Jsme mostem přes navždy.
Někdy máme pocit, že už nezbyl ani jediný drak. Ani jeden odvážný rytíř, ani jedna víla, která by se
ladně míhala tajuplnými lesy a okouzlovala srny a motýly svým úsměvem.
Někdy máme dojem, že naše doba už nemá žádné překážky, že je bez dobrodružství.
Osud je pro nás cesta za horizont, planoucí stíny, které se přehnaly kolem a dávno pominuly.
Jak je příjemné se mýlit. Princezny, rytíři, kouzla a draci, záhady a dobrodružství....
nejenže jsou i tady a teď, jsou vším, co kdy na zemi existovalo!
V našem století samozřejmě změnili oděv. Draci dnes například nosí vládní obleky. Démoni společnosti skřípají zuby, vrhají se na nás, když náhodou zvedneme oči od země, a vyzývají nás, abychom se dali doprava
na rozcestích, kde nás učili zatáčet doleva. Zdání se stalo natolik skutečným, že princezny a rytíři mohou být skryti jeden před druhým, ukryti sami před sebou samými.
Ve snech nás však Mistři reality navštěvují stále, aby nás povzbudili a řekli nám, že jsme štít proti drakům ještě neztratili, že námi teď proniká oblouk modravého napětí, abychom mohli změnit náš svět tak, jak chceme. Intuice nám do uší šeptá pravdu: "Nejsme prach, jsme zázrak! Jsme mostem přes navždy. Kleneme se nad mořem, pro potěšení se vrháme do dobrodružství, pro zábavu prožíváme záhady, volíme prohry, triumfy,výzvy a všemožné výhody, zkoušíme to znovu a znovu, učíme se lásce a lásce a lásce....
Richard Bach, Most přes navždy
Na úvodní stránku