Vznik homeopatie, principy


         Zakladatelem homeopatie je Samuel Hahnemann (1955 -  1843), německý lékař a chemik, žijící v době venepunkcí, projímadel a klysmat. Hahnemann tehdy užíval chininovou kůru, která se tehdy běžně podávala proti horečce (a později se z ní vyráběl chinin k léčení malarie) a pozoroval, co se děje. Zjistil, že má příznaky podobné těm, které se vyskytují při nemocech, které byly tou chininovou kůrou léčeny . Zajímalo ho, jak je možné, že látka, která u něj ( zdravého jedince) vyvolala chorobné příznaky může tyto příznaky u nemocného vyléčit ? Zde vznikla geniální myšlenka, že látky, které způsobují u zdravého člověka poruchy a potíže mohly by u nemocného člověka tyto obtíže vyléčit. Uvažoval, že když je to možné s chininem, mohlo by to být možné i s jinými látkami. Začal experimentovat a hledat odpověď. Zkoušel na sobě, své rodině, se svými spolupracovníky (arsen, olovo, strychnin, náprstník- digitalis. . . . ) Zaznamenávali všechny účinky, které podané látky v zdravém organismu vyvolávaly a zároveň Hahnemann léčil pacienty látkami, jejichž účinky ověřovali na zdravých jedincích- Tak se zrodila homeopatie - léčba podobných příznaků. . . . Zde tedy formuloval prvou zásadu
  1. PRINCIP PODOBNOSTI
    2. . Vyvodil tedy závěr : podobné nechť je léčeno podobným, tedy similia similibus curantur. Toto je obsaženo i v řeckém názvu- homeo=stejný pathos=nemoc Až do té doby platilo  opačné má býti léčeno opačným. Akademická medicina uvažuje ve většině případů alopaticky, chce vyléčit na podkladě protikladu, to však odporuje zákonu světa, odpor plodí vždy odpor . Již Paracelsus tvrdil" v žádném případě nelze nemoc vyléčit per contraria (odporem pomocí protichůdných prostředků). "Tedy v době Hahnemanna v alopatické medicině na průjem se dávaly léky proti průjmu, v homeopatii to je úplně opačné- při průjmu dáváte homeopatický lék, který u zdravých lidí průjem by vyvolal, ale u nemocných lidí s průjmy ten průjem tím lékem právě zastaví. Například   "Kýchavice bílá (Veratrum album)vyvolává v nehomeopatických dávkách u zdravého jedince zánět žaludku a střev se silnými průjmy, zvacením. (přitom již Hippokrates používal kýchavici k léčení cholery). Například Rulík zlomocný (Atropa belladona) obsahuje alkaloidy atropin a hyoscyamin a v nehomeopatických dávkách způsobuje známou otravu rulíkem s agitovaností centrální nerové soustavy, horečkou, tachykardií (zrychlenou srdeční činností), pocením, zčervenáním. Přitom homeopatikum Belladona můžeme užít k léčení symptomů podobným těm, které se vyskytly při otravě rulíkem- tedy například při horečnatém onemocnění s agitovaností, neklidem, zčervenáním v obličeji.

              Podle názoru homeopatů, pokud léčíme nemocného alopaticky (opačně- tedy odporem), pak nemoci jsou potlačovány ( suprimovány) a homeopaté soudí, že při potlačení povrchního projevu ( třeba potlačením rýmy, průjmy, vyrážky) se nemoc pak projeví postižením důležitějších orgánů (asthma, vředová choroba, rakovina).

             Při dalších pokusech pak Hahnemann prokázal, že čím se pokusné látky podávají koncentrovanější, tím jsou příznaky méně individuální a začal léky zřeďovat- vyvinul zvláštní způsob ředění, následovaný jejich protřepáváním - dynamisací. Tuto formu přípravy nazýváme potenciace léku a stanovil druhý základní princip velkého ředění látek - tedy 
  2. ÚČINNOST INFINITEZIMÁLNĚ ŘEDĚNÝCH LÁTEK (= NEKONEČNĚ MALÝCH KONCENTRACÍ)
    3. na organismus a psychiku. Léky více naředěné a dynamisované, tedy vyšší potence léku působí hlouběji a na vyšší úrovni.

    Homeopatické léky jsou připravovány Výčet homeopatických léků není zdaleka konečný, dosavadní počet se odhaduje kolem 3000 a stále se zkoušejí nové a nové léky ( čokoláda, delfiní mléko, . . . ).

