Muj pritel otevrel zesuvku pradelniku sve manzelky a vyndal z ni balicek
zabaleny do hedvabneho papiru. Nebyl to ledajaky balicek, ale balicek s krasnym spodnim pradlem. Odhodil papir a prohlizel si hedvabi a krajku.
"Toto jsem ji koupil, kdyz jsme byli poprve v New Yorku. Od te doby
ubehlo
asi 8 nebo 9 roku. Nikdy si to neoblekla. Chtela si TO nechat na
zvlastni
prilezitost. A ted, myslim, prisla ta chvile." Priblizil se k posteli a polozil pradlo k ostatnim vecem, ktere chtel poslat do pohrebniho
ustavu.
Jeho zena prave umrela. Kdyz se ke mne otocil, povidal: "Neschovavej nic
na
zvlastni prilezitosti, kazdy den,ktery zijes, je vyjimecny."
Stale jeste
myslim na jeho slova, nebot zmenila muj zivot. Dnes ctu daleko vic nez
predtim, a uklizim daleko min. Sedim na sve terase a vychutnavam
prirodu bez toho, abych si vsimal burinu v zahrade. Stravim vic casu se
svou
rodinou a se svymi prateli a mene casu v praci. Pochopil jsem, ze zivot
je
sbirka zkusenosti, kterou je treba chranit. Od nynejska nic neschovavam.
Pouzivam denne svoje kristalove sklenicky. Kdyz se mi chce, obleknu si
svoje
nove sako, kdyz jdu nakupovat do supermarketu. I svoje oblibene vune
pouzivam vzdy, kdyz mam na to chut, nenechavam je na svatky. Vety jako
"Jednoho dne..." zmizely z meho slovniku. Kdyz se to vyplati,chci veci
hned
a chci je videt, slyset, vnimat a chci je delat.Nejsem si celkem jisty,
co
by byla delala manzelka
meho pritele, kdyby byla vedela, ze tu uz zitra nebude
"Zitra" - sluvko,
ktere bereme az prilis casto na lehkou vahu. Myslim, ze by byla jeste
zavolala sve rodine a blizkym pratelum. Mozna i dalsim pratelum,aby se
udobrila, anebo omluvila za spory. Myslenka, ze by byla jeste sla na
veceri
do cinske restaurace, se mi velice zamlouva, cina byla totiz jeji
oblibene
jidlo.
To jsou ty vsechny male neudelane veci, ktere by mne velice rusily,
kdybych
vedel, ze jsou moje dny spocitany. Znervoznovalo by mne, kdybych uz nemel
videt pratele, s nimiz jsem se chtel jeste "jednoho dne" potkat.
Znervoznovalo by mne,kdybych nenapsal dopisy, ktere jsem chtel "jednoho
dne"
napsat. Znervoznovalo by mne, kdybych nerekl dost casto sve mile, jak ji
mam
rad. Nyni uz nepromeskam nic. Nic, co muze prinest radost a usmev do meho
zivota, neodsouvam a neschovavam na pozdejsi dobu. Rikam si, ze kazdy den
je
neco zvlastniho... Kazdy den, kazda hodina, kazda minuta jsou neco vyjimecneho.
použito jednoho emailu, který byl odesílán více lidem, původního adresáta neznám
Na úvodní stránku