Co by tomu řekla Pýthie?
Stalo se jakýmsi módním zvykem médií tázat se psychologa na názor. Jeden nám tvrdí, že spořič obrazovky počítače vypovídá o vlastnostech majitele. Nemáte-li spořič, snažíte se odlišit. Podle jiného o člověku hodně prozradí, jakou si vybere znělku do mobilu. Expertka na partnerské vztahy zase hlásá, že fotbalové zápasy jsou perfektním místem pro nalezení lásky. Tribuna prý nabízí tobogan emotivních a fyzických reakcí
a stadion by se dle ní mohl stát tanečním parketem budoucnosti.
Po otevření se světu k nám proniklo mnoho knih o dosažení úspěchu s mottem typu "poznej sám sebe". Ten řecký nápis "Gnóthi sea uton" byl v Apollónově chrámu v Delfách. Na zlaté trojnožce tam sedávala kněžka Pýthie. Omámena pojídáním vavřínu a parami plynů (posvátného pramene nebo z podzemí) vyluzovala výkřiky, jež pak kněží objasňovali. Odtud ta tajemná pythická mluva, neboť výklad byl promyšleně nejednoznačný
a mohlo se to interpretovat tak i onak. Král Krésus byl tak bohatý, že poslal pro radu do Delf na pět tun zlata.Věštba zněla, že pokud překročí řeku Halys, zničí velkou říši. Král vytáhl do boje a říše opravdu padla. Jenže to byla ta jeho. Kdoví co by Pýthie řekla osudu novodobého válčení 21.století.
I já si někdy připadám jako intoxikovaný výpary, když procházím knihkupectvími. Vidím knihu "Jak plavat se žraloky a zůstat přitom naživu". Jako odpověď se vnucuje myšlenka: být také dravcem. Vedle čtu "Jak by se Konfucius domáhal zvýšení platu". Nevím, jak to bylo s jeho mzdou, nicméně v jeho Hovorech (v překladu J.Průška) čtu: "hrst rýže k jídlu, doušek vody k pití, žití v bídné ulici- pro jiné by to bylo nesnesitelně skličující, ale Chuej (=Konfuciův žák) zůstával stále vesel". Je tu i kniha "Tao peněz". Tao (čínsky cesta) se někdy píše i s velkým písmenem pro význam toho symbolického slova Cesta. Podle taoismu se moudrý člověk oprošťuje od věcí tohoto světa, neboť v nich nevidí žádnou hodnotu. Je to filosofie harmonie žití podle přírody, v upouštění od žádostí, v jednoduchosti. Mimochodem, podobně zněl i jiný nápis z Delf- " Méden agan" (Ničeho příliš).
Nejsem lhostejný k penězům, ale cesta k jejich nabytí by měla mít své hranice. Obecně platí, že znehodnocováním
a zpoplatňováním čistých symbolů (a uvádím to třeba na příkladu knihy Tao peněz) se ty pomyslné mantinely bortí, kvůli zisku se vše dovoluje a ideály devalvují a mizí. Slýchávám, jak původní krásné myšlenky našich nezapomenutelných prezidentů jsou parodovány- třeba v "nebát se a nakrást" nebo "pravda
a láska nikdy nezvítězí nad lží a nenávistí".
A jaký zaujmout postoj k činům, na něž máme opačný názor? Už Voltaire děl: "Nesouhlasím s tím, co říkáš, ale do poslední kapky krve budu bránit tvé právo to říci." Platí to
v politické diskusi stejně jako v běžném životě. Jen ten způsob žití nesmí omezovat toho druhého. Jako třeba když za chybnou aktivitu soukromé televize (stát ji neuhlídal) máme zaplatit přes 10 miliard korun. Graf zisku té televize stoupá, nicméně její ředitel se na té částce podílet nehodlá. Kupodivu má stále mnoho fanoušků. Věřme jen, že většina z nich netouží po tom
stát se také žraloky.
Četl jsem kdysi knihu J.Kirschnera "Pomoz si sám, stejně ti nikdo jiný nepomůže". Její název je nadsazený, ale podnětný. Nosnou myšlenkou je, že bychom měli svobodně rozhodovat sami o sobě a ne jen dělat to, co nám radí a kam nás manipulují jiní. O tom vypráví i příběh muže, krmícího dobrmana rybím tukem. Někdo mu poradil, že je to pro psy zdravé. Každý den mu sevřel hlavu mezi koleny, násilím otevřel mordu a lžičku strkal do krku. Zvíře se vždy úporně bránilo. Jednou se vyškublo a tuk se vylil. K překvapení pána pes začal podlahu
i lžičku olizovat. Ukázalo se, že nemá nic proti rybímu tuku, ale proti způsobu, jakým mu ho jeho pán vnucoval.
MUDr.Miroslav Ilgner, http://www.volny.cz/homeopatie
Na úvodní stránku