Jaká je naše hrdost a vlastenectví?
Co by tomu asi řekli naši národní buditelé a obrozenci, kdyby se ocitli v současnosti? Hollywoodská hvězda Demi Moorová po Praze nakupuje v obchodech, které ochranka dává vyklidit. Její auta parkují na pěší zóně a čeští policisté to řeší domluvou. F.Palacký by asi vzteky děl : "Na našince ti halapartníci přísný metr mají, "cizákům" vše však promíjejí". Akční hrdina Bruce Willis si po večerech u nás užívá (kdyby noviny "Klepna" byly, K.J.Erben by v nich o medovině a ženštinách povětrných psal). Přes den si pak herec na Pražský hrad zajde, kde ho náš pan prezident přijme. Proč na Hradě, když tolik hospůdek máme, pomyslel by si J.K.Tyl, který byl také dramatikem se smyslem pro švandu. Na fotografiích vidíme prezidentský pár s Willisem v kulichu, odmítl ho sundat. Prý se ale hulvátsky nechoval a bonton dodržoval.Autor knih o společenském chování Guth-Jarkovský by to určitě nepochopil.
Ve firmě Aero Vodochody svedl americký vlastník s Čechy boj o kantýnu, neboť ta podle něj snižovala produktivitu práce. Češi prohráli. Korejci v letňanské automobilce zase zavedli skoro polovojenský režim. Pročítáme návody, jak vyjít s Němci, největšími investory. Zde se mimo jiné dovídáme, že "český zvyk vybudovat příjemný vztah jako základ dobré spolupráce nemusí fungovat, protože Němci myslí opačně". J.Kollár by se svou myšlenkou slovanské vzájemnosti jenom udiveně kroutil hlavou. Mistr Jan Hus před 600 lety kázal v kostele svatého archanděla Michaela. Nyní se v kostele konají multimediální megashow v disneylandském stylu a taneční party se špičkovými dýdžeji a extravagantně oblečenými tanečnicemi. Nejsou to prý žádné dominy. Z toho by omdlévali všichni buditelé- ať ctitelé etiky, milovníci umění, piety či českého jazyka. Na plakátech lákají zájemce do kostela polonahé ženy (v kožených korzetech s řetězy) tajemnými slovy "angel touch" (andělský dotek). K.H.Mácha by hořce zaplakal, jaký že je to nyní lásky čas.
V prodejně jsem zažil scénku, kterou by určitě sám veliký satirik K.H.Borovský jízlivě ztvárnil. Stará paní se ptala prodavačky, jestli mají šampon. Dívka s údivem ukázala na plné dva regály: "Ale tady všude jsou samé šampony". Paní odvětila: "Nezlobte se slečno, já umím jenom česky". Náš šampón tam totiž nebyl ani jeden. Současní památkáři zase jako by se v době obrození právě probudili a odmítají květinovou výzdobu Příkop. Naznačují germanizaci- prý by to připomínalo tyrolská a německá města. Že ale stánky na Václavském náměstí někomu připomínají spíše periferní asijské tržiště a ne historické centrum Prahy- to jim pranic nevadí.
Proč naši mladí hokejisté touží odejít do NHL?
A kde vlastně hledat typického Čecha? Najdeme ho jako husitského bojovníka, po pádu Rakouska-Uherska, po prvenství na olympiádě v Naganu? Nebo se opravdové čecháčkovství a lokajství ukazuje v období po Bílé hoře, za protektorátu či v době normalizace? A jak sladit naše češství s evropanstvím, když nám v Evropské unii hrozí zpočátku členstvím neplnohodnotným? Jsme národem Žižků nebo Švejků? Jde o to, jakou představu o své vlasti nosíme v srdci a v jaké ideje a ideály věříme. "Opravdová láska k národu je věc velmi krásná; u slušného a čestného člověka se rozumí sama sebou; proto se o ní mnoho nemluví, tak jako slušný muž nevytrubuje do světa svou lásku k ženě a rodině" (T.G.Masaryk). Vlastenectvím se nelze chlubit- to se totiž koná, a to z přesvědčení.
Přál bych si, aby se nesplnila trpká slova Mikuláše Dačického z Heslova z básně Bohemia:
"Čechové se jen dívají,
a nic na vlast svou nedbají,
mnozí i napomáhají,
tak k záhubě pospíchají."
Miroslav Ilgner, http://www.volny.cz/homeopatie
Na úvodní stránku