O pokoře


         Člověk, sedící na břehu rybníku, s respektem a tichým obdivem pozoroval lovící volavku. Pták s dlouhým krkem byl velký jako čáp. Volavka měla dlouhý šídlovitý zobák a potravou jí byly ryby, po kterých prudce vymršťovala zobák, který se zasekával do hladiny. Obyčejně zásah neminul cíl.Volavka rychle cukla hlavou zpět, rybu povyhodila vzhůru do vzduchu, bleskurychle otevřela zobák, kterým poté ryba zajela a vklouzla přímo do jícnu a odtud se pak po několika trhavých pohybech dostala do žaludku.

         Ten člověk se jí snažil napodobit. Vytáhl z baťohu chléb, utrhl kousek, vyhodil do vzduchu, nastavil ústa a snažil se jídlo polknout. Nešlo mu to vůbec. Napoprvé, napodruhé, ani po desáté se mu to nepovedlo. A tak znova pozoroval volavku, sledoval tu naprostou přesnost a koordinaci jejích pohybů. Fascinovala ho ta ladnost a rychlost. Zkoušel ji napodobovat tak dlouho, až se mu to nakonec také povedlo. Poprvé, podruhé a i potřetí uspěl. Povzbuzen vydařeným dílem se rozhodl, že toto ovládne naprosto dokonale, jako nikdo jiný. Rozhodl se být dokonce lepší, než ta volavka. A tak neúmorně cvičil hodinu, dvě, tři i čtyři hodiny denně, později i celé dny za sebou. A protože cvičení dělá mistra, brzy ovládal polykat nejen chleba, ale i rohlíky, brambory, jablka, banány, později pak též střepy skla, hřebíky, žiletky, ba dokonce i nože. Zvykl si na obdiv diváků, mluvilo se o něm, psalo se o něm, vydělával hodně peněz.....- a zpyšněl.

         Jednou se ho kdosi z obecenstva zeptal, od koho se tomuto umění naučil. „Od nikoho, mám ten dar od Boha a pílí jsem tento svůj talent ještě více zdokonalil"- tak samolibě artista odvětil, vyhodil další dlouhý nůž ještě do větší výšky a po očku s potěšením pozoroval, jak diváci obdivně vzdychají. Nikdy se pak již nedozvěděl, proč mu ten nabroušený nůž probodl krk.








Na úvodní stránku