Mladý zenový mnich měl za úkol doručit do vlastních rukou důležitý dopis. Po cestě měl přejít přes most, tam však stál zkušený samuraj, který složil přísahu, že prvních sto mužů, kteří budou chtít přejít most, vyzve na souboj. Devadesát devět jich už zabil. Mnich prosil samuraje, aby ho nechal projít, protože musí doručit velice důležitý dopis: "Slibuji, že se vrátím a budu s vámi bojovat, jakmile dopis doručím." Samuraj nejprve váhal, pak však svolil a mnich mohl pokračovat v cestě.
Když doručil dopis, vyhledal mnich, protože si byl jist, že bude brzy muset zemřít, svého mistra, aby se s ním rozloučil. "Musím bojovat s jedním velkým samurajem, a ještě nikdy jsem neměl v rukou meč. Určitě mě zabije." "Vskutku," odpověděl mistr, "zemřeš, protože nemáš šanci zvítězit. Naučím tě tedy, jaký je nejlepší způsob umírání: Zvedneš svůj meč nad hlavu, oči budeš mít zavřené a budeš čekat. Až se temena tvé hlavy dotkne něco chladného, bude to smrt. V tom okamžiku uvolníš paže a pustíš všechno, co si myslíš, že máš. To je všechno."
Mnich se poklonil před svým mistrem a vydal se k mostu, kde na něho čekal samuraj. Oba se přihotovili k boji. Mnich dělal přesně to, co mu radil jeho mistr. Vzal meč do obou rukou, pozvedl jej nad hlavou, zavřel oči a nehnutě čekal. To samuraje nanejvýš překvapilo a zmátlo, poněvadž postoj jeho protivníka ani v nejmenším neprozrazoval strach. Zmocnila se ho nedůvěra, opatrně se přibližoval k mnichovi, který stál naprosto klidně, soustředěn pouze na temeno hlavy. Samuraj si myslel: Ten muž je očividně nesmírně silný. Měl odvahu se vrátit a bojovat se mnou. Mnich tu stále ještě nehnutě stál. Samuraj si stále méně věděl rady, a náhle došel k závěru: Tento muž je bezpochyby mimořádný válečník. Od začátku zaujímá útočný postoj, a k tomu ještě zavírá oči! Mnich mezitím na samuraje úplně zapomněl, naprosto se soustředil na to, aby poslechl rady svého mistra a důstojně zemřel, stál tu oproštěn ode všech světských věcí a osvobozen. Samuraj si mezitím už byl zcela jíst, že při sebemenším pohybu bude rozseknut vedví, a začal nakonec hovořit plačtivým hlasem: "Mějte se mnou prosím soucit a nezabíjejte mě. Myslel jsem, že jsem mistrem umění meče, ale nyní vím, že jsem se dnes setkal s pravým mistrem. Přijměte mě prosím jako svého žáka a vyučte mě v cestě umění meče."
Moudrosti a příběhy zenu, Marco Aldinger
Na úvodní
stránku