Rychleji, rychleji…..

Na přelomu roku se točil v Praze film Krysař. Počátek natáčení byl na Silvestra v 10.00 hodin a konec na Nový rok v 9.45 hod. Byli u toho i delegáti Guinessovy knihy rekordů. Šlo o rýpnutí do stojatých vod filmu. Scéna nešla dopředu plánovat. Komparsem byli slavící Pražané a do záběrů se vměšovali ochmelkové. Bylo řečeno, že kdyby lihovina napadla i štáb, pak by to dotočil ten nejstřízlivější. Byl to takový jam session profesionálů. Slovy režiséra "není lepší obraz apokalypsy, než pusté ranní pražské ulice se střepy a zvratky". Ráno, v němž je město zbavené krys, respektive zla.

         Nevím, která z Múz políbila režiséra. Je jich devět a chcete-li je uvidět, pak v Národním divadle pohleďte na strop. Zvěčnil je tam F.Ženíšek. (Nejsou tam ale všechny původní, řecké, najdete tam jen některé z nich.) Kalliopé, Krásnohlavá, je Múzou filosofie, eposu a rétoriky. Drží voskovou tabulku s rydlem a stála i u Homéra. Thálie, Kvetoucí, s komickou škraboškou na líci, je bohyní komedie. Melpomené, Pěvkyně, obtočená břečťanem, personifikuje tragédii. Kleió, Zvěstovatelka, držící knihu, si hledí historie. Erató, s kytarou, hájí milostnou poezii. Terpsichoré, Křepčící, dbá o tanec. Euterpé, Utěšitelka, je zobrazována s flétnou a věnuje se lyrice. Úraníá, Nebešťanka, žehná se svou zeměkoulí astronomii. Poslední Polyhymnia, Plná zpěvů, ochraňuje zpívání. Jakpak by se jmenovala desátá, soudobá Múza, inspirující režiséra? Timeé, Časoměrka, ověnčená hodinkami?

           V 18.století žil německý důstojník, baron Münchhausen. Své druhy bavil neuvěřitelnými vojenskými a loveckými báchorkami z jeho tažení po Rusku. Třeba jak uvízl s koněm v močálu a pak se za vlastní cop vytáhl. Nebo jak žil v břiše velryby. Ani při největších výstřednostech ten pábitel nehnul brvou. Jeho příběhy zfilmoval též K.Zeman- bylo to o baronu Prášilovi. Jakpak by takový Prášil, kdyby byl přednostou chirurgie, operoval na Silvestra? "No to jsme vám řezali jednoho z ulice- bolelo ho břicho. Hned jsme ho vezli na sál. Žádné rentgeny, odběry krve či rozvahy- to je ztráta času, chtěli jsme to zvládnout do tří minut. Krédem nám byla improvizace. A když ovínění doktoři neudrželi skalpel, nic se nedělo, sfoukli to sanitáři. Na sále měřili lidé od Guinesse. Když jim spadly do rány stopky, tak jsme je tam zašili. Aspoň byla změna. Hlavně že jsme zatřásli se zatuchlými vodami klasické chirurgie. Byl to happening, ale s odborníky!"

         Slovenský filmař M.Mináč natočil svědectví Síla lidskosti. Je to o britském finančníku N.Wintonovi, který zachránil 669 převážně židovských dětí. Koncem r.1938 je dal před Hitlerem vyvézt osmi vlaky z české země. O skutku nemluvil a o všem se dovídáme až z filmu. Sbírání podkladů, pátrání v archívech a vlastní natáčení trvalo tři roky. Film obdržel v r.2002 mezinárodní cenu Emmy za nejlepší neamerický dokument.
         Nevěřím, že se dá za 24 hodin natočit dobrý celovečerní film. Taková rychlost je spíše bližší sféře dokumentárních snímků. Neústupně si svou pravdou ale jistý nejsem. Nechtěl bych, i když přísloví praví "dílo kvapné, málo platné", aby sloupek vyzněl jako znevážení filmu a poskvrnění práce režiséra F.A.Brabce. Jde mi jen o pozastavení nad tím, jestli jím zvolené tempo není, byť třeba nevědomou, úlitbou nynější hektické době, v níž se klade důraz na rychlost a výjimečnost, kdy se to výstřelky kolem nás jen hemží a kde se profit hledá i tam, kde by to dříve nikoho nenapadlo.

         Fejeton jistě vyvolá řadu nesouhlasných reakcí. Té první kritiky se mi dostalo od manželky a dcery. Prý to vidím moc usedle. Dcera horuje pro bezprostřední inspiraci a žena věří, že jde o nápaditý přístup k uměleckému dílu. Třeba se dočkáme, že krysař vyvede všechny ty opilce ven z města. Nechme se překvapit. Bližšího posouzení se dočkáme už 6.března, kdy má být první promítání!

MUDr.Miroslav Ilgner, http://www.volny.cz/homeopatie


Na úvodní stránku