Kohoutí zakokrhání.


         Dneska brzy ráno mne probudilo kohoutí zakokrhání. Nejdřív se ozval jeden kohout, pak druhý a pak už to v okolí kokrhalo jako v mém rodném městečku, kde každý na svém dvorku choval slepice s kohoutem. Aby bylo jasno, to kohoutí kokrhání mne probudilo v Praze; nebydlím sice v centru, ale ani ne na okraji, kde se ještě vesnice nesmířila s městem. Pozorně jsem naslouchal všem kohoutím kokrháním a snažil se je přeložit do naší hláskové podoby, a pokaždé mi vycházelo ono knižně známé kykyryký. Jednou s tvrdým y, to když kohout zakokrhal basem, jednou s měkkým i, to byl zase tenor, ajindy zase kukuruhů, jako kdyby kohout chraptěl nebo huhňal. Jeden málomluvnější kohout zakokrhal jen kykyrýk, a znělo to, jako když utne. Byl jsem potěšen zjištěním, že í v Praze kokrhají kohouti. Dýchla na mne z toho jakási venkovská idyla a jen mě zajímalo, jak zní takové kokrhání přeloženě třeba do čínštíny. Kohouti kokrhali o sto šest i o sto sedm, mně bylo v posteli slastně a vůbec mě nenapadlo, že mne jejich kokrhání vyrušilo ze spánku, že mi ho přímo protrhlo a měl bych proto žalovat majitele kohoutů, jak se nedávno stalo v holandském městečku Groníngenu. Soud řešil spor mezi dvěma sousedy, z nichž jeden si stěžoval na sousedova kohouta, který ho ráno budí kokrháním, a tento spor vyhrál. Majitel musel bud'to svému kohoutovi nasadit náhubek, nebo zaplatit pět set guldenů jako odškodné za každé kokrhání, kterým bude probuzen soused. Mně se to soudní rozhodnutí pranic nelíbí. Kokrhání pro mne vždycky znamená ujištění, že se svět znovu probouzí do nového dne, že právě jím se otevírá den, že právě jím se nastoluje řád věcí, jak má být. Vyznávám řád věcí v životě soukromém i nesoukromém, v přírodě i nepřírodě, a patří k němu i ti halasící kohouti. Jen at si halasí, jen at se předhánějí s ranním halasením ptáků, jen at všichni svým radostným pokřikem oznamují, že jsou. Nu co, to protržené ráno jsem si v klidu dospal. A vždycky budu považovat za nebezpečné, když chce někdo umlčečet něčí zpěv, i když se jedná jen o kohoutí kokrhání


Michal Černík, Povím Vám něco milého
Na úvodní stránku