na úvodní stránku