Účel světí prostředky.
"Slyšel jsem o narození dvouhlavého telete, viděl bílého srnce a též hada s dvěma hlavami. Tyto anomálie a genetické hříčky vznikly podivně a tajuplně. Příroda si tu zahrála svoji neuvěřitelnou hru. Na internetu najdete stránku, kde si jakýsi Japonec z New Yorku také hraje, rovněž neskutečně a navíc krutě. Radí jak na koťata. Nejsou ale ledajaká- jsou bonsajová. Narozené mláďátko nasouká do láhve a zavede do něj hadičku na krmení. Též se musí zavést trubička na vyměšování, jinak by se utopilo ve vlastních výkalech. A doporučuje nezapomenout na dýchací otvor, aby se neudusilo. Tolik ohleduplných instrukcí. Jak kotě roste, tak ho nádoba tvaruje. No a když je kočky plná sklenice a dílo hotovo- láhev rozbijete a máte bonsaj. Zvláštní, živou a mňoukající. Koupit můžete kotě, náčiní i skleněné formy. Což takhle bonsaj vzhledu pyramidy?
Četl jsem, jak britští vědci vymysleli pěstování atraktivních jablíček s kresbami. Prodávají se v hrabství Kent. Malé plody se na stromě zabalí, aby k nim nemohlo slunce. Před sklizní se pak odhalí a nalepí se na ně obrázek. Jablka zčervenají kromě místa nalepené plošky. V Německu si zase můžete koupit toaletní papír, na kterém jsou napsaná různá literární díla. Získáte tak třeba básně klasiků H.Heineho či CH.Morgensterna. Na Frankfurtském knižním veletrhu vysvětluje ředitel firmy jejich filosofii : "Chceme, aby lidé naše knihy používali".
Co mají společného tyto zdánlivě nesouvisící případy? Autoři se snaží přesvědčit o dobré myšlence a rádoby chytře odůvodňují smysl svého počínání. U koťat se mluví o umění, tvořivosti či o neobyčejné hračce. Zabalený dáreček pro batole. U jablíček se chválí nápad jak přivést děti ke zdravé stravě místo nezdravých sladkostí. A že jsou ta jablka drahá? Vždyť je s nimi tolik práce! Jakási odbornice na výživu dokonce tvrdí, že jedním z největších světových problémů je udělat ovoce přitažlivé pro děti. Jako kdyby nevěděla, že na světě stále umírá mnoho dětí hlady. Dětí, které by byly vděčné za jakékoli jablko. U toaleťáku se vyzdvihuje, jak to lidi přivede k četbě. Kde jinde v naší hektické době najdete chvilku klidu na čtení než na záchodě, že? A kde já vidím tu červenou nit, to jádro pudla? Je to nepřirozené, neumírněné a hybatelem je byznys za každou cenu.
Když v 16.století katolická církev prožívala krizi, přišel jí na pomoc jezuitský řád Tovaryšstvo Ježíšovo, zuřivě útočící na vše nekatolické. Na hranici upálili i šumperského děkana Lautnera, který se jim postavil. Byl z církve vyobcován a předán světské spravedlnosti. Jeho smrt zosnoval inkvizitor, který byl současně vrchnostenským soudcem. Ač argumentoval jednotou a čistotou víry, více mu šlo o to jak naplnit kasu, zejména tu svoji. S vizí tohoto cíle se neštítil ničeho. Inu- účel světí prostředky. Ono to rčení platí stále a vysvětluje i mnoho nynějších situací. Vezměme třeba proběhlý zářijový summit o Zemi v Johannesburgu. Konference si kladla za cíl zlepšit a pozvednout svět. A za britskou delegaci se sem dostal zástupce firmy, která byla v pěti procesech odsouzena k pokutě 288 000 liber za (sic!) ničení životního prostředí.
Vraťme se zpět do doby temna. Tehdy v Čechách řádil páter Koniáš, pálící kacířské nekatolické knihy, spisy Komenského i Husa. Čtěme v epigramu K.H.Borovského: "českých knížek hubitelé lítí: plesnivina, moli, jezoviti".
Jen aby ta móda krásné literatury na klozetových papírech nepřišla i k nám, za halasné propagace, že čtenáři přece nesmí vyhynout! Pak by se mohly těmi novodobými Koniáši a hubiteli českých knížek stát splachovací záchody.
Miroslav Ilgner, http://www.volny.cz/homeopatie
Na úvodní stránku