Se vstupem do roku 2000 při mých padesátinách jsem se rozhodl vytvořit vlastní internetovou stránku (píšu ji v  českém programu EasyPad- snažím se tím podpořit náš produkt). Tak mne viděl Miloš Nesvadba Svojí stránkou se snažím napomoci tomu, s čím souhlasím už dlouho, tedy alternativnímu (to slovo je skoro již zprofanované) přístupu k životu. Tím myslím návratu ke zdravějšímu a přirozenějšímu způsobu života. Úvodem předesílám, že nejsem žádný škarohlíd a militantní odpůrce civilizace. Máme auto, televizi i mobilní telefon. Nicméně se snažím tyto výdobytky využívat a ne zneužívat, nebýt jejich otrokem a nebýt na nich závislý. Věci slouží mně a nesmí mne zmanipulovat nebo si mne podmanit.

         Pracuji jako lékař (jsem internista) a jsem obhájcem holistické medicíny a léčím nejenom léky, ale i homeopatiky a bylinami (fytoterapií). Současná klasická medicína, pokud se zajímá jen o hmotné tělo a jeho viditelné, hmatatelné a měřitelné příznaky, není kompletní medicínou. Jsem toho názoru, že nikdy nemůžeme skutečně vymýtit nemoc, pokud se zabýváme jen příznaky nemoci. Nikdy nemůžeme nemocného vyléčit, pokud se nezabýváme kromě jeho fyzického těla i jeho duševním a duchovním světem. Tedy nejen se ptát:"Co Vás bolí?" a dát na to lék, ale snažit se přijít i na příčinu, proč to bolí a pak pak být nemocnému oporou, když se bude snažit tu prapůvodní příčinu řešit.lékařský znak-dualita
Často se mně nemocní ptají, zda nejsem "schizofrenní", rozdvojený, když léčím klasickou (t.j.alopatickou) medicínou i homeopatií, vždyť homeopatický názor na léčbu je principiálně jiný. Ptají se, jak spojuji léčbu klasickou s léčbou alternativní ?
Myslím, že homeopatie a alopatie jsou jen dvě strany jedné mince, dva aspekty jedné vědy ve prospěch nemocného.

        Já sám jsem si našel svoji cestu, jak realizovat klasickou léčbu při svém homeopatickém přesvědčení. Pokud musím nemocného léčit klasickou léčbou, pak se snažím, abych mu co nejméně škodil, tedy podával jen opravdu nezbytné léky po co možná nejkratší dobu, nebo v co možná nejmenší nezbytné dávce, neboť vlastně neexistuje lék, který by neměl žádné vedlejší účinky. Pokud je to možné, snažím se léčit homeopaticky, využívám i léčbu bylinkami, ale při selhání léčby se nebráním léčbě jiné, někdy je možná jen klasická léčba.
Podle mého názoru má homeopatie s klasickou medicínou spolupracovat a ne být nepřáteli.

Jsou oblasti v medicíně, kde klasická medicína je naprosto nezastupitelná (chirurgie, operativní obory). Bylo by zločinem nesvěřit uzávěr střeva chirurgovi, nedat závažnému diabetikovi insulin, nepodat při zánětu mozkový blan antibiotika. Nadměrné, neodůvodněné podávání antibiotik (třeba při virových onemocněních) však zase ohrožuje nemocného rozvojem necitlivosti na antibiotika, snížením obranyschopnosti a imunity, možnými alergickými reakcemi.
        Jsou skupiny nemocí (psychosomatická onemocnění, nespavost, depresivní stavy, vysoký krevní tlak, gynekologické problémy, únavové syndromy, neurosy, opakované infekce, různé funkční poruchy, migrény, vředová choroba žaludku a různé střevní a trávicí problémy, ekzémy, alergie), kde klasická medicína buď selhává nebo nemocného vede k trvalému užívání léků, bez nichž to "nejde" a současně toto užívání medikamentů má řadu vedlejších nepříznivých účinků. Zde právě může pomoci alternativní medicína. Je mnoho nemocných a mnoho různých diagnóz, kde klasická medicína nepomohla a zde může pomoci homeopatie, která může zmírnit obtíže nebo nasměrovat organismus k uzdravení a vyléčení. A může pomoci tím, že se nesnaží odstranit příznak nemoci, ale snaží se pochopit nemocného a přijít na příčinu obtíží a nemoci a pomocí homeopatického léku pak umožní nemocnému vyrovnat se s problémy a započít cestu k  uzdravení. I kdyby homeopatie měla pomoci jen některým nemocným, nebo dokonce jen jedinému nemocnému, pak je jistě smysluplná.

