Samuraj chytil v řece rybu a právě si ji chtěl připravit k jídlu, když z houští vyskočila kočka a úlovek mu ukradla. S velkou zlostí samuraj vytasil meč, mohutným skokem dostihl kočku a rozsekl ji vedví. Ještě však rybu ani nedojedl a už ho začaly trápit výčitky svědomí, protože jako bohabojný buddhista usmrtil živého tvora. Když se samuraj vydal na cestu domů, zpíval vítr ve větvích stromů "mňau". Ve zvuku jeho kroků zaznívalo "mňau". Lidé, kteří šli proti němu, jako by na něj volali "mňau". Slova jeho manželky byla "mňau". V pohledu jeho dětí se zračilo "mňau", v noci se mu o něm zdálo. Ve dne se nakonec každý tón, každá myšlenka, každý počin
proměňovaly v mňoukání. Nakonec sám sebe cítil jako jedno jediné "mňau".
Šlo to s ním rychle z kopce. Bez přestání a všude ho trýznilo mňoukání, a tak se vydal k jednomu starému zenovému mistrovi a prosil ho o pomoc. Samuraj líčil, v jak strašném stavu se nachází. Zenový mistr vážně pravil: "Jste samuraj, jak jste jen mohl tak hluboko klesnout? Jestliže všechno to mňoukání nedokážete ovládnout, nezasloužíte si nic jiného než smrt. Nemáte jinou volbu, než zde a nyní provést harakiri. Jako buddhista cítím s vámi, a až si začnete rozparovat břicho, useknu vám mečem hlavu, abych zkrátil vaše muka." Samuraj měl před očima mistrovu autoritu a bezvýchodnost své situace - a souhlasil. Nehleděl na strach ze smrti, klesl na kolena, uchopil oběma rukama svou dýku a namířil si ji na břicho. Za ním stál mistr a vytasil svůj meč: "Pravý okamžik je tu, začněte!" Samuraj si nasadil hrot dýky na břicho a skoro už ji vbodl dovnitř, když tu k jeho sluchu dolehl mistrův hlas: "Co je ted' s vaším mňoukáním? Pořád ještě slyšíte ,mňau'?" "Ne," odpověděl samuraj užasle, "nic neslyším. Vůbec nic." "No tak když už nic nemňouká," řekl mistr, "není už ani nutné umírat."
zdroj :
Marco Aldinger: Moudrosti a příběhy zenu
Na úvodní
stránku