Šarlatán
Sál byl nabitý k prasknutí, z velké většiny postaršími ženami.
Bylo to nějaké nové náboženství. Jeden z řečníků měl na sobě jen
turban a bederní roušku.
Velmi procítěně mluvil o moci,kterou má mysl nad
hmotou.
Všichni mu fascinovaně
naslouchali. Nakonec si dotyčný přišel sednout zpět na své místo,
přímo přede mne. Jeho soused se k němu naklonil a polohlasem
ho oslovil:
"Skutečně věříte tomu,co jste říkal, tedy že tělo samo vůbec nic necítí
a
všechno jsou to jen myšlenky?"
"Samozřejmě že věřím"odpověděl
šarlatán se
zbožným výrazem v tváři."
"Tak si se mnou prosím vyměňte
místo.
Na mě tady hrozně táhne".
"Šarlatán! Ruměnce svého umění dokresluje vlastní krví." S.J.Lec- polský satirik
Na úvodní stránku