O rozplétání gordických uzlů.

Svědci Jehovovi nás požádali o seminář. Je známo, že Svědkové odmítají krev. Mezi lékaři a Svědky je shoda v tom, že se podávání krve výrazně omezuje. Laicky řečeno, že i pro lékaře je transfúze zakázaná, pokud to není opravdu nezbytné. Známe a vnímáme zdravotní rizika podání krve. Ubezpečili jsme je, že k transfuzi přistupujeme až tehdy, když jiné řešení není možné. Oni nám ozřejmili jejich přesvědčení, že nemohou dostat krev ani při plánované operaci cestou autotransfúze (při ní je vlastní krev odebrána a skladována v laboratoři do doby zákroku). Krev podle nich musí být totiž stále spojena s tělem. Nakonec to ale vyvrcholilo tím zásadním, k čemu dojde vždy při diskusi s nimi - na podání krve při bezprostředním ohrožení života, kdy je to ta opravdu život zachraňující a nenahraditelná tekutina. Když byl jejich mluvčí dotázán, zda by přijal krev, kdyby věděl, že bez ní nejspíše zemře, tak sdělil, že jeho víra mu brání v přijetí krve.

         Bylo jasné, že zde končí diskuse, protože se obě strany dostaly na neslučitelnou platformu. Pochopil jsem, že smír, pochopení či diplomacie jsou únosné jen do určité meze. A to nejen v tomto sporu, ale i obecně. Dále pak to možné není a musí se rozhodovat jinak. Bytostně souhlasím s tím, že život musí být upřednostněn před smrtí, byť po ní může pro někoho existovat i jiná forma bytí. A protože žijeme na tomto světě, měli bychom se k životu tady a teď stavět kladně. Nikdo nemůže po lékaři chtít, aby se podílel na smrti. Vždyť lékař musí dodržovat Hippokratovu přísahu -"Ať přijdu do kteréhokoliv domu, vejdu tam jen ve snaze pomoci nemocným vyhýbaje se všemu podezření z bezpráví nebo z jakéhokoliv ublížení". Vidíme, že došlo k zásadnímu konfliktu, kdy žádná strana necouvne. A při neústupnosti postojů musí přece existovat něco, o co se je třeba opřít, abychom se navzájem nepobili. Něco, co prošlo jakýmsi schvalovacím řízením, něco, o čem se diskutovalo a co má oporu a podporu od vícero lidí. A to pravidlo, které se musí respektovat, to byl vždycky zákon. A podle něho je lékař při zanedbání péče ohrožen trestním stíháním. Na druhé straně však zase nemocní mohou argumentovat svobodou volby, jak chtějí být léčeni.

         Jak ven z tohoto bludného kruhu? Jedinou cestu jak se pohnout z místa vidím v tom, že by se musela změnit pravidla. Pokud bude lékař potrestán za nepodání krve či bude stíhán za to, že podle existujících zákonů poškodil nemocného (byť postupoval podle jeho výslovného přání), pak nebude možno pokročit dále. Vzpomeňme na diskuse o euthanasii, devitalizaci či alternativních postupech léčení. Vím jistě, že chirurg, i kdyby byl zákonem ochráněn po nepodání krve, tak stejně ji podá, pokud nemocný bude ohrožen vykrvácením. Ale bude již třeba smířlivěji uvažovat o určité formě devitalizace nádorů či bude ochoten tolerovat alternativní léčebné postupy, pokud je nemocný bude vyžadovat. Konec konců jde o zdraví nemocného, který by měl mít zásadní podíl na rozhodování o svém léčení. Je to o velké toleranci i zodpovědnosti a lékař by měl být jedním z rádců. Neměl by však nad ním viset ten Damoklův meč postihu, když bude respektovat přání nemocného. (Dámoklés byl uložen do zlaté postele, hořely tam vonné tyčinky a na stole byly nejvybranější lahůdky. Připadal si jako v ráji do té doby, dokud neuviděl, že uprostřed té nádhery nad jeho hlavou na koňské žíni visí blýskavý meč). Stačí, že nynějšímu světu hrozí Damoklův meč terorismu či antraxu a že každému vlastně hrozí jednou smrt.

          Jak rozmotat ty gordické uzly? Kdysi věštba tvrdila, že kdo rozváže uzel z lýčí ve městě Gordion, ten dobude Asii. Alexandr Veliký to vyřešil rázně- žádné rozplétání, ale rozťal uzel mečem. A tak se ukázalo několik pramenů a žádný začátek či konec. Ponechám vaší úvaze, zda bylo rozhodnutí mladého horkokrevného ambiciosního krále správné. A taky to s ním a jeho říší nedopadlo dobře. Snad právě proto je třeba složité uzle rozplétat trpělivě. Je třeba naslouchat druhé straně a snažit se ji pochopit. A jsou-li názory nesmiřitelné, pak respektujme to, co zatím platí. A ten, komu to nevyhovuje se musí snažit změnit současný "herní řád", zpochybňovat jej a snažit se ty ostatní přesvědčovat o tom, že pravda je třeba možná jinde. A to tak dlouho, až společnost změní názor a uzná, že nastal čas ta pravidla změnit. A platí to nejen v medicíně.

léto 2006, MUDr.Miroslav Ilgner, http://homeopatie.biz

Na úvodní stránku