    Potencování, dynamisace
             Všechny látky se po případné maceraci ředí alkoholem nebo jiným roztokem. Nerozpustné látky ( třeba minerály) se drtí spolu s mléčným cukrem na jemný prášek. Tato příprava probíhá podle přesných postupů, výsledný lék se pak připraví ve formě prášku nebo tekutiny. Základním roztokem je " mateční tinktura". Když vezmeme l kapku této tinktury a zředíme ji v 99 kapkách destilované vody a prudce protřepáváme  (dynamisujeme) tak získáme roztok zvaný 1 CH. Z tohoto roztoku vezmeme l kapku, smícháme s 99 kapkami destilované vody a vznikne druhé ředění 2CH/ tedy ředění l/10000. Podobným dalším ředěním získáme 3CH (1/1 000 000). Tento druh ředění nazýváme centesimální. Pokud ředíme l kapku matečního roztoku 10 kapkami destilované vody, získáme roztok zvaný l DH. Dalším ředěním pak 2 DH. . . Dalším a dalším ředěním pak získáváme potence 1000 CH nebo 1000DH a vyšší a vyšší. Lék pak označujeme např.   Arsenisum album 5CH  To znamená, že výchozí surovinou homeopatického léku byl Arsen / známý jed/ a l kapka ze základní tintury ředěna 100 kapkami vody na sílu 1CH a postupně přes 1CH, 2CH, 3CH, 4CH až k ředění 5CH. Připraveným roztokem se pak napouštějí inertní substance ( laktosa ) - nejčastěji ve formě granulí je pak lék distribuován. Další možnou přípravou léku je jiný druh přípravy, kdy se střídá vodné a pevné prostředí a výsledná potence je pak zvaná LM. Po dvanáctém ředění je již látka dle Avogadrova čísla chemicky neprokazovatelná a tento fakt je hlavní oporou odpůrců homeopatie, kteří argumentují tím, že kde není chemicky prokázaná látka, nemůže lék působit a svádějí vliv homeopatie na - placebový efekt - efekt psychotherapeutický - víru pacienta v uzdravení- autosugesci - spontánní vyhojení atd. atd. Jak ale vysvětlit působení homeopatika na kojence?? na zvířata?? Často se efekt projevuje i u lidí, kteří zahajují léčbu s tím, že jí nevěří a chtějí dokázat, že to nefunguje.

            Přes veškeré úsilí dosud nebyl prokázán vlastní mechanismus účinku. Že to funguje je známo, existence praxí tisíců homeopatů sama dosvědčuje, že jejich služby jsou vyhledávány, ale jak to funguje ?? Připomíná mi tozkazku ze života objevitele telegrafu Marconiho. Vysvětlení efektu homeopatického léku se předpokládá na úrovni informatiky ( paměť vody ?? užívané při dynamisaci), na úrovni elektromagnetických polí, na úrovni imunologických informací. Nepochybně se v budoucnosti prozkoumá a dokáže působení homeopatika na úrovni buněk. Je třeba si uvědomit, že argumentace vědecká se dopouští chyby, když "míchá hrušky s jablky" a směšuje informaci a nositele informace. Jejich tvrzení, že od 12. potence není možnost chemicky prokázat původní lék je jen částí pravdy. Jako příklad použiju disketu do počítače. Když ji dám rozebrat vědcům a budu chtít vědět její složení- pak se dovím, že se skládá z bakelitu, kovových částí a magnetického media. Ale chemicky neprokážou informaci, která je zde zapsána - tedy tento článek o homeopatii. To samé nastane, dám li jim zpracovat časopis, knihu, staré egyptské tabulky. . Prokáží chemické složení ( např. celulosu, tiskařskou barvu. . . ) ale o informaci neřeknou nic. Závisí na úhlu pohledu a na schopnosti vědy v současné době tuto informaci prokázat. Informace je vždy nemateriální a vyžaduje materiální nosič - tím nosičem může být papír, disketa, dřevo. . . . V homeopatii se v průběhu dynamisace tato uvolněná informace váže na nositele, ať alkohol či mléčný cukr a proto stoupá efekt homeopatického léku s narůstající potenciací. Zde pak ani nerozhoduje, vezmeme- li jednu kuličku silně potencovaného léku nebo kuliček sto - efekt bude stejný. K informaci a přenesení tohoto článku na disketě stačí jedna disketa a nemusí těch disket být sto. Pokud chápeme toto potencování jako "zduchovění hmoty", pak pochopíme rozdíl i mezi ředěním a potencováním. Vysoké potence při nazírání homeopatickém tedy nejsou více naředěné ale jsou dynamisované, potencované a tedy velmi " silné" a působící i na psychické úrovni.