         Někteří nemocní o možnosti léčby homeopatií buď nevědí , nebo o ni ani nestojí anebo jsou už tak vážně nemocní, že jim ani klasická léčba léky nemůže být beztrestně ukončena. Také se stává, že homeopatická léčba je neúčinná (a vina může být na straně léčícího i léčeného) nebo třeba akutní onemocnění je silné a homeopatický lék nezabírá nebo je nevhodně vybraný a léčba alternativní je bez efektu- pak nasadím současně i klasickou léčbu. Dělá to tak mnoho homeopatů-lékařů a pokud to popírají, pak nemluví pravdu.
        Dost často se i stává, že nemocný dochází k homeopatovi, který mu doporučuje brát jen homeopatické léky ale zároveň je léčen i jiným (klasickým) lékařem a jeho ošetřující lékař trvá na vědecké léčbě a nemocný je jako mezi dvěma mlýnskými kameny a často neví, koho respektovat. Nebo se nemocný musí podrobit narkose a operaci a dostává tak mnoho léků a není možno ani respektovat homeopatické doporučení, aby nebral jiné léky, než homeopatické. Nebo jeho homeopat není k zastižení a na pohotovosti mu nasadí antibiotické léky. Často ani nelze na začátku homeopatické léčby vysadit léky, protože by byl nemocný ohrožen na životě (např. při léčbě hormonální- kortikoidy). V tom případě pak , pokud nemocný si přeje být léčen homeopaticky, současně léčím klasicky a homeopaticky, zkouším opatrně vysazovat medikamenty anebo po přeléčení antibiotiky se vracíme k homeopatické léčbě. Je to určitý kompromis, striktní homeopat by to kategoricky odsoudil, já se spíše řídím příkladem muže, který hledal a nalezl určité možné řešení, jako v příběhu kostel.. Spolu s nemocným spoléháme na silný vliv homeopatického léku a schopnost organismu opět zareagovat na alternativní léčbu. Nemám nepřekonatelný problém s přístupem k alternativní i klasické medicíně, stejně jak to vnímá v krátkém příběhu holčička s nezkaženým a nezkresleným viděním světa. "
Proužkovaná dívka.
         Kazatel ve třídě se zeptal dětí:"Kdyby všichni dobří lidé byli bílí a  všichni špatní černí, jaké barvy byste byli vy?" Malá Jane odpověděla:"Já bych byla proužkovaná, Otče"

