Životní přání



         Čas od času jsem měl možnost sledovat, jak se uskutečňují přání v mém životě a v životech lidí, které znám. A snažil jsem se najít někoho, kdo nedostal, po čem opravdu toužil, ale zatím jsem ho nenašel. Věřím tomu: co si v myšlenkách dobře připravíme, jednoho dne začne a na vlastní kůži si to prožijeme.
        V New Yorku jsem potkal dívku, která bydlela v přeplněném brooklynském činžáku, obklopená starým betonem a popraskanými cihlami, pocitem marnosti a strachem i náhle propukajícím pouličním násilím. Nahlas jsem se podivil, proč odtamtud hned neodejde a nepřestěhuje se do Ohia nebo Wyomingu, kde by na venkově mohla volně dýchat a poprvé v životě si sáhnout na trávu.
         "Nedokázala bych odejít," svěřila se mi. "Nevím, jaké to tam je." A pak dodala velmi upřímnou a moudrou větu: "Myslím, že se víc bojím toho, co neznám, než nenávidím to, co mám teď'..."
         Raději si přeje mít kolem sebe na ulicích nepokoje a výtržnosti, špínu, metro a davy, kde si člověk připadá jako sardinka, tomu dává přednost před neznámem. Co si vymodlila, dostala; nesetkává se teď' s ničím, co neviděla dřív.
         Zčistajasna jsem pochopil zjevnou věc. Svět je, jaký je, protože si ho takový přejeme mít. Jen když se změní naše přání, změní se i svět. Jestliže po něčem skutečně toužíme, podaří se nám to získat, ať je to cokoli.............

        .. ........... Když jsem před několika roky v létě na Středozápadě dělal vyhlídkové lety, někteří z pasažérů tu a tam poznamenali: "Vy ale máte skvělý život, jste volný a kdykoli můžete jít, kam se vám zachce... Kéž bych mohl žít jako vy." Znělo to velice toužebně.
         "Pojeďte se mnou," nabízel jsem jim. "Můžete prodávat lístky, držet davy od letadla, připoutávat pasažéry na předním sedadle. Snad vyděláme dost, abychom z toho mohli žít, možná zkrachujeme, ale v každém případě jste vítán." Mohl jsem to říci, protože za prvé se mí prodavač lístků vždycky hodil a za druhé jsem věděl, jaká bude odpověď.
         Nejdřív bylo ticho, a potom: "Děkuji, ale... Víte, mám své zaměstnání. Kdyby toho nebylo, šel bych s vámi..." Ten člověk vlastně říkal, že kdo po něčem touží, své přání ještě nemusí myslet zcela vážně, každý si víc přál mít své zaměstnání než žít jako letec vyhlídkových letů, stejně jako ta dívka v New Yorku dávala přednost svému činžáku před trávou ve Wyomingu nebo před jakýmkoli jiným neznámem.
         Někdy o tom za letu uvažuji. Vždycky dostaneme, po čem skutečně toužíme, ať se nám to líbí nebo ne, výmluvy se nepřijímají. Každý den se naše životní přání přibližuji k svému uskutečnění kým si nejvíc přejeme být, tím jsme. Podle mě je to spravedlivé; vůbec nemohu říci, že bych měl výhrady k tomu, jaký je tento svět.

podle R.Bacha


Na úvodní stránku