16.srpna.
Když je vám zle, vstává se vám mnohem hůř, než když vstáváte do
pošmourného dne. Rozhodující je počasí ve vašem nitru. To moje bylo
povětšinou celkem slunečné, ale snad nikdy nebylo úplně ideální a bez
poskvrnky. Vždycky něco nesedělo, i když jsem si užíval života plnými
doušky. A protože to bylo příjemné, člověk si tu rozkoš umocňoval kávou,
cigaretami, cestováním, poznáváním lidí, pivem, whiskou, hazardními
hrami, souložením, smíchem, klábosením a tak dále a tak podobně.
Ale k
čemu je vlastně mládí a zdraví, když ne k tomuhle? Můžete chtít po
nesmrtelnosti, aby si sedla do křesla a řekla něco, co by se mohlo tesat
do kamene? To by byl skoro zločin, a přece ti chudáci, které přepadla ta
choroba nebo se dali na tohle povolání, považovali za nutné zasednout ke
stolu a říct něco - velký a dobrotivý Bože, říct něco, říct něco, co by
měl každý slyšet. A přirozeně to, co se jim nakonec podařilo ze sebe
vymáčknout, bylo přinejlepším skvělé, neuvěřitelné, krásné, ale nebylo
to kafe, cigarety, cestování, poznávání lidí, pivo, whisky,
hazardní hry, souložení, smích, klábosení a rozkoš.
Právě díky těmto
věcem může nebohý vězeň v tomto křehkém těle na chvíli upláchnout na
svobodu. Pokud ne, žádná svoboda neexistuje, nebo si ten dotyčný musí
definovat svobodu jako otroctví, transformovat si tohle do formy
svobody, možná té největší. Ovšem i první přístup má své mouchy a někdy
vás moc neutěší, protože kafe, cigarety a spol. vedou v posledku k rozpolcenosti, zapomnětlivosti, kašli, nejrůznějším bolestem v útrobách,
ostré vystřelující bolesti kolem srdce nebo porůznu v nohách i rukou,
ztrátě smyslu pro realitu, dezorientaci a takřka neotřesitelné nechuti k
čemukoliv.
Co může člověk dělat, aby aspoň trošku důstojně prožil všechny ty dny a
roky svého života? Tak tedy, dá se to formulovat asi tak miliónem
způsobů, ale nakonec to vyjde skoro nastejno - snažit se ze všech sil v
souladu se zákonem a pravdou, ve vlastní prospěch a jménem svých
očekávání, aby to co nejelegantněji a aspoň trochu smysluplně dovedl až
do konce, a přitom nikomu neuškodil.
William Saroyan, Zápisky o životě,smrti a útěku na
Měsíc
Na úvodní
stránku