             Zde právě se objevují rozdíly mezi určitými homeopatickými školami. Já jsem zastánce konstituční homeopatie, tedy školy anglické, "Kentiánské" Tato škola se opírá o další důležitý princip a tím je
  3. TEORIE CHRONICKÉ NEMOCI
    4. Tato teorie zvažuje, že jednotlivá onemocnění nejsou nezávislá na sobě, ale že existuje disposice k chronickému rozvíjejícímu se onemocnění, během kterého se objevují různé symptomy. Tato složitě formulovaná věta bude lépe pochopena na příkladu - například kojenec má atopický ekzem, pak rýmy, záněty horních cest dýchacích, v dalších letech pak i dolních cest dýchacích a záněty dutin, přídává se alergie na pyl, prach, roztoče, v dospělosti se objevuje asthma bronchiale, pak chronická bronchitida, s rozvojem onemocnění chronická obstrukční plicní nemoc a rozedma plic, nemocný chátrá, špatně dýchá, s přibývajícími lety se přidávají otoky, jsou známky srdečního onemocnění a nakonec nemocný zmírá na selhání srdce. Při posuzování vývoje onemocnění Kent a Hahnemann uvažovali o konstituční nemoci a  o  konstitučním léku. Pokud bychom léčili jen určité příznaky této chronické nemoci - tedy například ekzem, rýmu, zánět průdušek nebo později se zaměřili na otoky - nepostihneme organismus jako celek, ale jen jeho dílčí část a pak nikdy nemůžeme dosáhnout úplného vyléčení. Léčba dílčích příznaků je povrchnější a takto vybraný symptomatický lék není hluboce působící, trvale neovlivňuje průběh chronického onemocnění. Při tomto nazírání na rozvoj chronického onemocnění pak odstraňování jednotlivých symptomů ( které jsou často obrannou reakcí organismu) nemůže být definitivně účinné a nemůže vést k vyléčení. Určité školy prosazují resp. preferují tuto symptomatickou léčbu, která ale ve své podstatě je léčbou potlačující a má blíže spíše k potlačující léčbě alopatické. Nicméně, pokud lék na určitý příznak je vybrán symptomaticky, může se projevovat efektně a přechodně nemocnému i uleví. Známé reklamy a upoutávky na homeopatické léky typu Oscilococcinum a Paragrippe nemají daleko k reklamám na Coldrex a Paralen. Slogan "Modafen - chřipka z těla ven" je sice úderný, ale jednoznačně z mého pohledu škodlivý, dokonce Modafen může být zneužit i k výrobě drog. Cílem všech těchto reklam je získat zákazníka a zvýšit obrat farmaceutické firmy. Lze tedy konstatovat, že symptomatická léčba může být přechodně i efektní, ale trvalého vyléčení (pokud přijmeme teorii chronické nemoci) nedosáhne.

             Základem léčby nemoci ( a prevence) při léčbě chronického onemocnění je tedy konstituční lék. Pokud se nemocný dostane ke konstitučnímu homeopatovi, který se věnuje klasické homeopatii, pak je jeho nemoc v dané fázi onemocnění posuzována komplexně, homeopat se ptá na jeho příznaky od dětství, zajímá se i o jeho psychiku, celkové reakce a na základě rozboru VŠECH individuálních příznaků nemocného (mentálních, generálních i partikulárních- tedy duševních, celkových obecných , lokálních i zvláštních) pak vybere lék, který by měl zastavit postupně se zhoršující chronickou nemoc. Při léčbě chronické nemoci by vybraný lék měl být lékem konstitučním.Když totiž prozkoumáváme všechny symptomy nemocného od narození, můžeme vybrat hluboce působící chronický konstituční lék, který zabrání dalším atakám (zjitřením) chronicky probíhajícího onemocnění a pomůže odstranit zděděné i získané překážky životní síly.
    Klasický konstituční homeopat neléčí symptomy, neléčí nemoc, ale snaží se pochopit a léčit celého člověka.


Na úvodní stránku