Přijmout peníze na restauraci kostela od nejprominantnější představitelky nejstaršího řemesla na světě?
..
Náboženské rozepře jsou vskutku podivuhodná záležitost - dochází k nim v důsledku bludných vizí, jichž se za léta vývoje vynořilo v severní části Irska víc než dost; přitom právě sever je v té zemi - pokud jde o krajinu bezpochyby nejkrásnější oblastí.
A tak se raději širokým obloukem vyhněme oněm krvavým nepokojům a těšme se, že se obecní rada v Ballymore Mills dokázala dohodnout o tom, že dá restaurovat kostel svatého Patrika, neboť jak na křížové chodbě, tak na hlavní chrámové lodi a sloupoví s pěkně vyřezávanými hlavicemi už bylo výrazně znát, že nutně potřebují z gruntu opravit. Peněz se však bohužel nedostávalo ještě více než kdy jindy. Pořádání sbírek vcelku nic nevyneslo, jelikož ballymorští občané měli kapsu zašitou. Přes svou jednomyslnost tudíž obecní radní nevěděli kudy kam, až se znenadání stalo něco úplně neočekávaného.
U Donnchadha O'Maguirea, přednosty obecního úřadu, zazvonil telefon. Ve sluchátku se ohlásila Catrinona McCurrieová - hezká Catrinona, jak se jí řikalo, dřívější majitelka Kilkenny Olde Inn; prohlásila, že je ochotna věnovat na restauraci kostela svatého Patrika celé dva tisíce irských liber. Pravda, vědělo se přirozeně, jak přišla hezká Catrinona ke svým penězům a že si je tím způsobem vydělává doposud. Nebyla ostatně jen tak pro nic za nic ve svém rodném městě nejprominentnější představitelkou nejstaršího řemesla na světě, která proslula od Colraine nahoře až dolů po Babbyshannon, pročež není divu, že si Donnchadh netroufl za její lákavou nabídku jaksi spontánně poděkovat. Ale slíbil, že při příštím zasedání obecní rady tuto záležitost přednese.
Krátce nato, ještě téhož dne, zazvonil telefon u přednosty obecnno úřadu podruhé a opět volala hezká Catrinona. Aniž se třeba jen náznakem zmínila o jejich žinantní dopolední rozmluvě, zvýšila svou nabídku na rovných pět tisíc liber.
Pod tlakem daných okolností Donnchadh usoudil, že není záhodno dlouho chodit kolem horké kaše; cítil se povinován ihned nalít obecním radním čistého vína.
"Ovšem je to pro církev i pro nás hodně peněz," odpověděl, když ho Mrs McCurrieová žádala, aby se k jejímu návrhu vyjádřil okamžitě, "nicméně se obávám, že budeme muset vaši nabídku odmítnout. Prostě od vás nemůžeme žádné dary přijmout... a vůbec od žen vašeho řemesla."
Sice jí to řekl hodně po lopatě, ale Donnchadh přesto soudil, že se z té choulostivé situace vyvlékl šikovně a diplomaticky.
Ted' by se někdo mohl domnívat, že mu hezká Catrinona nejspíš pověděla své a kam tak asi celou obecní radu z Ballymore Mills poslala, ale chyba lávky! Zcela zjevně si totiž svatosvatě umínila, že vykoná něco dobrého pro své město a jeho církevní život. A proto netrvalo dlouho, než telefon u předsedy obecního úřadu zazvonil potřetí, byť k tomu došlo až příštího rána. Tentokrát nabídla paní McCurrierová obecní radě deset tisíc liber v hotovosti - a to tedy byl ovšem už opravdu pořádný balík peněz.
"Okamžitě svolám zasedání obecní rady," slibil jí Donnchadh. "Hned na dnešní večer. Jakmile dospějeme k nějakému usnesení, ozveme se vám. Dávám vám své slovo, spolehněte se."
Catrinona bez váhání souhlasila. Ještě téhož dne se navečer sešla obecní rada v bytě svéha předsedy. Dostavilo se všech šest radních, v celém městě velevážených pánů.
"Deset tisíc liber je víc, než na opravu hlavic sloupů a všechny ostatní práce potřebujeme. Zbude nám ještě dost a dost na tu netěsnící křtitelnici i na gotické mozaiky, které už taky volají po restauraci. Ale přesto - můžeme na sebe vzít takovou odpovědnost, anebo bychom měli peněžní dar od Catrinony McCurrieové odmítnout, když uvážíme její profesi a způsob života?"
V naprostém tichu začali členové obecní rady přemítat a dobře hodinku si lámali hlavy, jak by se nejlépe měli zachovat. Až nakonec místopředseda - byl to zvěrolékař 0'Counihan - se odhodlaně ujal slova:
"A proč bychom tu nabídku vlastně neměli přijmout?"
otázal se a vyzývavě se rozhlédl po zasedajících radních. "Když si to patřičně uvážime, beztak jde koneckonců o naše vlastní peníze, co se nám ted' můžou do pokladny vrátit!"
Willy Breinholst, Být či nebýt
Na úvodní stránku