Víly neexistují...Nebo že by přece?!

         ... Pořád se sice říká, že peníze nepřinášejí štěstí; a přesto existují případy, kdy v lidském životě znamenají jediné potěšení. A o jednom takovém případě si ted' budeme vyprávět.
         Jakub Spinkelberg vydělal své miliony pozemkovými spekulacemi, a protože měl šťastnou ruku při obchodování na burze, podařilo se mu ony miliony ještě zdvojnásobit. Taková spousta peněz mu stoupla do hlavy, a tak ted' den za dnem vysedával za zataženými závěsy ve své obrovské vile a přepočítával si jmění. Spočítal své paklíky peněz, naskládal si je před sebou na hromádky, celkovou sumu zapsal do pokladní knihy, všechno ještě jednou přepočítal a svazky bankovek pak nastrkal do tajných schránek za policemi, obrazy a táflovanými stěnami. Hned nato přišlo na řadu zlato a posléze jednotlivé mince, jichž měl plné pytle. Jeden po druhém je vysypal; mince potom roztřídil na psacím stole a spočítal. Když bylo všechno v pořádku a svůj majetek měl už zase pečlivě ukrytý, začal studovat hospodářské rubriky novin. O něco později zašel na burzu a zajistil si několik dobrých akcií - pokaždé ovšem jen takových, které si prověřil coby stoprocentně důvěry hodné. Což nebylo vždycky zcela jednoduché, nicméně až doposud se ještě nikdy nespálil. Navečer, s pocitem dobře vykonané práce - tedy poté co se domohl činže od svých četných nájemníků, živořících v polorozpadlých barabiznách, od rodin, které měly mnoho dětí a nemohly si dovolit nic lepšího než vlhký jednopokojový byt se záchodem vzadu na dvorku - odebral se Spinkelberg domů do své přepychové vily a vypočítal si svůj denní zisk. Teprve pak šel do postele, avšak nikdy dřív, než ostražitě pozamykal veškeré dveře.

         Byl typický parazit společnosti, krkoun k nevíře, ostuda poctivé, demokratické pospolitosti. Tento příběh nemá žádného opravdového hrdinu, a tak se zkrátka obejdeme i bez něj - vyprávět si ho prostě budeme. Hlavní postava je nyní známa a právě dospíváme k onomu večeru, kdy se událo cosi velice, převelice podivuhodného. Jako obvykle seděl Spinkelberg u psacího stolu a vršil bankovky do vysokých hraniček. Navlhčil si prsty a počítal a počítal, když vtom ho náhle oslnila ostře bílá, téměř fosforná záře.
        "Neboj se," zazněl v témž okamžiku něžný ženský hlas. "Nechci ti ublížit."
        Jakub Spinkelberg pozvedl ruku, aby si zastínil zraky, a svýma malýma chladnýma očima zamžoural směrem ke dveřím, odkud hlas přicházel. Nejasně spatřil obrysy krásné mladé ženy, zahalené do bělostného, téměř průsvitného roucha. V ruce držela hůlku a na hlavě měla zářivou zlatou korunku.
         Kdo jste?" chraptivě se otázal Spinkelberg.
         "Jsem víla," odpověděla ta bytost.
         "Nesmysl," vyštěkl Spinkelberg. "Víly neexistují."
        "Ale ano, já existuji."
        "Jestli jste víla, pak mi to dokažte," řekl Spinkelberg -načež víla lehounce přejela svou kouzelnou hůlkou po svazcích peněz na stole a všechny bankovky proměnila v pouhopouhé groše.
         Zcela ochromeně zíral Spinkelberg na hromadu pro něho bezcenných drobných.
         "Co jste to udělala?" vykřikl. "Co jste provedla s mými penězi, se všemi mými krásnými tisíckovkami? Okamžitě mi je přikouzlete zpátky!"
          Víla proměnila groše opět v bankovky a Spinkelberg je honem honem přepočítal, jestli opravdu žádná nechybí. Potom na vílu nevraživě pohlédl.
        "Co tu vlastně máte co pohledávat u mě v domě? Uvědomujete si vůbec, jak hrubě jste narušila mé soukromí, když jste sem vnikla?"
         Spletla jsem si dům," pravila víla přívětivě. "Chtěla jsem navštívit jednu malou nemocnou holčičku a splnit jí její přání, aby se zase uzdravila."
         "To je vedlejší vila," ucedil Spinkelberg nakvašeně a víla se užuž chystala vytratit. V tu chvíli bleskl Spinkelbergovi nápad.
          "Ale když už jste jednou tady," začal lstivě, "tak musíte splnit přání i mně."
         "Dobrá," souhlasila víla. "Ovšem nesmíte si přát žádné hmotné statky, peníze ani zlato."
         Spinkelberg se dlouho nerozmýšlel. Rozhodl se, že si bude přát noviny - deník z příštího roku. Potom, umínil si, prostuduje veškeré kurzy a v příštích dnech si opatří přesně ty správné akcie. Obrátkou tak znásobí své jmění.
         "Sežeňte mi Burzovní zprávy ze třináctého ledna příštího roku!"

Už za okamžik ležely žádané noviny před ním a víla zmizela. Dlouho do noci studoval Spinkelberg kurzy akcií i měnové kurzy a tak dlouho se probíral všemi tabulkami, až se všechny údaje z třináctého ledna příštího roku naučil nazpaměť. Byl to nejšťastnější den jeho života... - dokud mu pohled nepadl na titulní stranu listu. Tam stálo:

         "Při přestavbě jedné staré vily našli včera řemeslníci několik milionů ve zlatě a v bankovkách, ukrytých za táflovanými stěnami v zabudovaných tajných schránkách. Ve vile dříve bydlel známý pozemkový spekulant Jakub Spinkelberg, který skonal 13. ledna minulého roku, když ho při četbě novin ranila mrtvice."

Willy Breinholst, Jak si život zahrává
Na úvodní stránku