         Nic na světě není černobílé, všichni neseme v sobě určitou "proužkovanost", jak ten kazatel, mahátmové, papežové a  světci, tak lékaři i léčitelé - my všichni. Pokusy zamaskovat svou "proužkovanost"mohou být někdy úspěšné, vždy jsou však nepoctivé. Řada lékařů odmítá kategoricky alternativní medicínu. Vědecké kruhy - v zásadě skeptické - totiž odmítají cokoli, co nedokážou vysvětlit. Asi už neplatí, co řekl na začátku století Thomas Mann: "Na skeptikovi je pozitivní víra, že všechno je možné." Skeptik dneška totiž nechce přijít věci na kloub, chce ji zásadně odmítat. Alternativci klasikům na druhé straně vytýkají v podstatě rovněž jedinou věc- že pohled klasiků na nemoc je omezený. Vždyť každý člověk je jiný, a nelze tedy standardizovat ani zdraví, ani nemoc, ani léčebný postup. Alternativní metody jsou totiž většinou založeny na celostním principu, který respektuje individualitu jedince.
         Funkce lidského organismu není ještě zdaleka prozkoumána -je totiž známo, že v mnoha případech dokáže sám o sobě, iniciován poněkud záhadně, poopravit své nedostatky. Typickým příkladem jsou třeba bradavice. Sám jsem několikrát ve spolupráci s rodiči odstranil u dětí bradavice tím, že jsem je od nich "odkoupil" nebo "vyměnil" za něco, po čem dítě toužilo. Sepsali jsme oficielně řádnou smlouvu a děti ve smlouvě podepsaly, že dostanou to či ono, když jim bradavice zmizí. Touha dětí pak způsobila, že bradavice poté vbrzku opravdu zmizely. Nebo znám z vyprávění případ jednoho docenta vysoké školy, který na radu léčitele potřel bradavice česnekem, který pak o půlnoci na hřbitově zakopal. A bradavice také zmizely. Z toho je patrné, jak silný je podíl psychiky na léčbě.
         Vždy jsem se obával kategorických soudů a postojů, kdy někdo jednoznačně odmítá druhého, kdy alopat tvrdí, že homeopat nemocného poškozuje a kdy homeopat tvrdí, že klasická medicína nemocnému nerozumí, že jí chybí "duchovní náhled na onemocnění". Pak mám za této situace, kdy jeden opovrhuje druhým, strach ze sektářství. Snažím si zachovat pokoru, " selský rozum" a držet se při zemi (jsem ostatně narozen ve znamení Kozoroha :-)), takže je mi to vlastní. Podobně k tomu přistupuje posluchač na přednášce v příběhu A.de Mella  šarlatán.
         Jsou bohužel lidé, kteří se k  léčení nehodí, a je jedno, na které straně stojí. Výsměch, zesměšňování a opovrhování lidmi s jinými názory svědčí o slabosti člověka, který se tak chová. Často se nemocný bojí sdělit lékaři, že užívá homeopatikum, že cvičí jógu, že medituje. Stydí se za to, má strach, že bude lékařem "odsouzen", že mu to bude přičteno "k tíži" a vlastně mu to u jeho lékaře uškodí, když ten se doví o jeho víře v alternativní metody. Je to chybné a nemělo by to tak být. Jediná věc, která se člověku nedá vzít je přece jeho svoboda, svoboda vlastního názoru a  přesvědčení.
"Člověku lze vzít vše až na jedinou věc , a sice tu poslední z lidských svobod - svobodu rozhodnout se za jakýchkoliv okolností pro svůj vlastní postoj , pro vlastní cestu."
V.E.Frankl- logoterapeut
         Nemocný má být maximálně poučen a informován a sám se pak rozhodne, jakou cestu si zvolí. Mohu s jeho rozhodnutím nesouhlasit, polemizovat, ale nemohu a nesmím jeho rozhodnutí ignorovat či bagatelizovat. A jako svobodného člověka ho musím respektovat a ne zesměšňovat. Voltaire řekl:
"Nesouhlasím s tím, co říkáš, ale do poslední kapky krve budu bránit tvé právo to říci."
Tento výrok se užívá při diskusi demokratických opozičních politiků, ale má širokou platnost a měl by platit i v medicíně při různých názorech na možnou léčbu nemocných. Myslím , že sám nemocný si v určitém období uvědomí, jaký přístup k životu i léčbě je pro něj ten nejdůležitější . Někdo celý život odmítá alternativní přístup, jiný odmítne klasickou medicínu. Doporučuji svým nemocným k přečtení knihu od J.Kirschnera s názvem "Pomoz si sám, stejně ti nikdo jiný nepomůže". Její název je trochu nadsazený, ale podnětný. Hlavní myšlenka knihy je to, že musíme vychovat sami sebe k osobní svobodě , že sami rozhodujeme o vlastním životě, místo abychom stále dělali jen to, k čemu nás nutí jiní. O tom, co je pro nás dobré a  o svobodě rozhodování, vypráví i známý příběh:
O rybím tuku
.         Jistý muž dával svému dobrmanovi velké dávky rybího tuku, protože mu někdo poradil, že je to pro psy dobré. Každý den sevřel psovi hlavu mezi kolena, násilím mu otevřel čelisti a rybí tuk mu lil do krku. Pes vždy se rezolutně bránil. Jednoho dne se mu pes vyškubl a tuk se rozlil po podlaze. Pes začal k  velkému překvapení svého pána lžičku i podlahu s chutí olizovat. A tak se ukázalo, že pes nemá nic proti rybímu tuku, ale proti způsobu, jakým mu ho jeho pán vnucoval.

         Člověka považuji za duchovní bytost a chci se zabývat člověkem celým, nejenom jeho tělem. Snažím se respektovat jeho názor a jeho přístup k životu. Přesvědčuji ostatní, že holistický přístup a tím i homeopatický přístup je zdravější. Podporuji prosazování přírodní medicíny. Dobře to vystihuje etikoterapaeut MUDr.Vogeltanz v krásné pohádce.Pohádka je pravdivá a bohužel smutná. Doporučuji Vám si ji přečíst.
         Mým kredem je snaha o skromnější a přirozenější způsob života. Tím vším se snažím držet Hippokratovské přísahy:
"Ať přijdu do kteréhokoliv domu, vejdu tam jen ve snaze pomoci nemocným vyhýbaje se všemu podezření z bezpráví nebo z jakéhokoliv ublížení."





Na úvodní stránku