Cenu má pouze cesta. Pouze ona trvá, kdežto cil je iluze poutníka,
kráčejícího od hřebene k hřebeni, jako by smysl byl v dosaženém cíli.
A právě tak nemůžeš pokročit, pokud nepřijmeš, co je. A v odpočinek
nevěřím. Neboť drásá-li člověka nějaký rozpor, není správné volit
nejistý a nehodnotný klid za cenu slepého přijetí jednoho ze dvou prvků
rozporu. Vyhýbá se snad cedr větru? Co by tím získal? Vítr ho drásá, ale
i otužuje. Kdo by dokázal oddělit dobré od zlého, byl by věru moudrý.
Hledáš, jaký dát životu smysl, ale smyslem je především stát se sám
sebou, a ne pominout rozpor a tak dosáhnout ubohého klidu. A když tě
něco drásá a staví se ti na odpor, dopřej si volnost růstu, neboť to
zapouštíš kořeny a proměňuješ se. Buď blahoslavena ta otevřená rána, z
níž se zrodíš: vždyť žádná pravda se neukazuje a není k dosažení v tom,
co je zjevné. A pravdy, jež se ti nabízejí, jsou určeny jen k pohodlí
a podobají se práškům na spaní.
Pohrdám lidmi, kteří se sami otupují, aby zapomněli, nebo se pro osobní
klid sami zjednodušují a udusí v srdci některou z tužeb. Pamatuj si, že
každý neřešitelný protimluv, každý nesrovnatelný rozpor tě nutí růst,
abys ho do sebe pojal. Nabíráš v uzlu svých kořenů beztvarou
zemi, její křemen a humus, a k slávě boží buduješ cedr. Jen takový
chrámový pilíř dosáhl slávy, který se zrodil v průběhu dvaceti pokolení
ze svého střetávání s lidmi. A chceš-li růst ty sám, střetej se se svými
rozpory: vedou tě k Bohu. To je ta jediná možná cesta. A proto rosteš,
přijmeš-li utrpení.
Antoine de Saint-Exupéry,Citadela
Na úvodní
stránku