Víte, co si děti kupují ?
Děti se stávají oběťmi stále neomalenějších útoků na své podvědomí. Dětské časopisy jsou plné skrytých reklam na cokoliv od hudebních skupin přes oblečení až po čokoládové tyčinky. Veřejnoprávní televize bere peníze za to, že vysílá reklamu těsně před znělkou Večerníčku, a působí tak už na dvouleté děti. Maskuje to tím, že nejde o reklamu, ale o sponzorské vzkazy. V normálních reklamních blocích vystupují děti, které svým vrstevníkům ukazují, jak je s inzerovaným zbožím všechno prima. Malý pojídá s radostí jogurt od babičky, starší si užívá s lehkým děvčetem jenom díky tomu, že vypil hnědou limonádu. Nemluvě o tom, že reklamy koukají z učebnic, školních sešitů, pastelek a mnohých dalších školních pomůcek. Kontrolní otázka: Víte, proč se vaše dítě rozhodlo při posledním nákupu v supermarketu právě pro konkrétní značku jogurtu?
Děti navíc mnohdy nejsou ani cílem, ale pouze prostředkem, jak se dostat do peněženek rodičům. Jen co je otcové vynesou v peřinkách z porodnic, slétají se na ně jako supi agenti pojišťoven s nabídkou zaručeně nejvýhodnějších pojistek. Adresy sotva narozených dětí získávají v matrikách nebo přímo u zdravotníků. O něco později v mateřských školkách a školách malují děti na přání reklamních agentů postavičky z reklam na stavební spoření, soutěží ve znalostech o tomto finančním produktu a vyplňují do anketních lístků osobní údaje celé své rodiny. Ty potom slouží jako podklad dealerům, aby zaútočili na city i rozum jejich rodičů. Kontrolní otázka: Víte, kde vzaly finanční ústavy, které nabízejí své služby, spojení právě na vás?
Je nejvyšší čas začít reklamu zaměřenou na děti velmi přísně hlídat. Příklady z Evropy jsou známé - některé státy zakazují vysílání reklam dopoledne, jinde jen před a po dětských pořadech. Na všechno, co se děje ve školách, tam mají rodiče daleko větší vliv než v České republice. A na reklamní agentury velmi tvrdě dohlížejí státní orgány. Koneckonců i v tuzemském Kodexu reklamy stojí, že nikdo nesmí využívat nedostatku zkušenosti a znalosti, nebo naopak nadbytku důvěřivosti spotřebitelů. A to u dětí platí dvojnásob.
Autor: Jakub Turek
Na úvodní stránku